Larry Correia & John Ringo: Grunge

„TOHLE JE LOVEC MONSTER CHAD A JEHO TRUCHLIVÁ KATANA!“
Tohle jsou řádně divoké osmdesátky plné vlkodlaků, trollů a zombií!

Nakladatelství FANTOM Print vydává první knihu ze série Paměti Lovce monster: Grunge.

 

Úspěšná série s sebou nepřináší jenom davy nadšených fanoušků a bambiliony bankovek nacpaných v polštáři, ale také spin-offy. Tedy samostatné příběhy (mohou tvořit i celou další sérii), které si ze základní řady vezmou vedlejší postavu či okrajový motiv a následně je rozpracují.

A co si budeme povídat, Lovci monster Larryho Correiy jsou mega úspěšnou sérií, a tak nebylo divu, že se jednoho dne autorovi ozval ostřílený literární borec John Ringo s tím, že by si k téhle akční urban fantasy řezanici rád napsal spin-off. A když Correia kývl, Ringo přiznal, že první díl už má hotový. Tak tady je Grunge, který se vrací do osmdesátých let, kdy svět byl sice drobátko umělohmotný, ale také politicky nekorektní.

Hlavní hrdinou Ringova & Correiova románu je mariňák Chad, který tak trochu zemře při bombovém útoku v Bejrútu, ale zároveň dostane od svatého Petra šanci vrátit se zpátky na Zemi, aby splnil další misi. A u toho Chad a jeho věrná katana Truchlivý meč nemohou chybět. Nakonec v nebi je trochu nuda, žádná akce a málo holek ochotných si zaskotačit.

Proutník Chad, který prožene každou sukni v dohledu, takže se ho bojí i Skoti, se v rámci mise přidává k Lovcům monster, mezi nimiž se náležitě činí. A Ringo taktéž: pod dohledem Larryho Correiy rozehrává adrenalinový literární grunge plný humoru, absurdních situací a vysokooktanové akce. Což je přesně to, co si čtenáři od Lovců monster žádají.

 

ANOTACE:
Vydejte se zpátky do osmdesátých let, do zlatých časů lovení monster, kdy v Bílém domě seděl Ronald Reagan, Ray a Susan Shacklefordovi patřili k nejlepším lovcům a sushi v Seattlu se ještě dalo jíst.
Když byl svobodník Oliver Chadwick Gardenier zabit při bombovém útoku v Bejrútu, někdo, kdo možná byl svatý Petr, mu dal na výběr – pojď do nebe, kde je to pěkné, ale trochu nudné, nebo se vrať na Zemi. Šéf pro tebe má úkol, jen musíš najít znamení. Chad si jako správný mariňák vybral další misi.
Bohužel, tím znamením má být číslo 57, které je i na každé druhé láhvi s kečupem. Bohudík, součásti mise byla i práce ve společnosti, která se jmenuje Lovci monster. Tam Chada naučili, jak se správně oblékat na jogging (nenápadná zbroj a větší počet zbraní), jak navazovat kontakty v jakuze a proč není dobrý nápad vtipkovat před trolly o kozlech, a pak ho poslali chránit lidi před vším, co se je (nejen) v noci snaží sežrat.
A pak už šlo všechno jenom z kopce.

 

INFO O KNIZE:
Autoři: Larry Correia & John Ringo
Originální název: Grunge
Nakladatel: FANTOM Print
Překlad: Jakub Mařík
Obálka: Petr Willert
Formát: brož., 145×205 mm
Počet stran: 336 stran
Cena: 299 Kč

 

O AUTORECH:
Larry Correia & John Ringo
Larry Correia je americký spisovatel a fanoušek zbraní, který se proslavil prozatím šestidílnou akční urban fantasy sérií Lovci monster a trilogií Grimnoirské kroniky. Zatímco se Correia v současnosti věnuje spíše fantasy projektům, jeho kolega, spisovatel John Ringo, zůstává pravověrným autorem drsné military sci-fi. Z jeho bohaté tvorby znají čeští čtenáři série Zrcadlo, Roger MacClintock či Válka s Posleeny.

 

Série LOVCI MONSTER:
Bytosti z mýtů, legend a pověstí existují. Ať už jsou to prastaré entity rozvalující se mimo prostor a čas, upíři, vlkodlaci, duchové či nekromanti s nemrtvými služebníky, všichni chtějí ovládnout, zničit, či vyhladit lidstvo. Proti nim ale stojí Lovci monster s.r.o., parta drsňáků a drsňaček, která se rozhodla, že se s paranormálním šmejdem nevyjednává. Mají zbraně, hodně zbraní, a neváhají je použít…

 

UKÁZKA Z KNIHY:

PROLOG

„A jéje, to je spousta pavouků,“ zamumlal Phil, když kulomet M2 Browning přezdívaný Ma Deuce zahájil palbu.

Spoustu pavouků jsme očekávali. Vzhledem k počtu pohřešovaných bezdomovců (houmlesáci už se jim říkat nesmělo) to muselo být velké hnízdo. Sakra, my jsme čekali odulu. Přívalová vlna však překvapila i nás. Dlouhou širokou chodbu zaplnila masa svíjejících se osminohých, osmiokých zubatých arachnidů s hnědou srstí velkých jako gauč, kteří nepokrývali jen podlahu, ale lezli i po stěnách a stropě.

Začal jsem pálit z uzi, zabíjel jsem je tak rychle, jak jen jsem dokázal střílet a nabíjet. V případě, že dojde i na práci zblízka, jsem měl na popruhu zavěšenou brokovnici, a pokud to bude opravdu nutné, u nohou mi ležel Barrett M82.

K zatáčce to bylo nejméně sto metrů, ale vypadalo to, že oni tu vzdálenost překonali během okamžiku. Všech šest z nás do nich pálilo, nebo sedm, pokud počítáte Roye podávajícího nábojový pás do Ma Deuce, a jich vůbec neubývalo. Škoda, že jsme si nepřinesli i kulomet M60, „Pig“ by se nám tu hodil. Rozstřílení pavouci padali ze stropu a stěn, ale příval těch zatracenejch potvor jako by neměl nikdy skončit. Pár zraněných se oklepalo ze střelby a následků otravy etanolem a znovu se zvedali na chlupatých nohách.

„Odpalte claymory!“ zařval Roy, když se vlna převalila kolem posledních směrovaných min. Pokud se jich za poslední obrannou linii dostane příliš mnoho… no, kousnutí většiny obřích pavouků nerozchodíte. Svým jedem vás jen ochromí, než si vás odvlečou do hnízda, aby si vás vycucli později. Paralyzující látku doprovázel i maso trávící enzym, který vám pomalu zkapalní vnitřnosti. Když máte kliku, přijdete jenom o pokousanou ruku nebo nohu. Když máte kliku… Kousnutí do trupu odstartuje dlouhý bolestivý proces, kdy se vás doktoři budou ze všech sil, ale i tak neúspěšně, snažit zachránit, zatímco vy budete ječet bolestí a žadonit, ať už vás zabijou. A přesně tohle ti parchanti nikdy neudělají.

„Ne, dokud do pasti nevleze i odula,“ zamítl to klidně Brad.

Jako by tu zatracenou mrchu přivolal, vylezla zpoza rohu.

Věděl jsem, že bych se měl soustředit na její blížící se potomstvo, ale odula si uměla vynutit všeobecnou pozornost. Tou dobou už jsem si myslel, že mě jako Lovce monster nic nerozhodí, ale musím přiznat, že jsem si v tu chvíli trochu ucvrnknul. Jesse všechno naše vybavení – claymory, C4, Ma Deuce, stovky nábojů padesátek a hromadu dalších zbraní a munice – přivezl UHaul náklaďákem a v tunelu se zděnou klenbou měl dost místa, takže ho ani neškrábl. My ostatní jsme do starého servisního tunelu nepoužívaného portlandského rezervoáru vody, kde se podle nás nacházelo hnízdo oduly a jejích potomků, zajeli auty. Tahač už by se do tunelu nevešel, ale jen o kousek.

Odula se tunelem šinula s doširoka roztaženýma nohama, protože její sloní tělo se muselo trochu sklonit, aby se tam vůbec vešla.

Byla příšerně obrovská. Samý chlup, pavoučí oko a zuby, ze kterých odkapával jed a které byly dost dlouhé, abyste si z nich mohli udělat dýku, pokud byste měli dost odvahy a dokázali ji, však víte, zabít.

„Do prdele!“ zařval Louis a soustředil veškerou palbu z Ma Deuce na gigantického arachnida.

„Odpal to!“ ječel Roy. „Pro lásku Boží!“

„Čekejte,“ odvětil stále klidný Brad. Střílel z M16 a mě napadlo, jestli by se mi ten šmejd od Mattela dneska výjimečně nehodil taky. Kulky z pušky, i když kalibr 5.56, by se teď šikly. „Čeeekejteee…“

Odula se konečně protáhla kolem jasně žluté čáry na stěně, která označovala past. Za chvíli ji čekal klystýr céčtyřkou, zatímco její potomstvo na kusy roztrhají claymory a skoncují tak s hrozbou portlandského podzemí.

