Ben Aaronovitch: Šepot podzemí (Řeky Londýna 3)
Londýnský policista a čaroděj v zácviku Peter Grant se už potřetí pouští do vyšetřování zvlášť zapeklitého případu, který ho tentokrát zavede až do spletitého labyrintu tunelů nejstarší podzemní dráhy na světě.
Tma, stísněné prostory a všudypřítomné nebezpečí usmažení elektrickým proudem, co víc si od nového pracovního dne přát? Když Petera, jakožto experta na všechno „podivné“, zavolají na místo činu, jsou právě tři ráno. Obětí vraždy se stal mladý americký student umění James Gallagher, který byl nalezen pobodaný ve stanici metra Baker Street. Jako vražedná zbraň je identifikován kus keramiky – a tady to skutečně začíná být zvláštní, Peter z ní totiž vycítí pozůstatky magie.
Celý případ tedy jednoznačně spadá do jeho kompetence a on se společně s parťačkou Lesley Mayovou, nejnovější členkou speciálního oddělení londýnské metropolitní policie Rozmar, pouští do vyšetřování. Aby to neměli právě jednoduché, Gallagher se ukáže být synem vlivného amerického senátora, který rozhodně nemá v plánu nechat celý případ jen na místní kriminálce a posílá za nimi přes oceán zvláštní agentku Reynoldsovou z FBI. Ta má sice za úkol v celém pátrání po pachateli svým londýnským kolegům pomáhat, jenže jak před ní utajit všechny ty drobné nadpřirozené detaily?
Šepot podzemí začíná nedlouho po událostech předchozího dílu Měsíc nad Soho. Lesley s Petrem usilovně pracují na odhalení identity nebezpečného Muže bez tváře a zároveň trénují základy kouzlení, což jim jde ovšem zoufale pomalu. Ostatně sám Peter se o existenci magie dozvěděl teprve před rokem, a není proto divu, že se mají oba ještě hodně co učit. Skvělou zprávou je především návrat oblíbené Lesley mezi hlavní postavy. Dostává zde dokonce mnohem větší prostor než například inspektor Nightingale, který si tak i nadále uchovává svoji auru tajemna. Koho naopak známe už poměrně dobře, je Peter, na němž stále spočívá hlavní tíha vyprávění. A je to právě jeho dobrosrdečnost a zvídavost spolu s neobyčejným smyslem pro humor, co z knihy dělá tak dobré čtení.
Od svých předchůdců se Šepot podzemí odlišuje hlavně tím, že se příběh tentokrát soustředí v první řadě na vlastní policejní vyšetřování. Děj je postaven na výsleších svědků, sledování stop a shromažďování důkazů, prostě na standardní policejní práci, která zdánlivě odsouvá všechny magické prvky na vedlejší kolej. Myslet si to by ovšem byla obrovská chyba. Říční bohové i kouzla jsou stále tady, jenom se staly už tak pevným základem příběhu, že je není třeba nijak zvlášť vyzdvihovat.
Londýn posloužil v průběhu let jako kulisa pro mnoho urban fantasy příběhů, ale jen málokdy se jejich autorům povedlo vybalancovat prvek „normálního“ městského života a jeho nadpřirozené komunity tak precizně, jako to dělá Ben Aaronovitch. Peter Grant si sice občas ve svízelné situaci vypomůže vyčarovanou světelnou koulí a začíná být dobře sběhlý v komunikaci s různými nezvyklými bytostmi, ale jeho nevšední dobrodružství zůstávají pevně zakořeněná v každodenní realitě od začátku až do konce. A to je poměrně osvěžující.
Britská metropole ostatně sama o sobě představuje dost zajímavé místo a troufám si říct, že kniha přesvědčivě ukazuje její historii i současnou různorodou, multikulturní tvář. Kromě toho nabízí čtenářům i jedinečnou šanci nahlédnout do legendami opředeného komplexu londýnské podzemky a třeba přitom poodhalit i nějakou tu větší či menší místní záhadu.
Šepot podzemí je ale hlavně o zábavě a té je tady pořád víc než dost. Celkově jde o skvělý díl úspěšně rozběhnuté série, která se s každou další vydanou knihou zlepšuje.
Vydalo: Argo, 2016
