Horor, na který nedám dopustit

Ač knihkupci obvykle zařazují všechny knihy, v nichž se objevují upíři, vlkodlaci, zombie či duchové, do kategorie horor, znalý fanoušek fantastiky dobře ví, že řada takových knih spadá do šuplíčku paranormální romance, urban fantasy, young adult romance nebo možná i komedie.
Naši redaktoři však měli napsat pár řádků o skutečném hororu, na který nedají dopustit. Co vám doporučují?

 

Czistoslava
Tomáš Korbař: Rej upírů
Sbírka klasických upířích povídek, které nahánějí husí kůži řadu desítek let a nachází si stále nové čtenáře. Do antologie byly vybrány díla známých autorů jako Bram Stoker (Draculův host), Jan Neruda (Vampýr), Joseph Sheridan Le Fanu (Carmilla) a dalších autorů 18. a 19. století.
Jako dítko školou povinné jsem byla dobrovolně-nedobrovolným posluchačem předčítající spolužačky na škole v přírodě, ve společnosti celé třídy a učitelů. Kniha na mě zanechala trvalé následky a naštěstí jsem na ni později narazila v blízké knihovně. Pořád jsem přemýšlela nad tím, jak někomu můžou hrůzou zbělet vlasy a zda nemám moc přečnívající špičáky. Od té doby jsem ji přečetla několikrát a nejvíce si užívala Carmillu.
Recenze

 

 

Milda
Brian Lumley: Nekroskop
Nekroskop od Briana Lumleyho o člověku, který hovoří s mrtvými, aby se ve službách britské tajné služby postavil sovětskému nekromantovi, prostě čtenáře chytne a nepustí. Bohužel kdysi převratné myšlenky o upírech jako parazitických entitách z jiných světů, už jsme mohli číst nebo vidět mnohokrát a autor poněkud nesoudně zaštítil tímto jménem celou sérii knih, které spolu většinou nemají příliš společného. Přesto první dva uzavřené díly mohu doporučit, stejně jako povídkovou sbírku Nekros a jiné noční můry, kde autor dokazuje, že o zajímavé hororové nápady by neměl nouzi – jenom je občas zbytečně natahuje do celých knih s čím dál šílenějšími anotacemi.
Recenze

 

 

Lea
Stephen King: Prokletí Salemu
Když jsem se ohlížela za vším, co jsem kdy četla, překvapil mě jeden zvláštní fakt. Já vůbec horory nečtu. A myslela jsem si, že ano. Jenže jsou to urban fantasy s trochou těch střev a utržených končetin jako bonus. Mám za sebou sice několik Kingovek, ale statisticky by to nedalo ani průměr jedna ročně. Přesto asi nebude překvapením, že se jeho Prokletí Salemu do výběru dostalo. Paradoxem je, že jsem po knize tenkrát sáhla namátkou – chtěla jsem si odpočinout od upírů a dát si něco výživnějšího. To první tak docela nevyšlo.

John A. Lindqvist: Ať vejde ten pravý
Je ale ještě jedna větší, plíživá hrůza, která mi utkvěla v hlavě. Severské země jsou k tomu jako stvořené. A konkrétně tato kniha si svoji melancholickou atmosféru na ponurém předměstí Stockholmu drží po celou dobu dokonale. Ano, mluvím o příběhu Johna Ajvide Lindqvista Ať vejde ten pravý. Při troše snahy číst mezi řádky vám z něj na konci naskočí husí kůže.

 

 

Renča
John A. Lindqvist: Ať vejde ten pravý
Lea mi „vyfoukla“ tip na horor Ať vejde ten pravý, který i já doporučuji ke čtení, protože ho považuji za jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla, a i švédské filmové zpracování stojí za zhlédnutí. I když kniha je samozřejmě podrobnější a strašidelnější. Asi nikdy nezapomenu na upírokočky.
Recenze

Guillermo del Toro: Nákaza
Když pominu klasického Draculu a třeba Jinou rasu od Jenny Nowak, které na mě i přes svou hrůzu působily vždy jako romance (asi jsem nenapravitelná, ale postavy a jejich vztahy jsou pro mě v každé knize prvotní), v hlavě mi utkvěla i Del Torova Nákaza, kterou zřejmě znáte jako seriál Strain. Román o rychle se šířícím viru je vyprávěn mrazivým způsobem z pohledu několika postav a nejděsivější je to, jak mají „nakažení“ pud vracet se domů, jejich rodiny tak jsou jejich prvními oběťmi.
Recenze

 

 

 

Cukýna
Markus Heitz: Sanctum
Sanctum navazuje na knihu Ritus a uzavírá osudy hlavních protagonistů. Čtenáři, kteří mají rádi historii a mytologii s nádechem hororu, si přijdou na své. Moderní doba se prolíná s minulostí, konkrétně s dějem odehrávajícím se v osmnáctém století, díky čemuž čtenář pozvolna odkrývá jednu záhadu za druhou. Ústřední postavou je lovec vlkodlaků Eric von Kastell, který se snaží ulovit šíleného vlkodlaka s vražednými sklony. V příběhu se nachází části, které jsou inspirované skutečnými událostmi a osobami, v 18. století totiž skutečně terorizovala provincii Gévaudan ve Francii Gévaudanská bestie.
Recenze

