Ben Aaronovitch, Andrew Cartmel: Řeky Londýna – Čarojízda
Policista a čaroděj Peter Grant se pouští do vyšetřování nového nadpřirozeného případu – tentokrát na stránkách grafické novely, která časově spadá do období po událostech Prokletých domovů, tedy čtvrtého dílu série Řeky Londýna.
Inspektorka Miriam Stephanopolousová ani detektiv konstábl Sahra Guleedová nejsou právě nadšené, když se jim jednoho brzkého rána na poměrně rutinním místě činu objeví Peter Grant. Rozplétání zločinů, o které se zajímá Peter, totiž obvykle vede k velkým komplikacím a ještě větším škodám na majetku. Ani jedna z nich nemá o nic podobného zájem, ale na jejich názor se bohužel nikdo nikdy neptá. Vyslechnou si proto Peterovu teorii o tom, že se za zdánlivě nevinnou nehodou, při které vjel řidič BMW do Temže a utonul, mohou skrývat nekalé magické praktiky, a pouští se spolu s ním a inspektorem Nightingalem do vyšetřování.
Pátrání po tom, co přesně způsobilo, že se na první pohled dokonale neškodné auto proměnilo ve vraždící stroj toužící připravit své majitele o život, je pak přesně podle očekávání přivádí do velice nezvyklých situací. Seznámí se při nich mimo jiné s nejstrašidelnějším autem v Anglii a odhalí také něco z tajemné minulosti Rozmaru.
Řeky Londýna mám velice ráda, ale i já jsem měla ze čtení této grafické novely lehké obavy. Ze zkušenosti vím, že převod knižního materiálu do jakékoli jiné (ať už filmové, seriálové nebo komiksové podoby) zpravidla nedopadá příliš dobře. I proto jsem byla poměrně mile překvapena zpracováním i celkovým pojetím Čarojízdy. Především se nejedná pouze o přepracování už existujícího příběhu do grafické podoby (tak jak to bývá u některých dobře prodávaných sérií běžné), ale jde o zcela nový případ psaný již s ohledem na výhody i omezení komiksového formátu. A všechno zde do sebe perfektně zapadá.
Samozřejmě není fér očekávat od podobného krátkého vyprávění stejnou úroveň propracovanosti, jako je tomu zvykem u autorových románů. Tohle médium se hodí pro jednodušší příběhy, které stojí mimo hlavní dějovou linii, ale zároveň přinášejí čtenářům možnost podívat se na postavy a celý magický svět trochu detailněji a hlavně z jiného úhlu pohledu. A právě v tom Čarojízda vyniká.
Celý koncept samozřejmě stojí z velké části na předpokladu předchozí znalosti knižní série. Ani zcela nový čtenář by však s příběhem nemusel mít výraznější problémy, protože funguje zcela samostatně a jednotlivé postavy tu jsou dostatečně představeny. Zápletka příběhu není sice nijak výjimečná, ale vše do sebe logicky zapadá a rychle ubíhá. Vlastní grafické zpracování vypadá také poměrně dobře. Nenabízí sice nijak výjimečně nápaditou kresbu ani kolorování, ale vše je vyvedeno velice příjemně, nerušivě a se smyslem pro detail. Navíc se podařilo i v této formě zachovat Petrův jedinečný vypravěčský hlas i typický smysl pro humor.
Největším kamenem úrazu pro pravidelné čtenáře tak určitě bude samotné zpodobnění hlavních postav. Čarojízda poprvé přiřazuje většině knižních hrdinů definitivní vzhled, a přestože to dělá s citem, každý si jistě Petera nebo jeho nadřízeného Nightingalea představoval v duchu trochu jinak. Ovšem to už je logický důsledek transformace knih do vizuální podoby. Rozhodně se nejedná o nic, na co by se nedalo poměrně rychle zvyknout.
Fanoušky série navíc určitě potěší i krátké „Příběhy z Rozmaru“, tedy drobné střípky ze života Petera a ostatních postav umístěné na několika posledních stránkách. Sečteno a podtrženo Čarojízda rozhodně stojí za přečtení, i kdyby jen měla příjemně pobavit a zkrátit čas při čekání na další díl knižní série.
Originální název: Rivers of London: Body Work
Stránky autora: http://temporarilysignificant.blogspot.cz/
Nakladatelství: Argo, 2017
Překlad: Richard Klíčník
Ilustrace: Lee Sulliavan
Vazba knihy: brožovaná
Počet stran: 128
Cena: 298 Kč
