Otomar Dvořák: Mrtvý luh
Po fantasy příběhu Sekera Strážců přichází český historik, dramatik a publicista Otomar Dvořák s výborným sborníkem šesti hororových povídek. Sbírka Mrtvý luh obsahuje starší autorovy práce i jeden zcela nový příběh. Povídky sjednocuje nejen společný název jedné z nich, ale také zvláštní – lákavý i děsivý příslib odhalení záhady, která dost možná skutečně stojí za všemi příběhy v knize. Začněme ale pěkně popořadě…
Do čtiva vás uvede nedlouhá povídka Prokletý lovec, ve které čtenář sleduje setkání malého chlapce a jeho matky, skrývající tragické tajemství, s tajemným léčitelem, který o své hostitelce tuší víc, než by asi chtěl. Už s prvními řádky na vás dýchne chlad houštin a tajemno hlubokých lesů, které vám budou povědomé.
Druhá a titulní povídka zavádí čtenáře ještě hlouběji do divočiny; tentokráte na přesně situované a skutečně existující místo v šumavských lesích, nesoucí právě název Mrtvý luh. Zde se čtenář postupně setkává hned s několika záhadami – od nálezu pološíleného muže uprostřed silnice, přes nadpřirozené jevy děsící čerstvé obyvatele samoty na Mrtvém luhu, objevení nevídané záliby Emy Destinové, až po zdánlivě chaotické zápisky pronásledovaného inženýra. Jde o špičkově postavený spletitý příběh, který by při větším rozpracování perfektně obstál jako samostatný sci-fi/ hororový román. Děsivou atmosféru nebezpečných slatin ještě umocňují nečekaně se zjevující stíny událostí druhé světové války a nevysvětlitelné světelné jevy. Jak do sebe jednotlivé komponenty příběhu postupně zapadají, možná začnete uvažovat, že by se něco takového vlastně klidně mohlo stát. A to už je znamení, že vás příběh pohltil stejně definitivně jako šumavská bažina…
Hagen čtenáře vyvádí z temných slatin zpět pod širé noční nebe, do opuštěného lomu, kde se parta trempů rozhodne utábořit na noc. Místo je určitě tak nádherné, jak je autor popisuje, takže jistě i láká ke spočinutí. A to, že je opředeno vcelku drsnou legendou, mladé lidi vždy spíše přitahovalo, nežli odrazovalo. Samozřejmě až do chvíle, kdy se objevuje první nezvaný host a na cestu zpět už je pozdě. Povídka Hagen je klasický hororový text, který nepostrádá napětí a přesvědčivé popisy a znovu se dotýká tragédie druhé světové války.
Povídka Křivoklátská bestie působí vedle svých předchůdců poněkud obyčejně. Vyprávění o muži, ke kterému je osudově připoután duch jeho vlastního otce, by však výborně obstálo třeba jako předloha pro nový díl Akt X.
Další velmi vydařená povídka nese vtipný název Špagety. Její děj ale není ani tak vtipný, jako naopak znepokojivý. Už se vám někdy stalo, že přesně víte, co budete v danou chvíli dělat? Už se vám stalo, že něco udělat chcete, ale zcela bezdůvodně uděláte něco úplně jiného? Pokud se vám to děje příliš často, může to znamenat, že brzy budete potřebovat psychiatra. Nebo také to, že jste uvízli v počítačové hře. V takovém případě už se můžete jen modlit, aby někdo nestiskl „delete.“
Sborník uzavírá povídka, kterou by také stálo za to rozpracovat do románu. Děj Vzpoury mrtvých se odehrává na Moravě, ze které se po „nehodě“ s jadernou energií stala tzv. Mrtvá zóna – místo, kde by údajně nemělo žít vůbec nic. Jednoho dne však odsud vylétne podivný holub okroužkovaný prastarým prstenem. Vzápětí vyslaný průzkumný tým zde pak nalézá labyrint hrobek, kde si vesele bují zcela nová forma života. A že se s tou naší nechce moc kamarádit, je více než jisté. Vzpoura mrtvých má vše, co by mohla mít ideální hororová kniha: záhadu, napětí, trochu uvěřitelnosti, aby se příběh dostal na tělo, zajímavé prostředí, akci a poctivou porci děsu. A také téma, které je sice trochu ohrané, ale stále atraktivní a navíc originálně zpracované.
Ačkoli jsou povídky ve sborníku Mrtvý luh tematicky velmi různorodé a odehrávají se v odlišném prostředí, spojuje je všechny kromě zmíněného názvu a tajemna také až hmatatelné pusto, vzdor proti beznaději a inspirace tajemným poválečným obdobím, kdy pohraničím kolovaly ty nejpodivnější legendy i polopravdy. Dohromady tvoří povídky velmi čitelný a vyvážený celek v praktickém a slušivém balení.
Vypadá to, že nakladatelství Černý drak se vydalo tím správným směrem. A navíc si do začátku vybralo kvalitního autora. Doufejme, že se už brzy dočkáme dalších publikací. A od autora Otomara Dvořáka kdo ví – třeba i rozsáhlejšího díla na motivy povídek…
Vydal: Černý drak, 2016
Prosím, opravte si: v povídce Mrtvý luh nejsou odhaleny nevídané záíliby Evy Braunové, ale operní pěvkyně Emy Destinové! Jinak děkuji za velmi pěkně a zasvěceně napsanou recenzi!
Děkuji za upozornění, opravím. A omlouváme se.