Metalová princezna Tarja sklidila v Česku aplaus i květiny

Za jedenáct let své sólové kariéry Tarja Turunen dospěla a konečně také dosáhla svého. Dokázala zakomponovat svůj výjimečný hlas do nejrůznějších hudebních stylů. O její lásce k hudbě jako takové se nedá pochybovat. Vedle metalové královny Doro Pesch ji fanoušci jako severskou metalovou princeznu řadí právem. Nedávno jsme se mohli i u nás přesvědčit, že svoji pozici s přehledem udrží i naživo.

 

Za předskokany si pro oba české koncerty – ve Zlíně i v Praze – vybrala skupinu Suddenlash z Barcelony. Mladou frontmanku Lidii Guglieri v Praze nezaskočilo ani ne úplně dobré nazvučení a energicky burcovala slušný kotlík před pódiem po celý set. Kapela představila své první album Soul’s Revenge, symfonicky laděnou hudbou i zpěvem jistě potěšila většinu přítomných fanoušků Tarji.

Další vystupující – Immension z Anglie – vsadili na kytary. A to tak, že dobře. Podobnost s Metallicou čistě náhodná, ovšem výborný zvuk, profesionalita mladých hudebníků a chytlavé songy byly jistotou – kotel před pódiem se plnil.

Pak už na scénu nakráčela finská princezna a její banda. Na ledovou královnu zapomeňte. Tarja rozdávala úsměvy na celé kolo. Set odstartovala nejúdernější skladba z alba The shadow self „Demons in you“, která strhla naprostou většinu přítomných. Při romantičtější „500 letters“ jsme se sklouzli do podstatně pomalejšího a poslechovějšího rytmu, ze kterého výrazněji vykukovala hlavně roková pecka „No bitter end“. Hodně okouzlující a atmosférický byl naopak tajemný „Lucid dreamer“.

 

Stále ještě početnou skupinu fanoušků, které si Tarja získala především svým působením v Nightwish, letos již zpěvačka odbyla jen jakýmsi remixem z několika písní kapely, který překvapivě započala zcela „civilním“ hlasem.

Zbytek hlavního setu se nesl opět na klidnějších vodách, šlo o skladby, které spíše než ke skandování vybízely k poslechu. A že bylo co poslouchat. Hudbu doplňovalo violoncello i klavír a vévodil mu dokonalý a téměř bezchybný Tarjin vokál a sem tam se ke slovu dostali i samotní posluchači.

Bylo jednoduché se nechat okouzlit, nikoli však vyloženě strhnout, jak asi čekali někteří metalověji orientovaní fanoušci. Ti se začali postupně vytrácet. Jejich škoda – nejtvrdší část setu si Tarja nechala na konec. Songy „Innocence“, „Die Alive“ a „Until my last breath“ pustila do řídnoucího kotle spoustu náboje, až mě mrzelo, že závěrečný set nebyl delší.

 

Tarja se postupně a nadobro zbavuje svého stigmatu „Nightwish“ a vytváří skoro až vlastní hudební styl. Pestrý a zajímavý styl, ve kterém se mísí hlavně tvrdý rock s klasikou a – snad své minulosti navzdory – osekává květnaté symfonické prvky. Právě ty by jejímu hlasu podle některých naopak slušely víc. Jenomže to by se severská princezna vrátila zase na začátek.

Tarjina cesta vede naopak stále dopředu – podařená alba The shadow self a hlavně The brightest void to přesvědčivě dokazují. Věřím, že se můžeme těšit na spoustu dalších hudebních překvapení.

 

Foto: Tačudek (Tarja Turunen Czech)
Další fotky z koncertu najdete na www.tarjafansite.com