Amanda Quick: Volání sirén (Ostrov Rainshadow 4)

V mimozemských katakombách na ostrově Rainshadow se skrývají nestvůry, jejichž vábivý zpěv láká nepozorné oběti do záhuby. Proto hledá Rafe Coppersmith, kterého najali, aby vyčistil katakomby před průzkumem, hudební talent. Jeden by znal, jenže ta žena s ním nejspíš nebude chtít mít nic společného…

Ella Morganová se před časem do Rafea bláznivě zakoukala, jenže on pak zmizel na několik měsíců… a nehodlá jí prozradit proč. Ella skrývá také pár vlastních tajemství, jež zná jenom její prachový králíček. Nemá jen hudební talent, je také siréna: paranormální hudebnice schopná muže ukolébat do bezvědomí – až k smrti, pokud by chtěla.

Na Rainshadowu však Rafe a Ella zjistí, že pokud podlehnou vášni, budou za to muset zaplatit – a bojovat proti ohni ohněm jen přidává plamenům na intenzitě…

 

Info o knize:
Vydá: Baronet, květen 2016
Překlad: Daniela Čermáková
Vazba: vázaná
Počet stran: 272
Cena: 299 Kč

 

Ukázka z knihy:

•1 •

Byla to svatba roku a probíhala bez chybičky – až do chvíle, kdy družička oznámila nevěstě, knězi a lidem sedícím v kostele, že ženich zavraždil své první dvě manželky…

„Pokud někdo zná důvod, proč by tento muž a tato žena nemohli vstoupit do svazku manželského, nechť promluví nyní, nebo ať mlčí navždy,“ zanotoval kněz.

Elle zazvonil telefon. Všichni zabručeli po tom nedodržení dobrých mravů, ačkoliv několik lidí potajmu zkontrolovalo vlastní mobily, aby se ujistili, že jsou vypnuté.

Jenomže Ella svůj telefon vytáhla z chumlu naaranžovaných květin, kde ho ukryla, a přečetla si s bušícím srdcem zprávu.

„Přestaňte s tím,“ zavolala.

Všechny tři stovky hostů, obsluha, ženichův svědek a zpěvák na ni zírali. Soustředila se na zprávu, kterou právě obdržela, a pak se zadívala na nevěstu.

„Karen, ty si ho nesmíš vzít. Ve skutečnosti se jmenuje Leo Bellamy a je hledaný za vraždu svých prvních dvou manželek. Policie se ho chce taky vyptat na smrt další ženy, jeho snoubenky.“

Karen Leggettová, křehká blondýnka oblečená v metrech bílého tylu a stříbřitého saténu, téměř oněměla šokem.

„Ello,“ vyhrkla nakonec. „Co je to s tebou? Zbláznila ses?“

Ella se postavila mezi Karen a až příliš pohledného a příliš dokonalého ženicha. Smysly měla zapojené a v Bellamyho auře zahlédla chladné, temné stíny v oblastech snového světla. Poznala netvora, když ho viděla, a pochopila, co je Bellamy zač už v okamžiku, kdy jí ho Karen před pár týdny představila.

„Poznala jsem, že na tobě něco nesedí, už když jsem tě uviděla poprvé,“ oznámila mu. „Požádala jsem jistou soukromou agenturu, aby tě trochu prověřila.“

V ženichově auře zavířila násilná energie, ale jeho výraz vyjadřoval pouze klidné, soucitné obavy. Má chameleonní talent, připomněla si Ella. Umí klamat.

„Karen, tvoje přítelkyně se zřejmě nervově zhroutila,“ řekl jemně. „Někdo by ji měl doprovodit do ordinace v nejbližší parapsychologické nemocnici. Možná že by jí nabídl pomoc některý z našich hostů.“

„Já nikam nepůjdu.“ Ella zvedla telefon s esemeskou, kterou právě obdržela. „Tahle zpráva přišla od Jones a spol., Karen. Stojí v ní, že muž, kterého znáš jako Charlese Forbese, má chameleonní talent a jeho skutečné jméno je Leo Bellamy. Lhal ti od samého začátku. A taky podvedl seznamovací agenturu.“

Právě jméno Jones a spol. se konečně prodralo přes Karenin šok a vzbudilo vlnu tlumených obav mezi svatebními hosty. Stejně jako Ella a Karen bylo mnoho přítomných členy Společnosti arkány. A ve Společnosti všichni znali legendární vyšetřovací firmu.

Leo Bellamy bohužel rozpoznal jméno agentury taky.

„Sakra,“ zavrčel.

Než komukoliv došlo, že nesahá pro prsten, vytáhl malou magrezovou pistoli z kapsy smokingu a popadl Ellu. Ústí zbraně jí přiložil ke spánku.

„Jestli se někdo pohne třeba jen o milimetr, tahle družička umře,“ zařval na dav. „My dva teď odcházíme. Jestli uvidím ve zpětném zrcátku nějakého poldu, slečna Morganová umře.“

Sunul se k postranním dveřím a Ellu táhl s sebou. Pistole se dál tiskla k její hlavě.

Hosté ho zděšeně pozorovali.

Bellamy držel Ellu pod krkem. Přiložila mu konečky prstů na holou ruku. Ignoroval ten letmý dotek, soustředil se na cestu ke dveřím a ven na parkoviště.

Ella zapojila talent. Měla fyzický kontakt. Nic víc nepotřebovala. Drobounké křišťálové zvonečky na jejím náramku se zachvěly. Nebyly bezprostředně nutné, ale pomáhaly jí v soustředění.

Začala zpívat.

Byla to tichá, paranormální píseň, kterou mohl slyšet pouze Bellamy, protože byl cílem té nadpřirozené hudby. Vířící a svíjející se akordy přitáhly energii ze vzdáleného konce spektra. Splétala zlověstnou, podmanivou skladbu, jež lapila Bellamyho snové světlo a stáhla ho hluboko do temnoty.

Žádný člověk nedokázal ustát tak prudké tóny. Všechny Bellamyho smysly – normální i paranormální – ztroskotaly na březích bezvědomí.

Pistole mu vypadla z ochablé ruky a zařinčela na podlaze. Bezmocně se pokusil zesílit stisk na Ellině krku, ale bez sebemenší námahy mu vyklouzla ze sevření.

Zíral na ni očima podbarvenýma nepřirozeným spánkem, který se ho rychle zmocňoval.

Měla dojem, že v jeho pohledu zahlédla opožděné pochopení a úděs. Otevřel ústa a vyslovil jediné slovo tak tiše, že ho slyšela jen ona.

„Siréna.“

V dalším okamžiku se zhroutil na podlahu v hlubokém kómatu.

Rozhodla se, že nebude nic riskovat, a ujistila se, že až se probudí – jestli se probudí – nebude mít žádné jasné vzpomínky na družičku, kterou se pokusil využít jako rukojmí.

Poklekla vedle něho a dotkla se ho na krku, jako by kontrolovala pulz. Maličké zvonečky na náramku znovu zacinkaly.

Zazpívala pár dalších taktů, vířící vlny hudby namířila do jeho aury.

Bellamy sebou párkrát zacukal a pak ztuhl.

***

Dramatické zakončení svatby roku získalo plnou pozornost médií a objevilo se na každé titulní stránce všech novin v Crystal City. Policie a lékaři došli k závěru, že Bellamy trpěl nediagnostikovaným aneuryzmatem, které naplno propuklo v tom stresujícím okamžiku. Mainstreamový tisk se soustředil na příběh bohaté nevěsty, již se téměř provdala za dvojnásobného vraha.

Skoro nikdo si nevšímal družičky, kterou si vzal u oltáře jako rukojmí. Takový průběh událostí té družičce vyhovoval.

Bellamy se nakonec z kómatu probral, ale jeho smysly byly vážně poškozené. Byl shledán nezpůsobilým, aby stanul před soudem, a zbytek života měl strávit v ústavu pro choromyslné. Parapsychologičtí doktoři ve svých zprávách poznamenali, že pacient je posedlý kreslením. Pracoval na svých obrazech, jako by ho stravovala horečka.

Na všech bylo totéž – žena sedící na skále vybíhající do divoce se vzdouvajícího moře. Na těch kresbách hrála ta dáma na starodávný strunný nástroj a zpívala umírajícím námořníkům, které přivedla do záhuby její hudba.

Ella si nedovolila vydechnout úlevou, dokud mediální horečka neutichla. Nakonec se pravdě přiblížila jen Opona – neblaze proslulý plátek, který četli fanoušci konspiračních teorií, skandálů a různí obdivovatelé žen, jež tvrdily, že čekají mimozemské potomky.

SVATBA ROKU SKONČILA ZATČENÍM ŽENICHA UVRHLA VRAHA DO KÓMATU SIRÉNA?

Ella odhodila noviny do koše. Oponu naštěstí nebral skoro nikdo vážně a ještě míň lidí věřilo v mytologické a legendární sirény – ženy, které dokázaly muže vlákat do záhuby.

***

Měsíc po té skoro katastrofě vytáhla Karen Ellu na drink.

„Nevím, jak ti to můžu oplatit, Ello.“ Karen zvedla skleničku s bílým vínem. „Seznamovací agentura, kterou jsem oslovila, tvrdila, že je to dokonalý partner. Nebýt tebe, nejspíš by se ze mě stala mrtvá žena číslo tři. Jak jsi zjistila, že je Bellamy chameleon?“

„Tu informaci vyhrabali Jones a spol.,“ prozradila Ella. „Poznala jsem, že je něco špatně, a tak jsem si je najala, aby prověřili Bellamyho minulost.“

„,Něco špatně‘ je mírné vyjádření.“ Karen se otřásla. „Bellamy je jedním z netvorů – ten typ ďábelského talentu, o kterém se vypráví v pohádkách. A když si pomyslím, že jsem si ho skoro vzala…“

„Nevzala sis ho, a to je důležité.“

Karen zvedla skleničku. „Tak na příštího pana Pravého.“

„Na pana Pravého.“

„Teď jsi na řadě ty, kamarádko. Kdy se zaregistruješ u nějaké seznamovací agentury?“

„Jednou.“

„Překvapuje mě, že tě k tomu tvoje rodina už nepřiměla.“

„Chápou, že se nejdřív snažím rozjet svoji kariéru,“ vysvětlila Ella.

„Jen si to přiznej, nikdy se nikam nedostaneš, pokud zůstaneš u Talentové agentury Wilsona Parsonse. Parsons ti nedovolí, aby sis vybudovala vlastní jméno. Bez ohledu na to, jak jsi dobrá v analýze snů a kolik klientů získáš pro jeho firmu, vždycky slízne všechnu smetanu.“

„Mezi námi, uvažovala jsem o tom, že rozjedu vlastní podnik. Problém je v tom, že v téhle branži už je nás hodně, a ne vždycky se jedná o kvalitní poradce. Spousta lidí, včetně mnoha podvodníků, si myslí, že dokáže analyzovat sny. Tajemství úspěchu spočívá v přilákání špičkových zákazníků, a to je drahé, když člověk musí platit nájem a náklady na propagaci.“

„Ty to zvládneš,“ prohlásila Karen. „Jsi dobrá. A až budeš mít vlastní firmu, zaregistruješ se u seznamovací agentury, je to tak?“

„Budu o tom uvažovat,“ řekla Ella.

A bude o tom uvažovat – bude o tom uvažovat hodně. Jenom se nikdy nezaregistruje.

Kdyby se zaregistrovala u nějaké seznamovací agentury, musela by lhát v dotaznících. A to by znamenalo, že by lhala svatebním poradcům. Znamenalo by to, že by lhala potenciálnímu manželovi. A kdyby se někdy provdala, znamenalo by to, že by s tou lží musela žít zbytek života.

To poslední, po čem toužila, byla svatba založená na lži. Chtěla skutečné manželství založené na lásce a intimitě a vášni a všech dalších věcech, které zřejmě osobně a zblízka nikdy nezažije.

„Díky prozřetelnosti, že tvoje intuice byla lepší než moje,“ prohlásila Karen. „Mnohem bystřejší než programy seznamovací agentury, když už jsme u toho.“

„Měla jsem jenom šťastnou předtuchu,“ namítla Ella.

Nikomu kromě své vlastní rodiny nemohla říct pravdu – rozpoznala netvora, protože se jí při několika příležitostech dotkl ve snaze ji okouzlit. Ten kontakt byl kraťoučký a náhodný – jen letmý dotek prstů, když jí podával sklenku šampaňského, když ji chytil v podpaží, aby ji doprovodil k autu. Nic víc však nepotřebovala.

Ne, nezaregistruje se u žádné seznamovací agentury. Ženy jako ona se nikdy nedočkaly žádného šťastného pohádkového konce. Jisté staré přísloví bylo pravdivé, když tvrdilo: Netvor pozná jiného netvora.