Neil Gaiman: Severská mytologie
Nakladatelství Argo vydává Severskou mytologii – severské mýty převyprávěné populárním spisovatelem fantasy Neilem Gaimanem.
Jak získal Thor své proslavené kladivo Mjölnir? Kolik světů spojuje vždyzelený jasan Yggdrasil? Kdo postavil zeď kolem Ásgardu a co bude následovat po konci světa zvaném Ragnarök?
Severská mytologie převyprávěná Neilem Gaimanem nejenže odpovídá na všechny tyto otázky, ale navíc je váže do souvislého, obšírného vyprávění, v němž ožívají bohové i obři, medovina teče proudem, vlci mluví a jabloně rodí jablka nesmrtelnosti.
Naprosto nepostradatelná kniha pro všechny milovníky severských mýtů, seriálu Američtí bohové i tvorby Neila Gaimana obecně.
UKÁZKA Z KNIHY:
ÚVOD
Mít oblíbené mýty je stejně těžké jako mít oblíbený styl vaření (některý večer máte chuť na thajské jídlo, jindy na suši a ještě jindy zatoužíte po obyčejném jídle, na kterém jste vyrostli). Kdybych měl říct, které mýty patří mezi moje nejoblíbenější, byly by to pravděpodobně ty severské.
K mému prvnímu setkání s Ásgardem a jeho obyvateli došlo, když jsem byl malý kluk, ani ne sedmiletý, a četl jsem dobrodružství Mocného Tóra, zachycená americkým výtvarníkem komiksů Jackem Kirbym v příbězích, jejichž zápletku vymysleli Kirby a Stan Lee a dialogy Larry Lieber, bratr Stana Leeho. Kirbyho Tór byl silný a pohledný a jeho Ásgard vysoko se tyčící fantastické město plné nádherných budov a nebezpečných konstrukcí, jeho Ódin moudrý a ušlechtilý, jeho Loki jízlivé stvoření v přilbě zdobené rohy, věčný potížista. Zbožňoval jsem Kirbyho světlovlasého Tóra máchajícího kladivem a chtěl jsem se o něm dozvědět víc.
Vypůjčil jsem si výtisk Mýtů Seveřanů od Rogera Lancelyna Greena a četl jsem tuto knihu s velkým potěšením a zmatkem v duši stále dokola. V tomto vyprávění už Ásgard nebyl kirbyovské město budoucnosti, ale vikinská síň a shluk budov v mrazivé pustině; Otec všech, Ódin, už nebyl mírný, moudrý a popudlivý, ale geniální, nevyzpytatelný a nebezpečný; Tór byl stejně silný jako Mocný Tór z komiksu a jeho kladivo podobně ničivé, ale byl… no, upřímně řečeno, ne právě nejchytřejší z bohů; a Loki nebyl zlý, i když to rozhodně nebyla žádná síla dobra. Loki byl… složitá povaha.
Navíc jsem se dozvěděl, že severští bohové mají svůj vlastní soudný den: ragnarök, soumrak bohů, konec všeho. Bohové se utkají s mrazivými obry a všichni do jednoho zahynou.
Nastal už ragnarök? Nebo teprve přijde? V té době jsem to nevěděl. A nevím to jistě ani teď.
Právě skutečnost, že svět i příběh skončí, a způsob, jakým skončí a znovu se zrodí, učinila z bohů, mrazivých obrů a všech ostatních tragické hrdiny a tragické padouchy. Díky ragnaröku je pro mě svět severské mytologie stále živý, podivně přítomný a aktuální, zatímco u jiných, lépe zdokumentovaných náboženství jsem měl pocit, jako by patřila do dávné minulosti.
Severské mýty jsou mýty z mrazivých končin, kde panují předlouhé zimní noci a nekonečné letní dny, mýty o lidech, kteří svým bohům tak úplně nedůvěřovali a ani je vždy neměli rádi, i když si jich vážili a obávali se jich. Bohové z Ásgardu pocházejí, pokud je nám známo, z Německa – a odtud se rozšířili do Skandinávie a dál do oblastí ovládaných vikingy – na Orkneje, do Skotska, Irska a na sever Anglie, kde po nájezdnících zůstala místa pojmenovaná po Tórovi a Ódinovi. V angličtině jsou dodnes po těchto bozích pojmenovány dny v týdnu. V názvech Tuesday, Wednesday, Thursday a Friday najdete jednorukého Týa (Ódinova syna), Ódina, Tóra a královnu bohů Frigg.
Ve válkách a neshodách mezi Vany a Ásy jsou patrné stopy starších mýtů a náboženství. Vanové zřejmě byli přírodní bohové, bratři a sestry, ne tak bojovní, ale pravděpodobně neméně nebezpeční než Ásové.
Je velmi pravděpodobné, nebo je alespoň použitelná hypotéza, že existovaly kmeny vyznavačů Vanů a jiné kmeny, které vyznávaly Ásy, že vyznavači Ásů vtrhli do země vyznavačů Vanů a že docházelo ke kompromisům a urovnávání neshod. Bohové Vanů, například sourozenci Freyja a Frey, žili v Ásgardu s Ásy. Dějiny, náboženství a mýty se proplétají a my si je představujeme a dohadujeme se jako vyšetřovatelé, kteří se snaží zrekonstruovat podrobnosti dávno zapomenutého zločinu.
Tolik severských mýtů zmizelo, tolik toho nevíme. Známe jen pár příběhů, které se zachovaly v podobě lidových vyprávění, převyprávění, básní a prózy. Byly zapsány, když byla víra v severské bohy už nahrazena křesťanstvím, a některé z nich se dochovaly do našich dob, protožeexistovaly obavy, že nebudou-li mýty zachovány, některé kenningy – básnické opisy, které odkazovaly na události v konkrétních mýtech – by ztratily smysl; například „Freyjiny slzy“ byl poetický opis slova „zlato“. V některých příbězích jsou severští bohové popisováni jako muži či jako dávní králové a hrdinové, aby se mýty daly vyprávět i v křesťanském světě. V dalších příbězích a básních jsou zmínky o jiných příbězích nebo se odkazuje na vyprávění, která zkrátka neznáme.
Je to zhruba stejné, jako by z příběhů o řeckých a římských bozích a polobozích přežila jen líčení skutků Thésea a Hérakla.
O tolik jsme přišli.
Existuje mnoho severských bohyň. Známe jejich jména a některé z jejich atributů a schopností, ale příběhy, mýty a rituály se nezachovaly. Přál bych si, abych mohl znovu vyprávět příběh o Eir, protože byla lékařkou bohů, o konejšitelce Lofn, která byla severskou bohyní sňatků, nebo o Sjöfn, bohyni lásky. Nemluvě o Vör, bohyni moudrosti. Dokážu si vymýšlet historky, ale jejich příběhy vyprávět neumím. Jsou ztracené, pohřbené, zapomenuté. Snažil jsem se, jak to jen šlo, tyto mýty a příběhy převyprávět co nejpřesněji a nejzajímavěji.
Občas si některé detaily v příbězích protiřečí. Přesto doufám, že dokážou vykreslit obraz určitého světa a určité doby. Když jsem tato vyprávění psal, snažil jsem se představit si sám sebe v dávných dobách v zemích, kde byly tyto příběhy poprvé vyprávěny, možná za dlouhých zimních nocí ve světle polární záře nebo pozdě večer venku, za bdění v nekončícím denním světle slunovratu, mezi posluchači, kteří se chtěli dozvědět, co dalšího ještě Tór vykonal, co je to duha, jak žít svůj život a kde se berou špatné básně.
Když jsem příběhy dopsal a znovu si je postupně přečetl, s překvapením jsem zjistil, že vzbuzují dojem putování od ledu a ohně, v němž se zrodil svět, k ledu a ohni, v němž svět zahyne. Cestou se potkáme s postavami, které jsou nám známé, s Lokim, Tórem a Ódinem, i s těmi, o nichž bychom se toho chtěli dozvědět o tolik víc (mojí oblíbenkyní je Angrboda, Lokiho milenka obryně, která porodí jeho nestvůrné děti a která se po Baldrově smrti zjeví jako duch).
Neodvážil jsem se vracet k vypravěčům severských mýtů, jejichž díla jsem miloval, k Rogeru Lancelynovi Greenovi a Kevinu Crossleymu-Hollandovi, a nečetl jsem znovu jejich knihy. Místo toho jsem trávil čas nad mnoha různými překlady Prozaické Eddy Snorriho Sturlusona a nad verši Poetické Eddy, nad slovy z doby před devíti sty lety a staršími, a vybíral příběhy, které jsem chtěl převyprávět a propojovat přitom verze mýtů z prózy a z básní. (Například moje verze Tórovy návštěvy u Hymiho je hybrid; začíná podle Poetické Eddy a podrobnosti Tórovy rybářské výpravy jsou doplněny ze Snorriho.)
Můj ohmataný výtisk Slovníku severské mytologie od Rudolfa Simka, přeložený Angelou Hall, pro mě neustále byl neocenitelným, znovu a znovu zkoumaným, inspirujícím a informativním pramenem.
