Laura Rubyová: Včelí královna

Finnovi neřeknou obyvatelé Kostispár jinak nežli Kosmonaute, Mimoni a Vejre, nebo Hej ty. Je věčně myšlenkami trochu mimo, a tak mu nikdo nevěří, že byl svědkem únosu dívky žijící v domácnosti Finna a jeho bratra. Róza šla určitě za lepším jako před lety jejich matka. Ale viděl, co viděl, jen nedokáže muže popsat.

Malé ospalé městečko Kostispáry v Illinois je zvláštním místem, kde šeptá kukuřice, slepice snášejí barevná vejce a žijí osobití lidé. Všichni se znají, všichni o všech všechno vědí. Některým se ale místní atmosféra nelíbí, odcházejí za lepším a snazším životem. To se stalo i v případě bratrů O’Sullivanových. Po smrti otce a po dosažení plnoletosti staršího Seana se jejich znovu provdaná matka odstěhovala pryč. Sean se musel vzdát lékařských studií, postarat se o brášku Finna, a tak není divu, že je zahořklý. Finn však sám dospívá a chystá se na přijímačky. Seanovi občas na tváři dokáže vyloudit úsměv dívka, o níž se postarali, když se jednoho rána objevila u jejich domu zraněná. Jenže po čase Róza zmizela a Finnovi nikdo nevěří, že jí unesl vysoký muž v tmavém autě. Dívka není k nalezení a obyvatelé Kostispár hledání po čase vzdali. Finn však ne.

Laura Rubyová vyrůstala v New Jersey a nyní žije se svou rodinou v Chicagu. Píše literaturu pro děti a mládež, z jejího díla u nás zatím vyšla pouze Včelí královna. Kniha z roku 2015 získala řadu literárních ocenění. Autorka ji připravovala sedm let na základě novinového článku a její trochu zavádějící název vyplývá pouze z malé příhody spojené s Finnem.

Kniha Včelí královna je rozdělena do čtyř částí podle měsíce, v kterém se právě děj odehrává. Kapitoly jsou věnované vždy jedné z postav nebo obyvatelům Kostispár, největší díl patří Flinnovi a Róze. Často se vrací do minulosti, čtenář tak zjistí, co způsobilo současné smýšlení a jednání hrdinů.

Postavy jsou vykresleny tak, jak na sebe pohlížejí navzájem, více informací odhalí jen kapitoly pojednávající o konkrétní z nich. Autorka tak ukazuje, jak vidíme své blízké, zda jsou skutečně takoví, jak je vnímáme. Finn je sympaťák, kterého je snadné si na stránkách knihy oblíbit, což se o Seanovi napsat nedá. Věřit se dá i charakteru usměvavé Rózy, nebo věčně zakaboněné Petey, dcery včelařky, k níž má Finn hodně blízko. Záporák je zvláštní postavou, nad kterou se dá dlouho dumat, do jaké magické roviny ho zařadit, zda patří do hororu, pohádky či lidové pověry.

Atmosféra knihy je vyloženě snová, děj plyne pomalým tempem, až na příhody vyžadující rychlý zásah. Z popisů není těžké si vybavit město obehnané lány polí s kukuřicí, rozpálené dny a cesty, jež vás můžou zavést na místa, která se prolínají s jinými světy. Takové jsou Kostispáry, je na zváženou, co je ještě realita, a co magie.

Poslední dobou mám štěstí na zvláštní knihy, které nepatří zcela do světa fantasy, nebo se ho jen trochu dotknou. Včelí královna je jednou z nich, ale četla jsem ji s velkou chutí a ráda se k ní jednou vrátím. Pokud hledáte klasickou fantasy, kniha se vám pravděpodobně zamlouvat nebude. Pokud máte rádi vyprávění, přemýšlení o charakteru postav a o možnostech “co kdyby”, rozhodně si ji přečtěte.

Vydal: Fragment, 2016