S. D. Perry: Podzemí (Resident Evil 4)

Ukázky z knih / 1.2.2016 /

„V PODZEMNÍ LABORATOŘI ČÍHAJÍ TMA, KREV, SMRT, ZMAR…“
… a hlavně nejnovější živá zbraň made in Umbrella!

Nakladatelství FANTOM Print vydává čtvrtý román z prostředí akční videohry Resident Evil: Podzemí.

Perry_Resident4_podzemiZákladní premisa téhle světově proslulé série je až kongeniálně jednoduchá: ve společnosti vyvíjející ničivé biologické zbraně selžou bezpečnostní a kontrolní mechanismy a smrtící vir, který unikne, změní osazenstvo laboratoří v krvelačné a nelítostné bestie.

Příběh, který je pak na tuto premisu nasazen, zmíněnou jednoduchou kongenialitu kopíruje: do laboratoří je vyslána vojenská jednotka, aby zjistila, co se stalo. Nastává boj o přežití. Banální, ale univerzálně platné pravidlo, že „v jednoduchosti je síla“, naplňuje nejdříve videoherní, posléze filmová, komiksová a literární série Resident Evil beze zbytku.

A přestože na románovou sérii čekali čeští čtenáři poměrně dlouho, už nyní můžeme říci, že i tuzemské knihkupecké pulty byly dobyty a osvobozeny od infikovaných živých mrtvých. Po románech Konspirace Umbrella, Caliban Cove a Město mrtvých totiž přichází nakladatelství FANTOM Print v relativně krátké době už se čtvrtým svazkem, nazvaným Podzemí.

Americká autorka S. D. Perry pak v tomto dílu staví na osvědčeném mustru, kdy do hry (tedy do rozsáhlého vědeckého komplexu) vrací oblíbené postavy z předchozí knihy, aby je znovu vystavila naprostému peklu. Tentokrát se zdá, že je překažení zlovolných plánů Umbrelly na dosah, ale nakonec je protivník ještě drsnější, než si kdy mohli hlavní hrdinové vysnít v těch nejčernějších nočních můrách.

Podzemí na ně čeká nejnovější živá a vpravdě ničivá zbraň, na čtenáře pak všechny oblíbené ingredience, kvůli kterým si (nejen) knižní sérii oblíbili: nářezová akce, zmutované stvůry, drsní hrdinové a pochmurná atmosféra totálního zmaru. Kdo okusí, podlehne.

 

Anotace:
Navzdory obrovské moci začíná děsivá Korporace Umbrella ztrácet kontrolu nad svými tajnými zařízeními. Už tři laboratoře byly zničeny bývalými členy S.T.A.R.S. – polovojenské organizace, kterou Umbrella pomohla založit.
Pod povrchem pouště na americkém jihozápadě má být uvedeno do provozu jedno z nejsofistikovanějších zařízení. A někde uvnitř se může nacházet i klíč k zastavení Umbrelly jednou provždy…
Pokud se ovšem Rebecce Chambersové a jejím přátelům podaří proniknout do podzemí a přežít útoky geneticky modifikovaných monster, která na ně čekají pod sluncem spálenou zemí.

 

Info o knize:
Nakladatel: FANTOM Print
Originální název: Underworld
Překlad: Kateřina Niklová
Formát: brož., 145×205 mm
Počet stran: 256
Cena: 249 Kč

 

O autorce:
S. D. Perry
Americká spisovatelka, dcera i u nás známého autora Stevea Perryho, se narodila v roce 1970, v současnosti žije v oregonském Portlandu s manželem, dvěma dětmi a dvěma psy.
Kromě povídek a filmových novelizací (např. Timecop) se specializuje na knihy zasazené do populárních filmových a videohrních sci-fi sérií, jako jsou Vetřelci, Vetřelci vs. Predátor nebo Star Trek.
Do kultovního světa akční zombie videohry Resident Evil (1998–2004) zasadila celkem sedm knih, počínaje Konspirací Umbrella a konče titulem Zero Hour.

 

Série RESIDENT EVIL:
Videoherní, filmový a rovněž knižní fenomén Resident Evil spojuje hned několik věcí: zlolajná Umbrella Corporation, společnost, která má na svědomí únik nebezpečných biologických látek do ovzduší, Raccoon City, tedy místo, kde k tomu došlo, a vojenská jednotka S.T.A.R.S., která se tam střetla s lidmi, jež virus proměnil v krvelačné zombie. A samozřejmě pořádná dávka akce…

 

UKÁZKA Z KNIHY:

1

„Jeď, jeď, jeď!“ křičel David a John Andrews šlápl na plyn a strhl dodávku prudce za roh, zatímco studenou mainskou nocí duněla střelba.

