Children of Bodom: zpátky do minulosti

Malý klub, mizivá reklama a hodně ostré songy ne tak úplně pro každého – skoro jako by se „Děti od jezera Bodom“ skutečně vrátily na samý začátek své kariéry. Dvacáté výročí kapela oslavila netradičním koncertem, jehož setlist se skládal výhradně z prvních čtyř „oldschoolových“ alb.

Hudebníci to mají dost těžké: když tvoří nové věci, „už nejsou, co bývali“, když hrají podle svých starých not, „hrají dokola totéž“. A pak se zavděčte. Kluci z Children of Bodom začínali psát první album v patnácti šestnácti letech, není tedy divu, že po třicítce se jim (k nevoli poloviny fanoušků) nechce psát skladby podobného ražení. To ale neznamená, že je neumí zahrát. Právě o tom se přesvědčili návštěvníci plzeňského klubu Šeříkovka.

Finská kapela s přehledem vysekla své úplně první hity jako Red light in my eyes nebo The nail, songy, které přes patnáct let nehráli. Kytarová sóla Alexi Laiha a klávesový doprovod Janne Warmana byly takřka studiově dokonalé, Jaska Raatikainen na bicí i Henkka T. Blacksmith Seppääla na basu jeli na plné obrátky a s rychlostí sbíječky (skladbu Needled 24/7, za kterou byl Alexi zařazen mezi padesát nejrychlejších kytaristů světa, zahráli ještě rychleji než obvykle.) Jediné zaškobrtnutí bylo slyšet při písni Angels don’t kill a způsobila ho možná úmyslná, rozhodně však rušivá ozvěna.

Zkrátka a rychle: smrťákova kosa byla tentokrát pekelně nabroušená. Pronásledovala nás po celou hodinu a půl s jedinou přestávkou, kterou vyplnil úvod písně The nail, převzatý ze slavného filmu Ben Hur.

Tvorba Children of Bodom je inspirována nejen slavnými a dodnes neobjasněnými vraždami mladých lidí u finského jezera Bodom, ale také filmovou a hudební klasikou. Koncert byl okořeněn zvukovými záznamy z filmů Americké psycho nebo Amadeus.

Kapela je dnes už docela výjimečná i tím, že si od svých začátků udržuje téměř totožnou sestavu. Jediným větším zásahem je změna druhého kytaristy. Zakládajícího člena Alexandra Kuoppalu nahradil v roce 2003 Roope Latvala. To také bohužel vedlo k rozpadu tehdy ještě slibnější a úspěšnější kapely Sinergy (vedené taktéž Alexi Laihem a jeho někdejší manželkou Kimberly Goss), ze které musel Roope odejít. Před dvěma lety se však vrátil do své dřívější skupiny Stone a na jeho místo nastoupil v pořadí třetí kytarista – Daniel Frayberg. Ani on nezůstal plzeňskému publiku nic dlužen; naopak, nutno přiznat, že nová krev kapele svědčí.

Odměnou za výborný a velmi živý koncert byl obrovský aplaus, jedno nepovedené blahopřání k narozeninám a roztomilá gumová kachnička. Jediné, co bych snad koncertu vytkla, byla absence setkání s fanoušky nebo autogramiády (k čemuž prostory Šeříkovky přímo vybízí) a Alexiho věčné klení. Kdyby místo toho utrousil nějaký ten vtípek, mohla komunikace s publikem už během koncertu vyznít o něco srdečněji.

Výkon kapely: 100%, Zvuk 80%

Diskografie:
Something wild (1997)
Hatebreeder (1999)
Folow the reaper (2000)
Hate crew deathroll (2003)
Are you dead yet (2005)
Blooddrunk (2008)
Relentless reckless forever (2011)
Halo of blood (2013)
I worship chaos (2015)

Foto: Tislav Rocker

Fotogalerie zde: hallelujah.rajce.idnes.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít