Mariam Petrosjanová: Prázdná hnízda (Dům, ve kterém… 3)

Obyvatelům Domu se krátí čas. Ukončení, událost tak strašlivá, že se o ní pro jistotu nemluví ani šeptem, už brzy vyžene děti z Domu do nelítostných spárů světa tam venku. Existuje nějaká šance, jak se tomuto osudu vyhnout? Existuje možnost úniku? Existuje cesta, která nevede ven z Domu, ale… jinam? Zdá se, že ano, ovšem každého, kdo se po ní bude chtít vydat, to bude něco stát. A někoho to možná bude dokonce stát úplně všechno.

 

ANOTACE:
Na kraji města uprostřed paneláků stojí Šedý dům. Skrývá v sobě tajemství a za jediný den se v něm odehrají příběhy, které ve světě venku nezažijete za celý život… Obyvatelům Domu se krátí čas. Hodiny neúprosně tikají a život mezi důvěrně známými zdmi má brzy skončit. Ukončení, událost tak strašlivá, že se o ní pro jistotu nemluví ani šeptem, už brzy vyžene děti z Domu do nelítostných spárů světa tam venku. Existuje nějaká šance, jak se tomuto osudu vyhnout? Existuje možnost úniku? Existuje cesta, která nevede ven z Domu, ale… jinam? Zdá se, že ano, ovšem každého, kdo se po ní bude chtít vydat, to bude něco stát. A někoho to možná bude dokonce stát úplně všechno.

Závěrečný díl kultovní trilogie od celosvětově úspěšné autorky ověnčený řadou literárních cen.

 

UKÁZKA Z KNIHY:

Její hlas zní žalostně. Pro Chiméru je to drtivá porážka, a tak mě nepřekvapuje, když najednou propuká v pláč, ovšem Lord je otřesený, plný lítosti a připravený okamžitě kapitulovat. Vrtím hlavou a on se s trpitelským výrazem odvrací.

Chiméra si ničeho nevšímá. Topí se v slzách. Její zelená řasenka je sice zřejmě voděodolná, a tak nestéká a ani se nerozmazává, ale přesto by se teď nad Chimérou i kámen ustrnul.

„Co se stalo?“ ptám se. Tak jemně, že se lekám vlastního hlasu.

Chiméra si utírá nos.

„Fajn,“ říká. „Tak já vám to povím. Stejně byste mi nedali pokoj.“

Odvrací se.

„Okna našeho křídla jsou otočená k těm vychovatelským,“ říká, aniž by se na nás podívala. „A střecha je z nich taky vidět. Není to tak dávno, co z ní chtěl jeden kluk skočit. Dokonce sklouznul a zůstal viset za ruce, ale nedokázal rozevřít prsty. Nezvládl to. Vím, jak to chodí. Až moc dobře… Pak jsem ho viděla znova. Na stejným místě. Jak tam stojí a kouká se dolů. Prostě se jenom kouká, nic víc. Sehnala jsem klíč, a když jsem ho pak znova uviděla, taky jsem sem vlezla. Bavili jsme se o všem možným, dokonce mi pověděl, proč chtěl skočit…“

Poslouchám ten její prostinký příběh, a najednou mi připadá přímo neuvěřitelně povědomý. I když bych klidně přísahal, že to slyším prvně, stejně mám silný pocit, že dobře vím, o čem Chiméra vypráví. Ale vůbec nechápu, kde se vzal.

Chiméra vytahuje cigaretu z krabičky, co leží na dece. Prsty se jí chvějí. Dlouhé nehty má pokryté zeleným lakem.

„A to je celý,“ říká. „Začali jsme se tady tu a tam scházet. Bylo to naše tajemství. Celkem dlouho. Ještě než začal platit Zákon. A nedávno se mi zdál sen. Dost zlý. Tak jsem se sem dotrmácela a od tý doby tady sedím jak husa. Jasně, ono je to k smíchu – ty šaty a všecko. Jsem tady už třetí den a hlídám, ale on pořád nikde… Vím, že ve snech člověk vidí spoustu blbostí, jenže já prostě neměla klid, furt jsem si říkala, jestli to nebyl věštecký sen, takovej ten, co se určitě splní, no a kdybych přišla pozdě… Fajn, a teď se můžete potrhat smíchy.“

Z poklopu se vynořuje Hrbáč v rozedrané košili, sešité z různobarevných kousků látky, a hornické helmě se světlem. Se svým hrbem, bosýma nohama a černými kučerami, trčícími zpod helmy, vypadá tak trochu jako návštěvník z onoho světa.

„A jemu to taky nezapomeňte povědět,“ Chiméra míří na Hrbáče cigaretou. „Ať se taky zasměje. Zmalovaná husa, co dřepí na půdě, to je přece sranda, to by jeden zdechl.“

„Kdo je to?“ ptám se.

„Do toho ti nic není.“

„Hele, chystáte se dolů?“ ptá se Hrbáč. „Tabákí povídal, že prý jste chtěli…“

Dívám se do zeleně nalíčených očí a vidím v nich duhový vír chodby, která vede neznámo kam… Ale ještě než do oné chodby z nevyřčených slov, která vnímám jako šepot, vstupuju, jsem si už jistý, že končí dveřmi. Zamčenými dveřmi, za nimiž se schovává někdo, koho dobře znám. Koho poznám dokonce i podle zápachu, aniž bych ty dveře musel otevřít. Dělám první krok…

 

INFO O KNIZE:
Vydá: Fragment, září 2017
Počet stran: 432
Cena: 349 Kč

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít