Kontakt – blízká setkání třetího druhu po E. Pochovsku
„Raz sa jej spýtali, či verí v Boha.
Odvetila, že nie.
Povedali, že tak je to správne.
Že oni sú Boh.
Že oni sú všetkým, čo bolo, je a aj bude.“ (str. 119)
Zatímco první román Krajina kanibalů slovenského hororového spisovatele Marka E. Pochy zanesl partu studentů na jídelníček kanibalům v Peru, v nové knize Kontakt si podobným způsobem pohrává s partou dospělých kamarádů, které na výletě do hor přepadnou mimozemšťané. Že vetřelci z jiného světa nebudou vypadat jako roztomilý Gremmlínek, nebo mírumilovný E. T., je vcelku hned jasné.
Tři kamarádi, kteří se znají od školy, se sejdou, aby si povykládali o strastech a slastech svých „dospělých“ životů, a vydají se na horskou chatu, aby si oddychli od každodennosti. Veliká část příběhu se věnuje přímo postavám, dovoluje čtenáři každého z nich poznat až do morku kostí, předkládá mu jejich tajemství a tajná přání. Muži hýří humorem, později i nadšením, když se ve vlaku seznámí s dvojicí zajímavých dívek, které se mají setkat s třetí kamarádkou. Povyrazit si potřebují všichni a tato souhra náhod se zdá být příznivým znamením. Přitažlivost a láska nemeškají – výlet směřuje ke skvělému finále. Dokud nepřijdou oni.
… Vydržíš to, ty to vydržíš! MUSÍŠ! přikázal jej vnútorný hlas.
Zložili jej obojok. Stále sedela na zemi. Prikryla si prsia jednou rukou a stiahla kolená k sebe.
„Želáš si umrieť?“ zopakoval čísi hlas v jej hlave… (str. 113)
Stejně jako v předchozím díle, se i v Kontaktu Mark E. Pocha věnuje psychologii postav – ne nikterak nezáživně, a s vtipem a zručností dobrého autora. Hrdiny je snadné si oblíbit, nebo nesnášet. Jejich povahy jsou uvěřitelné, stejně tak jako prvotní, ještě zcela běžné trampoty, které společný výlet doprovázejí. Jen tu a tam už může čtenář pocítit nepatřično, které je ale zapomenuto, jak už se to i v běžném životě stává – co neumím vysvětlit, je nejlepší zapomenout a neřešit, zvlášť když to mezi všemi tak pěkně jiskří.
Zlo vtrhne do příběhu nečekaně a hrozivě, jako kterákoli pohroma do běžného života. A právě to ji činí uvěřitelnější. I přes to, že kontakt s mimozemšťany vykrádá snad všechna klišé, která běžný čtenář bude znát – od vzhledu vetřelců přes únosy a vzpomínky na ně, až po kosmické lodě a další nezbytné efekty. Vše je ovšem zručně použito pro stavbu napínavého finále. Jak už je u autora zvykem, nechybí krvavé detaily, ale ani mocná dávka deprese z beznaděje, silných momentů naděje či prohry. Neptáte se, zda ta která postava přežije, ale zda přežije vůbec někdo.
Knize je možné vytknout máloco, jelikož jde o sci-fi horror, kterých na CZ/SK trhu vychází žalostně málo. Přesto se nějaké kosmetické vady na kráse najdou. Některé scény nepůsobí úplně věrohodně a spíše než hrůzu mohou vyvolat úsměv na tváři. Postavy jsou sice uvěřitelné, ale méně rozmanité, než tomu je u jiných autorových děl. Děj knihy je uzavřený a takovým měl zůstat – po něm následující dopovězení jedné dějové linky působí poněkud nepatřičně, a to nejen pro to, že jiná naopak chybí (byla by nepublikovatelná?).
Předmluva a doslov nadlehčují celkovou atmosféru knihy a můžou spíše kazit dojem z díla, než aby jej utužily a vetkly čtenáři navždy do paměti. Také vazba má na hony daleko od dokonalého měkkého formátu Krajiny kanibalů. Tento malý nedostatek ale vyvažuje krásná a všeříkající obálka páně Martina Cuco Luciaka.
Kontakt působí v porovnání s Krajinou kanibalů poněkud kultivovanějším dojmem. Nejde o slasher, ve kterém čekáte, kdo komu co uřízne, případně ukousne. Jde o prožitek neuvěřitelné cizosti, snahy pochopit, ustát nemožné a zpytovat svědomí. A přemýšlet o svých tajných přáních. Právě ta svá možná čtenáři po dočtení knihy Kontakt přehodnotí.
Vydal: Hydra, 2017
Obálka a ilustrace: Martin Cuco Luciak
Vazba: brožovaná
Počet stran: 184
Cena: 3,60 eur