Přípravou pasti jsme strávili hodiny. Za žlutými čárami byly na stěnách schované hromádky C4, která měla jedenapůlkrát větší sílu než dynamit. Náklaďák by to vyhodilo několik metrů do vzduchu. Z oduly to zaručeně nadělá sekanou. Detonátor byl propojený s hromadou zkázy, odkud vedlo několik dalších kabelů ke dvěma stovkám směrovaných min claymore, které vytvoří zničující mlýnek na maso. Byly pevně ukotvené v podlaze a na stěnách, některé z nich jsme naklonili a ony teď nedočkavě vyhlížely nevítané hosty na stropě. A nebyl to jen jeden odpalovací okruh. Mezi náložemi se táhly rezervní kabely, a ty jsme pro jistotu doplnili ještě dalšími. Nic nezabrání, aby všechny spustily. Byli jsme dokonale připraveni.

„TEĎ!“ zaburácel Brad.

„Sbohem, ty osminohá svině!“ zvolal Phil a spojil elektrické kontakty v detonátoru. Pak je spojil znovu. „Detonace selhala! Přecházím na chemii!“

Naše střelba, nebo možná tisíce pavoučích nohou, přerušila kabel vedoucí k elektrickému detonátoru na C4. Ale Phillip Jimenez býval ženista a dobře věděl, že v boji se bez záložního odpalovacího mechanismu neobejde. Kromě elektrického obvodu měl i jeden „chemický“, který zahrnoval zapalovač vedoucí ke krátké roznětce a pak k další sekci detonační šňůry. O trochu pomalejší než elektrika, ale úspěch byl víceméně zaručen.

Zapalovač potřeboval ke spuštění roznětky jen sekundu, ale to byla dost dlouhá doba, aby se stovky pavouků dostaly k naší pozici. A to nemluvím o velké mámě. Tou dobou už jsem přešel na svou pumpovací winchestrovku a vítal dvanáctkami pavouky, co se dostali příliš blízko, aby ti spadlí představovali riziko.

Detonátor spustil s prásknutím, které bylo slyšet i přes naši střelbu. Ale past nevybuchla. Zase.

„Detonace selhala!“ zařval Phil. Zase.

„Co teď budeme kurva dělat?“ křičel Roy. I on přešel na brokovnici a kryl Louise, zatímco svíjející se pavouci pršeli ze stropu jako podělanej hnědej vodopád.

Možná by vás zajímalo, jak jsem se do té ošemetné situace dostal.

Moje jméno (které nesnáším) je Oliver Chadwick Gardenier. Přátelé mi říkají Chad nebo Ironhand.

Tohle je moje práce. Jsem Lovec monster.

*

Poznámka:

Nedávno se můj kamarád Albert pokusil reorganizovat archiv. Je to pořádná fuška, ale jemu se to podle všeho líbí. Bylo by to asi snazší, kdybychom mu tam pořád nedělali takovej bordel. Jednou Albert našel tyhle starý memoáry, který spadly za polici a podle prachu a poškození byly ztracený od požáru, co vypukl během Vánočního večírku. Když si Albert všiml, že jsem tam zmíněnej i já, přinesl mi je, abych si je mohl přečíst.

Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Nevěděl jsem, že Chad něco z toho sepsal.

Číst ty deníky přináší spoustu vzpomínek.

Co bych vám mohl o Chadovi říct? Byl to drsňák. Nenašli byste nikoho statečnějšího. Ale většinou byl pěknej chytrák a možná byl až příliš chytrej, dokonce tak, že si tím sám škodil. Nosil se jako páv, ale zaslouženě. Některé věci v těch memoárech… u většiny z nich jsem nebyl a u toho zbytku Chad často trochu přeháněl; dalo by se říct, že to není nejpřesnější vypravěč. Ale byl vážně nadanej, a tím myslím vážně nadanej. Ty řeči monster, kterými mluví? To je pravda. Dodnes je jediným naším zaměstnancem, co se je dokázal naučit. Bitvy a frajerský kousky, co zvládnul? Vážně byl takovej cvok. A dámy? Tady bych řekl, že co se pohledu na svět týče, naše filosofie se v tomto ohledu trochu lišily, a dál bych to nerozváděl.

Tyhle memoáry jsou skvělej objev. Můžeme se z nich hodně naučit o Lovcích, co tu byli před náma, a Chad se zapletl do pár vážně hodně šílených věcí.

Chad byl jeden z nejlepších Lovců, jaký jsme kdy měli. Není jen další stříbrnou plaketou na stěně. By to můj přítel.

Milo Ivan Anderson
Lovci monster s.r.o.
Cazador, Alabama

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít