Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Tim Burton se ujal filmového zpracování úspěšné knižní trilogie Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti spisovatele Ransoma Riggse. Fantasy příběh plný tajemna a zvláštních bytostí je pro tohoto režiséra jako dělaný. Do našich kin film dorazil 29. 9. 2016.

Když byl Jake malý, hlídal ho často děda a vyprávěl mu nad mapou a starými fotografiemi spoustu děsivých příběhů. Jake historky bral velmi vážně, a tak se o ně snažil podělit se svými vrstevníky, ale byl všem akorát pro smích. Postupem času všechny příběhy spolu s fotografiemi uzavřel do staré krabice a zapomněl na ně. Ale příběhy o podivných dětech se zvláštním nadáním si Jakea znovu našly.

Jako šestnáctiletý pracuje Jake v obchodě, jenž patří k úspěšnému řetězci jeho rodiny, a vrstevníci ho stále mají za podivína a vděčný terč posměchu. S dědou si je stále blízký, a proto když mu do práce zavolá a shání se po klíči od skříně se zbraněmi, aby nemusel bojovat holýma rukama s příšerami, Jake za ním ihned vyrazí. Nalézá ho však v zahradě, jak umírá, bez očí. Dědova poslední slova Jakea vybídnou, aby se vydal na ostrov blízko Wallesu, dostal se do časové smyčky 3. zaří 1945 a vyhledal slečnu Peregrinovou.

Režisér Tim Burton (*1958) se ujal dalšího děsuplného příběhu podle knižní předlohy Ransoma Riggse, jenž odpovídá filmovému stylu, s kterým si ho řada diváků spojuje. Je nejen režisérem, ale i nadaným výtvarníkem řady filmů pro děti i dospělé, které točil hlavně pro studio Warner Bros. Po barvami a filmovými triky hýřící Alence v říši divů (2010), nepříliš úspěšných Temných stínech (2012) a životopisném dramatu Big Eyes (2014) se Burton vrátil k pochmurné filmové atmosféře v Sirotčinci slečny Peregrinové. V roce 2012 ještě zpracoval znovu jako celovečerní animovaný film Frankenweenie: Domácí mazlíček, který byl původně natočen jako krátký film v roce 1984. Do příštích let zamýšlí pokračování dalšího úspěšného filmu Beatlejuice 2.

Do hlavních rolí Sirotčince slečny Peregrinové byli obsazeni představitelé známí i neznámí. Slečnu Peregrinovou, svéráznou ředitelku útočiště pro zvláštní děti, si zahrála Eva Green, která se objevila i v Burtonových Temných stínech nebo v hororovém seriálu Penny Dredfull. V roli jednoho z hrůzáků se vyřádil Samuel L. Jackson, známý z filmů o superhrdinech (Avengers, Osm hrozných, Iron Man). Jakea si zahrál Asa Butterfield, jenž je ve svých devatenácti letech taktéž často obsazovaným úspěšným hercem (Enderova hra, Hugo a jeho velký objev, seriál Merlin). Všichni představitelé od velkých až po malé se zhostili svých rolí věrohodně.

Úvodní titulky jsou doplněny zašlými fotografiemi osob a staveb, které čtenářům budou povědomé z prvního knižního vydání a navozují tu pravou atmosféru k filmu. Začátek je pomalý, provázený prostřihy do Jakeova dětství, kdy mu děda vyprávěl příběhy. Postupně, jak Jake poznává detaily historek na vlastní kůži, film dostává spád.

Jak je Burtonovým zvykem, kostýmy, interiéry i exteriéry jsou velmi propracované a výrazné. Vzhledem k prolínání času mezi současností a válečnou dobou režisér, tak jako v jiných svých filmech, oddělil jeden čas od druhého kontrastem barev a dalších drobností. Doba válečná je upravená, plná barev a detailů, současnost vypadá dost moderně stroze, nebo je zaprášená. Totéž platí i pro výraznější gesta a mimiku dospělých postav v minulosti, naproti tomu v současnosti působí laxně. Děti jsou daleko přirozenější v obou časových rovinách.

Filmová hudba vše vhodně doplňuje a podbarvuje, umocňuje tak celkový zážitek. Trochu jsem se ale ztrácela v časových smyčkách, nad kterými nebyl během sledování čas moc pouvažovat. V tom má kniha nad filmem určitě výhodu. Některé scény byly trochu klišé, jiné humorné a děsivých si divák taky užije. Slečna Peregrinová působí jako výjimečná žena, Jake dost zmateně a hlavní záporná postava profesora melodramaticky, až teatrálně.

Do kina jsme vyrazili celá natěšená rodina a nebyli jsme zklamaní, každý z nás si na filmu našel to svoje. Poté co se objevili hrůzáci, jsem měla trochu strach, že budeme mít doma probdělou noc. Děti ale byly nadšené a po shlédnutí filmu přemýšlí, stejně jako my, nad svými podivnostmi.

Bohužel jsem zatím z knihy četla jen krátkou ukázku a nemohu tak srovnávat, jak moc se film drží knižní předlohy.