John si všiml dvou neoznačených černých sedanů v posledním okamžiku, tým tak sotva dostal šanci chopit se zbraní. Nezáleželo na tom, kdo přesně po nich jde – Umbrella, S.T.A.R.S. nebo místní poldové – za vším stála Umbrella.

„Dostaň nás odsud, Johne!“ zavolal David a nějak se mu dařilo působit chladně a nevzrušeně, i když zadní část dodávky provrtávaly kulky. Mohl za to jeho přízvuk – mluví tak vždycky, a kde je k čertu ta Falworthova?

John se cítil roztěkaný, zmatené myšlenky mu pádily; v boji uměl lidem nakopat zadky, ale útoky ze zálohy šly až na dřeň…

… doprava na Falworthovu a pak na letiště – Ježíši, ještě deset minut, a byli bychom pryč…

Už to bylo hodně dávno, co se John naposledy ocitl uprostřed přestřelky, a nikdy ne během honičky v autech. Byl dobrý řidič, seděli ale v dodávce.

Prásk, prásk, prásk!

Někdo vzadu opětoval palbu a střílel z otevřeného zadního okýnka. Dunění devítimilimetrové pistole v těsném prostoru připomínalo hřímání hlasu podrážděného boha, tlouklo Johna do uší a ještě víc mu komplikovalo soustředění.

Deset zatracených minut.

Byli deset minut od letiště, kde na ně mělo čekat pronajaté letadlo. Bylo to jako hloupý vtip – celé týdny se schovávali a čekali, protože nechtěli riskovat, a pak je dostanou, když se chystají opustit zatracenou zemi.

Buráceli po 6th Street a John visel na volantu.

Dodávka byla příliš těžká, než aby sedanům ujela, i bez pěti lidí a nákladu artilérie by hranatá, těžkopádná kraksna nebyla žádný rychlík. David ji koupil proto, že vypadala naprosto nevýrazně, bylo tak nepravděpodobné, že by si jí někdo všiml, a teď za to platili – pokud se jim podaří pronásledovatele setřást, bude to malý zázrak. Jejich jedinou šancí bylo ztratit se v provozu. Bylo to nebezpečné, jenže to i nechat se vytlačit ze silnice a zastřelit.

„Zásobník!“ křikl Leon a John střelil pohledem do zpětného zrcátka, v němž uviděl mladého poldu dřepět u zadního okna vedle Davida. Pro cestu na letiště si zvolili zadní sedadla, kde bylo víc místa pro zbraně, jenže to zároveň znamenalo, že nebyli připoutaní; stačilo by, aby John řízl trochu ostřeji zatáčku, a vylítli by ze sedadla…

Prásk! Prásk! Další dva výstřely od sráčů v sedanu, možná z .38. John vymáčkl z klepající se dodávky ještě trochu rychlosti a Leon zatím opětoval palbu ze svého devítimilimetrového browningu.

Leon Kennedy byl jejich nejlepší střelec, David po něm asi chtěl, aby mířil na pneumatiky…

… nejlepší střelec hned po mně , a jak mám zmizet v Exeteru v Main přes týden v jedenáct v noci?

Není tu žádný provoz…

Jedna z žen hodila Leonovi zásobník, John ale neměl čas podívat se, která to byla, poněvadž zrovna strhl volant doprava a zamířil do centra. Za hvízdání kouřících pneumatik na asfaltu řízl zatáčku na Falworthově a vydal se na východ. Letiště leželo na západě, ale John si nemyslel, že by někoho ve voze v tu chvíli zajímalo, jestli se dostanou k letadlu včas.

Napřed se musíme zbavit žoldáků z Umbrelly.

Pochybuju, že by v letadle bylo místo i pro ně.

John zahlédl ve zpětném zrcátku rudomodré blikání a všiml si, že aspoň jeden ze sedanů má na střeše maják. Možná to byli poldové, což by nebylo vůbec dobré.

Propaganda Umbrelly usilující o zmírnění škod byla fakt pečlivá – díky ní všichni poldové ve státě pravděpodobně věřili, že jejich malý tým je přinejmenším zčásti zodpovědný za to, co se stalo v Raccoonu. A i příslušnici S.T.A.R.S. byli oklamáni – někteří lidé na vyšších postech se zaprodali, agenti v terénu však patrně ani netušili, že se jejich organizace stala loutkou farmaceutické společnosti…

… proto je zatraceně těžké opětovat palbu.

Nikdo v jejich provizorním týmu nechtěl ublížit nevinným; nechat se oklamat Umbrellou nebyl zločin, a pokud lidé v sedanech byli fakt poldové…

„Nemají vysílačky, nedali nám varování, nejsou to poldové!“ zavolal Leon a John na vteřinu pocítil úlevu, když vtom před sebou spatřil zátarasy, dopravní značku opřenou u zastavěné ulice. Uviděl bledou tvář a oranžovou vestu muže držícího ceduli „Zpomalte“, vzápětí ji ale zahodil a vrhl se stranou…

… bylo by to směšné, kdyby nejeli rychlostí osmdesát mil za hodinu a do srážky nezbývaly tři vteřiny.