Velké díky patří mé dobré kamarádce Alise Kwitney, která mi pomáhala s redakcí textu. Byla to báječná partnerka do diskuse, neustále přímá a neústupná, nápomocná, citlivá a inteligentní. Přiměla mě, abych knihu dokončil, protože pořád chtěla číst další a další příběhy, a pomohla mi najít si čas, abych je napsal. Jsem jí nesmírně vděčný. Děkuji i Stephanii Monteith, jejíž orlí zrak a znalost staroseverštiny zachytila několik věcí, které by mi jinak unikly. Dík patří i Amy Cherry z nakladatelství Norton, která mi před osmi lety při obědě v den mých narozenin navrhla, abych mýty převyprávěl, a když se to tak vezme, byla to ta nejtrpělivější redaktorka na světě.
Všechny chyby, ukvapené závěry a nezvyklá stanoviska obsažená v této knize jsou jen a jen moje a nepřeji si, aby byly vyčítány komukoli jinému. Doufám, že jsem mýty převyprávěl poctivě, ale že si příběhy zároveň zachovaly radost a tvořivost.
To je radost z mýtů. Zábava nastává, když je vyprávíte sami – což je něco, co vám vřele doporučuji, všem vám, kdo tyto řádky čtete. Přečtěte si příběhy obsažené v knize, přetvořte je ve vlastní a pak jednoho temného, mrazivého zimního večera nebo o letní noci, kdy slunce ne a ne zapadnout, vyprávějte svým přátelům, co se stalo, když Tórovi ukradli kladivo, nebo jak Ódin získal pro bohy básnickou medovinu…
HRÁČI
Mnoho bohů a bohyň ze severské mytologie má jména. Na dalších stránkách se s několika z nich seznámíte. Ve většině příběhů však vystupují zejména dva bohové, Ódin a jeho syn Tór, a dále pak Ódinův pokrevní bratr, syn obrů jménem Loki, který žije s Ásy v Ásgardu.
ÓDIN
Nejvyšší a nejstarší ze všech bohů je Ódin.
Ódin zná mnohá tajemství. Aby získal moudrost, obětoval jedno své oko. A aby to nebylo málo, za znalost run a za moc se obětoval sám sobě.
Visel na stromu světa Yggdrasilu, visel na něm po devět nocí. Bok měl probodnutý hrotem oštěpu, který ho vážně zranil. Jak visel, vítr jím zmítal a cloumal. Devět dní a devět nocí nepozřel ani sousto a nevypil ani hlt. Visel tam sám v bolestech a světlo jeho života pomalu vyhasínalo.
Byla mu zima, měl smrt na jazyku, ale v posledním okamžiku jeho oběť přinesla temné ovoce: ve smrtelné křeči pohlédl k zemi a bylo mu odhaleno tajemství run. Náhle je poznal a pochopil je i jejich moc. V tu chvíli se provaz přetrhl a Ódin se s výkřikem zřítil ze stromu.
Nyní pochopil magii. Nyní mohl vládnout celému světu.
Ódin má mnoho jmen. Je to Otec všech, Pán zabitých, Bůh šibenic. Je to i bůh nákladů a vězňů. Říká se mu také Grímni či Ygg. V každé zemi se jmenuje jinak (protože je uctíván v různých podobách a mnoha řečech, ale uctívají ho všichni).
Cestuje z místa na místo v přestrojení, aby viděl svět tak jako lidé. Když chodí mezi námi, vypadá jako vysoký muž v plášti a klobouku.
Má dva havrany, kterým říká Hugin a Munin, což znamená „Myšlenka“ a „Paměť “. Tito ptáci poletují nad světem, zjišťují, co je nového, a přinášejí Ódinovi zprávy o všem, co se děje. Sedí mu na ramenou a šeptají mu do uší.
Když Ódin sedí na svém trůně na Hlidskjálfu, pozoruje všechno, co se kde šustne. Nic se před ním nedá utajit.
Do světa přinesl válku; bitvy započínají vržením oštěpu na nepřátelské vojsko, čímž se bitva i padlí zasvětí Ódinovi. Když bitvu přežijete, je to z Ódinovy milosti, a když zahynete, znamená to, že vás opustil.
Když hrdinně padnete v boji, valkýry, překrásné panny-bojovnice, které shromažďují duše statečných mrtvých, vás odvedou do síně známé jako Valhalla. Tam už na vás Ódin čeká a vy tam nadále pod jeho velením budete pít, zápasit, hodovat a bojovat.
INFO O KNIZE:
Vydal: Argo, listopad 2017
Původní název: Norse Mythology
Překlad: Viola Somogyi
Vazba: vázaná
Počet stran: 256
Cena: 298 Kč
