M. R. Carey: Všemi dary obdarovaná

Mikea Careyho mohou znát čeští čtenáři zejména jako autora komiksového Lucifera, s menším ohlasem se tu setkala urban fantasy o exorcistovi Poznaný ďábel. Tentokrát nám autor pod pseudonymem M. R. Carey nabízí postapokalyptický příběh malé hladové dívky Melanie, jež byla „Všemi dary obdarovaná“ stejně jako bájná Pandora.

M. R. Carey začíná své vyprávění dvacet let po Kolapsu s velkým K, kdy byla většina světa zamořena virem Ophiocordyceps, který zabíjí lidské vědomí a zanechává z člověka prázdnou schránku. Tu pak ovládá patogen, pro nějž je lidské tělo živnou půdou pro další rozmnožování, v podstatě substrátem pro houby. Než však houba vyroste, musí se organismus živit, a to nejlépe lidským masem. Z lidí se tak po nakažení stávají „hladovci“ neboli živé mrtvoly, jež vycítí člověka podle pachu, tělesné teploty a hluku, který nadělá.

Desetiletá Melanie a několik dalších dětí na střežené vojenské základně Hotel Echo jsou však jiní. Jak moc jsou „jiní“ a proč mají – jak se zdá – proti patogenu částečnou imunitu, to zkoumá doktorka Caldwellová, vědkyně, jež ve jménu vyššího dobra neváhá jít přes mrtvoly. Tyto děti se sice nakazily a pohání je hlad, ale patogen je nepřipravil o vědomí – jak dobře se jsou schopni učit a zda dokážou navazovat citové vazby, to zase zjišťuje učitelka Helen Justineauová.

Základnu po asi čtyřech letech fungování napadne organizovaná tlupa vetešáků, což jsou zbytky přeživších lidí, kteří pouze rabují a ničí. Ze základny se podaří uprchnout jenom nesourodé pětici – učitelce Helen, její oblíbené žačce Melanii, doktorce Caldwellové, seržantu Parksovi a vojínovi Gallagherovi. Směřují do Majáku, asi sto dvacet kilometrů vzdálené pevnosti v Británii, která jako jediná zatím hladovcům odolává.

Každý z pětice hrdinů má své vlastní cíle i noční můry, proto nedokážou moc dobře spolupracovat a jeden druhému nedůvěřuje. Tedy až na mladého Gallaghera, pro nějž je seržant Parks bohem, a Melanii, která svou učitelku zbožňuje. Hladová Melanie tak musí strastiplnou cestu absolvovat s náhubkem, aby ostatní nepokousala, Helen nedůvěřuje nikomu a snaží se pouze chránit Melanii a doktorka je zkrátka vědkyně, která všemu nadřazuje svůj výzkum a Melanie pro ni představuje pouze výjimečný testovací subjekt.

M. R. Carey využívá k vyprávění všech pět postav a jejich pohledy střídá, což je podtrženo i použitým jazykem – zatímco Melaniino vyprávění je typicky dětské, až polopatistické, až máte pocit, jako byste četli knihu pro malé děti, u dvou dospělých žen použil autor (a překladatelka Lucie Horáková) spisovný jazyk, u mužů naopak hovorovou a obecnou mluvu. Díky střídání pohledů získává čtenář lepší přehled o tom, co se děje, a na plynulosti románu to vůbec neubírá.

Je krásné sledovat, jak se nesourodá pětice při svém relativně krátkém, okolnostmi vynuceném soužití navzájem ovlivňuje, jak se některé postavy na první pohled mění. Jde však spíš o autorovo výborné vykreslení charakterů postav. Čím víc je čtenář poznává, tím lépe je chápe. Takže se hrdinové ani tak nemění, ale tím, že do nich člověk lépe vidí, můžou mu připadat jiní než na začátku. Pětice protagonistů se M. R. Careymu rozhodně povedla a chová se logicky, respektive tak, jak se dá vzhledem k jejich charakterům očekávat.

Příběh nabízí vypjaté okamžiky, ale jinak ubíhá docela zvolna a graduje až na samém konci, který se může zdát překvapivý, ale pro postapokalyptický žánr je to pravé. Nutí k zamyšlení nad vlastní existencí, nad lidstvem a jeho evolucí.

Přestože nejsem fanynka „zombie“ žánru, román Všemi dary obdarovaná mě zaujal už anotací a jsem ráda, že jsem se do něj pustila. Ačkoli je hrdinkou desetiletá dívka, není kniha vhodným čtivem pro děti. O zombie ve Všemi dary obdarované ale vlastně ani moc nejde. Je to především krásný příběh o lidských emocích a vztazích (a houbách).

Román se letos dočkal filmového zpracování, k němuž Mike Carey napsal scénář.

Ukázka
Rozhovor s M. Careym

Vydal: Host, 2016

Koupit knihu