„Držte se!“ zařval John a Claire se zapřela nohama o stěnu dodávky, David popadl Rebeccu a Leon se chytil rukojeti…

… a vůz ječel, škubal sebou a poskakoval jako zdivočelý kůň, roztočil se do strany…

… a Claire doslova cítila otevřený prostor pod pravou stranou dodávky, jak její tělo sklouzlo doleva a ona týlem bolestivě narazila do krytu pneumatiky.

… ach, k čertu…

David něco zakřičel, jenže Claire ho přes pískání pneumatik neslyšela, načež se David vrhl doprava, Rebecca skočila za ním a bum, vůz přistál zpět na zemi tak tvrdě, že znovu poskočil, a vypadalo to, že John má situaci zase pod kontrolou, ozvalo se však vřískání zablokovaných brzd, které doléhalo z…

TŘESK!

Za nimi se ozvalo pronikavé skřípání kovu a tříštění skla, a to z tak těsné blízkosti, že Claire poskočilo srdce. Otočila se, zadívala se spolu s ostatními ven zadním okénkem a spatřila, že jedno z aut narazilo přímo do silničního zátarasu – kterému se oni museli v poslední vteřině vyhnout. Jen na okamžik zahlédla promáčklou kapotu, vytlučená okna a oblak olejovitého kouře, načež jí výhled zastřel druhý sedan, který s vřískotem vylétl zpoza zatáčky a pokračoval v pronásledování.

„Omlouvám se,“ zavolal John, neznělo to ale právě lítostivě; zdál se napružený adrenalinem.

Během několika týdnů, které uběhly od chvíle, co se s Leonem připojili k bývalým členům S.T.A.R.S. na útěku, zjistila, že John dokáže žertovat o čemkoli. Byl to jeho nejmilejší, ale zároveň i nejprotivnější povahový rys.

„Všichni v pořádku?“ zeptal se David, Claire kývla a viděla, že Rebecca udělala totéž.

„Jsem trochu zvalchovaný, ale jinak v pohodě,“ řekl Leon a s bolestivým výrazem si promnul paži.

„Nemyslím si ale…“

PRÁSK!

Ať už se Leon chystal říct cokoli, odřízl ho dunivý výstřel, který provrtal zadní část dodávky. Sedan byl pořád skoro blok daleko, spolujezdec z něj po nich však střílel z brokovnice; o několik palců výš a broky by prolétly oknem.

„Johne, změna plánu,“ zavolal David, když dodávka zakličkovala, a jeho chladný, autoritativní hlas přehlušil i řev motorů. „Mají nás na mušce…“

Než mohl domluvit, strhl John vůz prudce doleva. Rebecca přepadla dozadu a málem spadla na Claire. Vůz nyní jel klidnou předměstskou ulicí.

„Držte si zadky,“ křikl John přes rameno.

Dodávkou fičel studený noční vzduch a kolem se míhaly tmavé domy, jak John zrychlil. Leon a David v podřepu za polovičními kovovými dveřmi znovu nabíjeli. Claire si vyměnila pohled s Rebeccou, které se jejich situace nelíbila o nic víc než jí. Rebecca Chambersová byla bývalá příslušnice S.T.A.R.S., pracovala s Claiřiným bratrem Chrisem a nedávno vyrazila do akce proti Umbrelle spolu s Davidem a Johnem, kteří taky patřívali ke S.T.A.R.S. – mladá žena však byla cvičená medička a vzděláním biochemička. V ostrostřelbě zrovna nevynikala – i Claire střílela líp – a byla jedinou osobou ve voze, která neměla žádný skutečný výcvik…

… pokud se nepočítá přežití v Raccoonu.

Claire se nechtěně otřásla, když John prudce zahnul doprava, objel zaparkovaný truck a sedan ukrojil z jejich náskoku. Raccoon City; škrábance a modřiny na Claiřině těle se ještě ani nezahojily a Claire věděla, že Leona pořád bolí rameno…

PRÁSK!

Další výstřel z brokovnice za nimi, zdaleka je však minul.

Tentokrát…

„Změna plánu,“ řekl David. Jeho silný britský přízvuk uklidňoval, jako hlas rozumu a logiky uprostřed chaosu. Není divu, že byl kapitánem S.T.A.R.S.

