Karikova Trhlina: „Nejhorší hrůza bývá z obyčejných věcí.“

Myslíte si, že když se ztratíte v lese, záleží na přeludech či strašidlech? Kdepak. Vaším nejhlavnějším nepřítelem nejsou příšery, ani transdimenzionální brána, ale vy sami a vaši souputníci.

Grachula: „Pozoruje nás někdo právě teď?“
Fischer: (Krátké úsečné vydechnutí)
Grachula: Proč se mi díváte nad hlavu? Vidíte tam někoho nebo něco?“
Fischer: (Další krátké vydechnutí)
Grachula: „Popište mi, co vidíte.“
Fischer: „Otočte se.“
Grachula: „Dobře víte, že já nic neuvidím.“
Fischer: Ohlédněte se, pane doktore.“ (str. 61)

Úspěšný slovenský autor Jozef Karika přichází s originálním hororovým románem Trhlina. Samotný název, anotace i obálka Neila Johnstona jsou obrovským lákadlem pro všechny milovníky záhad a strašidelných příběhů. Autor si získal přízeň čtenářů už díly Strach (2014) či Tma (2015). Nyní zašel o kus dál a vsadil na velmi odvážný literární projekt. Stal se pouhým zprostředkovatelem vyprávění skutečně žijící osoby.

Na cestu na tajemstvími opředený Tríbeč se vydává velmi nesourodá skupina lidí, kteří se sotva znají. Už dopředu je jasné, že se téměř na ničem neshodnou a že je hlavní hrdina svedl dohromady právě proto. Že ho vedla touha po senzaci. Ta samá touha jej také vede na onen osudový výlet, přestože sám nerozezná pahorkatinu od hor a po výšlapu několika kilometrů se hroutí vyčerpáním. V knize narazíte jen na minimum pokusů o vyvolání sounáležitosti, či snahu o poklidný kolektiv – který je základem a spouštěčem jakékoli touhy po dobrodružství.

Román Trhlina se ale spíše opírá o duševní zmatek hlavního hrdiny, který je vylíčen a předán v čisté surovosti jeho boje proti drogové závislosti a z ní pramenící citové vyprahlosti. Co na tom, že ostatní účastnící osudové výpravy neoplývají sdílností či (odlehčujícím) humorem, vždyť na blogu by se přece mnohem více vyjímala pořádná rvačka! Autor prakticky předkládá vševypovídající obraz naší společnosti. Letmo upozorňuje na to, že náš blog či počet lajků na sociálních sítích jsou pro mnohé z nás důležitější než narozeniny babičky, nebo dokonce i než vlastní pud sebezáchovy (pády při focení selfie mluví za vše).

„Počkej!“ krotil jsem ho.
„Na co, proboha?“
Překvapilo mě, jak zvulgárněl, ale v té chvíli jsem to neřešil.
„Podle mě je to David.“
„Myslíš, že se mu něco stalo?“ ujišťovala se Mia.
„Přesně tak. Něco se mu stalo a snaží se nás přivolat.“
„Ale hovno, padáme odsud!“ Bežanský sešlápl spojku, přeřadil a přidal plyn. (str. 189)

Pro obdivovatele přírody bude četba některých pasáží holým utrpením, čímž se paradoxně velmi dobře vcítí do nevyzrálého hlavního hrdiny, který dosud asi les viděl pouze na svém monitoru. Asi největší slabinou knihy je ale vypravěčovo neustálé připomínání různých hororových (především found footage) filmů a opakování, že se co nevidět něco stane. Zbytečně „předvídající“ repliky (hojně naznačované například v románu HEX) bohužel špikují knihu jako slanina hubeného králíka a zbytečně tím sráží napětí i uvěřitelnost. Naštěstí je zde autor, aby vše vstřebal, opatřil poznámkami a udržel poutavost.

Strašidelné momenty, kterých se čtenář namlsá, jakmile se začte (perfektní seznámení se s nahrávkami psychicky narušeného tríbečského „nalezence“ Waltera Fischera), se ale neochotně vrátí až na konci knihy. Do té doby postavy řeší, co za výbavu se hodí do zimního nocování v „horách“, co za konzervu si dát k snídani, kdo má lepší orientaci, kdo je větší paranoik a podobně. I to je ovšem správně. Nakonec si čtenář zvykne i na tu zas a znovu „vyhrocenou atmosféru“, kterou je kvůli blogu nutné si fotit (Připomíná vám to Záhadu Blair Witch? Ne, o tu tady rozhodně nejde, opakuje vypravěč.).

K hrdinům je těžké nalézt sympatie, ne tak už k vypravěči, který pečlivě vše, co může, dokládá skutečně existujícími články. Právě díky pečlivosti a skladbě celé knihy stojí za to ji přečíst. Kdoví? Třeba budete vy ti praví, kterým se rozezní struna kdesi v nitru… ta, která spojuje srdce s očima. Uvidíte víc. Kdoví…

Může se zdát, že v případě Trhliny reklama spíše uškodila celkovému dojmu z knihy. Čtenář očekává dosud neprožitý strach, bombastická odhalení, strach o hrdiny… Ale jsou mu nabídnuty spíše otázky hrdinů nepříliš ochotných o problému rozumně diskutovat a snaživého, leč záměrně nezúčastněného vypravěče. Je to ale na škodu? Možná ne. Ne každý hrdina musí být nutně Superman a zvláštní věci se nedějí jen vyvoleným, ale (přiznáme-li si to) každému z nás.

Román Jozefa Kariky si zcela jistě najde spoustu čtenářů, kteří budou uchváceni, vyděšeni (sakra, já už tohle zažil, skoro na chlup stejný pocit, když…). Trhlina je českým čtenářům potřeba, čtenářům hororu obecně jakbysmet… A že jsou hlavní hrdinové na zabití, je nakonec v tomto případě naprosto v pořádku :-)

Vydalo: Argo, 2017
Překlad: Jiří Popiolek
Vazba: vázaná
336 stran / 348 Kč

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít