Gillian Flynnová: Skvrna

Gillian Flynnová má na svém kontě už nejeden působivý thriller. V září se fanoušci Temných koutů či Zmizelé dočkali povídky zvané Skvrna, které se dostalo samostatného vydání. Autorka vyniká talentem vodit čtenáře mezi potenciálními pachateli přesně tak, jak ona potřebuje. Je proto pochopitelná zvědavost, jak si poradila na tak malém prostoru, jaký její povídka nabízí.

 

Skvrně se již jednoho vydání dostalo. Gillian Flynnová ji napsala na objednávku nikoho menšího než G. R. R. Martina. Ten ji zařadil do sbírky Darebáci (vydalo Argo, 2016). Povídka se původně jmenovala A čím se to živíte? To zní sice mnohem méně mysteriózně, ale přinejmenším první část povídky vystihuje tento název přesněji. Hlavní hrdinka se toho od začátku vůbec nebojí. Tedy toho, vyprávět věci na rovinu. (Nikdo netvrdí, že i vždycky po pravdě.) Je jí kolem třicítky a pracuje ve věšteckém salónu. Jenže ne jako vědma, nýbrž v poněkud zastrčenější části. Není plnokrevnou prostitutkou, ale říct, že ji po třech letech úspěšné kariéry začínají trápit karpály, asi pro bližší představu stačí.

A právě tento hendikep hrdince otevře dveře do jiné sféry zaměstnání. Její šéfka jí nabídne post věštkyně, což je pro ni práce jako dělaná. Ne že by uměla číst budoucnost a číst v kartách. Jako malá musela pomáhat své chytré, ale líné mámě, jak ji sama nazvala, žebrat. Během let se z ní stal díky tomu přeborník na lži i odhadování lidí. Takže nemá příliš mnoho práce ani se svou novou klientkou. Susan Burkeové prý v domě straší a zdá se, že to zlo přichází skrz jejího nevlastního syna. Hlavní hrdinka ale místo duchů vidí jen tučné honoráře, které bude za vymítání ponurého viktoriánského domu od bohaté paničky inkasovat. Jenže se ukáže, že se synem Burkeových je opravdu něco v nepořádku. A ta strašidelná skvrna, co se objevovala na stěně nad schody, je najednou i v bytě šarlatánské věštkyně.

Autorka opravdu dokázala vdechnout život svým postavám i v tak krátké povídce. Příliš jich k tomu nepotřebovala, většina z nich dotváří jen pozadí příběhu. Hlavní hrdinka je ale nadmíru sympatická i přes to, čím se živí. I její psychologii se dá věřit: celkem chytrá a sečtělá holka, kterou ale vytvarovalo prostředí, ve kterém vyrůstala a žije dál. Je tak snadné jí věřit, i když se několikrát vetře nutkání to nedělat. A totéž platí i o ostatních postavách.

Fanouškům Gillian Flynnové by rozhodně neměl tenhle kousek do sbírky chybět. Pro ty, kdo se s její tvorbou ještě nesetkali, je to příjemná ochutnávka. A ti, kdo neholdují povídkám, nemusí sáhnout po celé sbírce Darebáci. Skvrna se čte svižně a díky autorčině jedinečnému vypravěčskému stylu je chytlavá od začátku až do konce. Koho nezaujme ani jedno z toho, za zmínku stojí i krásné zpracování knížky v tvrdých deskách s rudými hranami stránek a černobílou věží s krvavou skvrnou na každé z nich.

Vydal: Knižní klub, 2017
Překlad: Alexandra Fraisová
Vazba: pevná
72 stran / 179 Kč