 

 

Finka
Dean Koontz: Podivný Thomas
Hned mě napadl mistr hororu Dean Koontz a jeho série Odd Thomas. První díl Podivný Thomas je nevšední kniha, pro mě jedna z autorových nejlepších. Charismatický a hláškující hrdina, duchové a démoni, láska a smrt. Horor všude okolo Odda, se kterým se musí poprat. Konec příběhu je jeden z nejsilnějších, co znám. Škoda, že s dalšími díly kvalita klesala. Není v žánru moc příběhů, které ve vás zanechají stopu ještě roky po přečtení.
Dokonce i film Neobyčejný Odd Thomas, natočený podle této knižní předlohy, nezklamal, i když knize se nevyrovnal.
Recenze na 5. díl

 

 

Kometa
Karel Jaromír Erben: Kytice
Byl to horor, když nás to učitelé nutili ve škole číst jako povinnou četbu. Klasická česká poezie. A byl to mnohem větší horor, když nás donutili naučit se některou z třinácti balad zpaměti a pak recitovat před zbytkem třídy. Až s přibývajícími lety čtenář dokáže ocenit Kytici (z pověstí prostonárodních) od Karla Jaromíra Erbena. Tu krásnou zveršovanou sbírku starých příběhů a pověstí, kde se to hemží vrahy, sexem, chamtivostí, kanibalismem, useknutými končetinami, zamordovanými dětmi a krví. Zkrátka to správné čtivo pro žáky základní školy.
Některé z balad jsou slabý čajíček, jiné spíše (psycho)trillery, ale nechybí ani úžasné horory. Asi nejlepším z nich je Svatební košile. Dívka čeká na snoubence, který se nevrací z dalekých cest. Oplakává ho a rouhá se, když tu jednou večer jí na okénko její milý zaklepe. A spolu se vydají na dalekou cestu. Za zmínku jistě stojí, že drahý snoubenec přišel za tmy, do světnice nevešel, má odpor k předmětům s náboženskou tématikou, ve dne spí, trpí nedostatkem krve a dokáže probudit mrtvého…
Únosce nevěst Vodník je taky kapitola sama pro sebe. Obzvlášť se svým zavěrečným činem. A víte, že na své děti zásadně nemáte volat Polednici, že ano? Zlatý kolovrat je romance se šťastným koncem jako vyšitá. Teda byla by bez té „vraždy“ a živé vody (stejně to zavání nekromancií nebo pokusy Dr. Frankensteina).
Proč koukat po dovozových hororech, když máme taková krásná témata ve své minulosti a okolí. Stačí se nad verši zasnít a na luxusní noční můry je zaděláno. Takže horor, na který nedám dopustit, je něco natolik obyčejného jako Erbenova Kytice.

komentářů 7

  • Lea 31.10.2016na11.23

    Já za to nemůžu, Renčo! I když se v četbě občas brouzdám po kolena v krvi, já opravdu moc hororů nečetla :)) Ale jelikož jsem tu teď dostala od ostatních docela zajímavé tipy, budu to muset napravit. Kytice od Komety mě v tom, jakým směrem se spíše orientovali ostatní, mile překvapila. Každopádně mám tu víc favoritů, které si musím přidat mezi „to read“ :)

  • Lea 31.10.2016na11.24

    A mimochodem, opět super design webu :)

    • Renča 31.10.2016na16.17

      To už je skoro klasický podzimní. S webem si v blízké době asi budeme trošku hrát, teda Czistoslava.

  • Kristina 31.10.2016na14.00

    Kdybych se přidala, byl by tam Ať vejde ten pravý 3x :-D

    • Renča 31.10.2016na16.18

      Jo, je to výborná kniha, takže se ani nedivím :)

  • Renča 2.11.2016na20.17

    Vzpomínám si, že jsem jako dítě často lovila v dědově knihovničce a vybírala si knihy podle divných názvů – evidentně fascinace podivnem už v dětském věku – a někdy v asi 10 letech četla sci-fi horor Hlava profesora Dowella (ne že bych tehdy znala pojem sci-fi, nebo si uvědomovala, že čtu horor). Dodnes si vybavuju, že ta hlava byla v jakémsi živném roztoku a mluvila :)
    http://www.databazeknih.cz/knihy/hlava-profesora-dowella-111172
    Mezi potom prvními už „vědomými“ horory byla série Noční můra z Elm Street – filmy mě dost děsily, ale knihy podle filmů mě bavily. Obecně horory snesu spíš v knize než jako film.

    • Lea 3.11.2016na11.41

      Já mám taky radši horory jako knihy. Hlavně to může být mnohem lepší, protože mi ten výjev nikdo nenutí dopodrobna. A taky nemusím sahat po ovladači, když vím, že to další už fakt nechci vidět :)) Já osobně s prvními horory začínala se Stopami hrůzy – Pomsta ze záhrobí 2 (o vlkodlakovi Johnnym). Dneska už by mě to asi nebavilo, ale tenkrát jsem byla unešená :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít