Rozhovor s Petrou Stehlíkovou

„Ani jsem moc nedoufala, že by mi knihu někdo vydal,“ říká Petra Stehlíková, autorka knih Naslouchač a Faja, fantastických příběhů z postapokalyptické budoucnosti.

O autorce fantasy série Naslouchač se na stránkách nakladatelství Host dozvíme, že vystudovala střední zdravotnickou školu, obor zdravotní laborant. Vystřídala několik zaměstnání, naposledy pracovala jako hotelová recepční. Své knihy nejprve vydávala vlastním nákladem (např. trilogie Zrozena z popela). Román Naslouchač vycházel od roku 2014 na internetu. Autorka žije v Praze, v současné době je na mateřské dovolené. Já ještě doplním, že po Naslouchači (vydal Host, 2016) vyšlo v prosinci 2017 pokračování s názvem Faja. Obě knihy si drží vysoká procentuální hodnocení na Databázi knih a sklízí pochvalné recenze.

Co byste ke svému kratičkému medailonku doplnila? Změnilo se něco?

Změnilo se jen pár bezvýznamných věcí. Už nejsem na mateřské a začala jsem chodit do práce. A už nežiji v Praze, přestože tam pracuji.

 

Jak se nápad na příběh Ilan a svět představený v Naslouchači zrodil?

První myšlenka se zrodila už před více než deseti lety, kdy jsem chtěla vytvořit příběh o malé dívce doprovázející skupinu bojovníků. Vždycky jsem něco dopsala a pak zase na dlouhou dobu soubor neotevřela. Až po přečtení Kostičasu mě napadlo, že bych tehdejší Nastereu de venin (pod tímto názvem vycházel Naslouchač na internetu) umístila do budoucnosti do našeho světa. Do té doby se Ilan pohybovala ve fiktivním světě. Pak už to nabralo rychlý spád a příběh o Ilan dostal jasné kontury.

 

Jak dlouho jste Naslouchače psala?

Několik let to byly jen poznámky a krátké epizody. Pořádně jsem se do toho položila až v roce 2013.

 

Jak složité bylo přesvědčit nakladatelství k vydání a byl brněnský Host vaší první volbou?

Kupodivu to šlo celkem rychle. Host jsem oslovila jako první a pak ještě jedno nakladatelství. Posílala jsem jen ukázku a Host zareagoval za pár dní s tím, že by chtěl k nahlédnutí celý rukopis. Tenkrát měl Naslouchač o 130 stran méně a já ho musela předělat. Pak ještě napsat část druhého, aby v nakladatelství věděli, jak příběh bude pokračovat. Nakonec to ale vyšlo a pan ředitel mi napsal, že Naslouchače vydají. Bylo to těsně před tím, než jsem vypustila duši.

 

Co byste o Naslouchači stručně řekla těm, kteří knihu ještě nečetli?

Že je dobré (aspoň občas) dát šanci české fantasy. A když nebude vyhovovat Naslouchač, tak autorů je na trhu dost, určitě se najde někdo, kdo vyhovovat bude.

 

Přestože je hlavní hrdince Ilan třináct, Naslouchač se odehrává ve světě dospělých a není tedy typickým románem pro mládež. Když jste knihu psala, uvažovala jste nad tím, kdo asi budou vaši čtenáři?

Při psaní Naslouchače jsem si nedávala žádné mantinely ohledně žánru, ani co se týče věkového zařazení, což je asi důvod, že z toho vzniklo to, co z toho vzniklo. Po svých předešlých zkušenostech jsem ani moc nedoufala, že by mi knihu někdo vydal, takže jsem se tím ani moc nezabývala. Prostě jsem jen psala příběh o Ilan a nechala ho, ať se sám “vybrousí“.

 

V knize jsou používány zvláštní výrazy, někde jsem se dočetla, že jste čerpala z rumunštiny. Jak složité bylo tento slovníček utvořit?

Ano, jedná se o rumunská slova, v některých případech počeštělá. Přestože jsem si slova půjčovala z jiného jazyka, musela jsem kolikrát dlouho hledat, abych vybrala to, které bylo krátké a zapamatovatelné.

 

Čtete českou nebo zahraniční fantasy? Máte v tomto žánru nějaké literární vzory?

Jako čtenář nezůstávám jen u fantasy, žánry dost střídám. V poslední době se ale nemůžu pořádně k ničemu dostat. Jsou ale věci, které neučtu (mám hodně špatnou paměť na jména, takže když se v textu objevují postavy s dlouhými složitými jmény, jsem naprosto ztracená). Jsem proto hrozně ráda pokaždé, když se někdo rozhodne něco složitějšího zfilmovat. Díky tomu jsem se mohla zařadit k fanouškům Her o trůny. Ale faktem je, že českých autorů moc nečtu, většinou se jedná o doporučení. Mým literárním vzorem ale pořád zůstává ten první autor ještě z dob puberty a tou je Daphne du Maurier, díky které jsem vlastně začala pořádně psát.

 

Po přečtení druhého dílu Faja mě napadlo, zda sérii plánujete jako uzavřenou, nebo máte dostatek nápadů ještě na několik dalších dílů, třeba i s dospělou Ilan?

Po pravdě jsem o takovém pokračování ani nepřemýšlela. Raději bych se držela při zemi. Ale samozřejmě Ilan mi bude růst a toho se dočkáme ještě v téhle sérii. Už teď jí je čtrnáct let, takže k tomu, aby se jí začala zapalovat lýtka, už zbývá jen krok.

 

V prvním díle jste čtenářům ukázala sklenařská města, ve druhém je zavedla do moderních měst v nížinách. Nahlédneme ve třetím díle na východní stranu Duvalského pohoří?

Určitě. Nížiny byly popsány jen zkráceně, protože Naslouchač se hlavně odehrává v Duvalském pohoří, což je vlastně i místo, které obývají nasterey. Ale i nížiny mají svou důležitost a nějaké seznámení si zasloužily. Jak to ale na druhé straně retey vypadá a co se tam děje, říct samozřejmě nemůžu.

 

Děkuji za rozhovor a přeji vám dostatek chuti, nápadů a času při psaní další knihy.

Recenze na Dětech noci:
Naslouchač
Faja