„Všichni se připravte na náraz. Johne, hned za další zatáčkou dupni na brzdy. Až do nás vrazí, ujeď, dobře?“ David si přitáhl kolena k hrudi a zapřel se nohama o stěnu vozu. „Když nás tak chtějí, ať se námi udáví.“

Claire se přesunula, zaklínila se nohama zezadu o opěradlo spolujezdce, pokrčila kolena a sklopila hlavu. Rebecca si přelezla k Davidovi a Leon se posunul dozadu, takže měl hlavu blízko Claiřiny. Zadívali se jeden druhému do očí a Leon se slabě usmál.

„Nic to není,“ řekl a Claire mu i přes strach úsměv opětovala. Po blázinci v Raccoon City, kdy se museli vyhýbat vražedným stvůrám Umbrelly i šíleným lidem – nemluvě o tom, že jen o vlásek unikli smrti, když tajné zařízení Umbrelly vyletělo do povětří – ve srovnání s tím jí obyčejná autonehoda připadala jako nedělní piknik.

Jo, říkej si to, pošeptala jí mysl, a pak už nemyslela vůbec na nic, neboť vůz prudce zahnul, John dupnul na brzdy a každým okamžikem je měla nabrat tuna a půl řítícího se kovu a skla.

David se zhluboka nadechl, vydechl a co nejvíce si uvolnil svaly, načež se ozvalo pronikavé vřeštění brzd rychle se blížící zezadu…

… a bum, prudké trhnutí, neuvěřitelná vibrace, vteřina ticha, která se natahovala ve věčnost…

… a zvuk, který se ozval vzápětí – tříštění skla a skřípání drcené plechovky, jen milionkrát silnější. Náraz Davidem zalomcoval a slyšel, jak Rebecca přidušeně zalapala po dechu…

… a pak bylo po všem, John šlápl na plyn, David se překulil na kolena a zvedl berettu.

Vyhlédl ven ze zadního okénka a uviděl, že sedan zůstal stát napříč tmavou ulicí a přední mřížku motoru i světlomety má úplně rozmačkané. Zhroucené, stínové postavy za popraskaným čelním sklem byly stejně nehybné jako havarované auto.

Ne že bychom na tom byli líp…

Levná zelená dodávka, kterou pořídil pro cestu na letiště, přišla o zadní nárazník, koncová světla i poznávací značku – a tušil, že ani zadní dveře už se nedají otevřít; proměnily se ve zkroucený, rozmačkaný kus nepoužitelného kovu.

Nebyla to velká ztráta. David Trapp dodávky nesnášel a koneckonců si ji neplánovali vzít s sebou do Evropy. Důležité bylo, že pořád žili – a že aspoň pro tuto chvíli unikli z nekonečně dlouhého dosahu rozzuřené Umbrelly.

Když vyrazili pryč od zničeného vozu, David se otočil, prohlédl si ostatní a automaticky podal ruku Rebecce, aby jí pomohl zvednout se. Od nepovedené mise v laboratoři Umbrelly na pobřeží si David mladou ženu velmi oblíbil, stejně jako John. Zbytek týmu nepřežil…

Zaplašil tu myšlenku, než mohla zakořenit, a zavolal na Johna, aby se oklikou vrátil zpátky a zamířil původním směrem, vyhnul se přitom ale hlavním ulicím. Byla smůla, že je objevili, zrovna když se chystali odjet, nebylo to ale zas tak překvapující.

Umbrella obsadila Exeter před dvěma měsíci, zrovna v době, kdy se vrátili z Caliban Cove. Bylo to jen otázkou času.

„Dobrý trik, Davide,“ řekl Leon. „Budu si ho muset pamatovat, až mě budou příště honit parchanti z Umbrelly.“

David nervózně kývl. Měl Leona a Claire rád, nevěděl ale co si myslet o tom, že ho další dva lidé považují za velitele. V případě Johna a Rebeccy to dokázal pochopit, ti aspoň předtím patřili ke S.T.A.R.S. – ale Leon byl policejní bažant z Raccoonu a Claire studentka vysoké, která byla náhodou mladší sestrou Chrise Redfelda. Když se rozhodl odejít ze S.T.A.R.S. potom, co zjistil, že agentura je napojená na Umbrellu, nečekal, že dál povede tým, nechtěl…

… ale nebylo to moje rozhodnutí, že?

Nežádal od nich slib věrnosti ani se nenabídl, že bude dělat veškerá rozhodnutí, jenže na tom nezáleželo, tak už to prostě dopadlo. Ve válce neměl člověk vždy luxus volby.

David se znovu rozhlédl po ostatních, pak se zadíval ven zadním okýnkem a sledoval, jak se ve studené tmě míhají kolem domy a budovy. Všichni se zdáli trochu skleslí, což bylo po návalu adrenalinu normální. Rebecca se pustila do opětovného balení zbraní a Leon a Claire seděli vedle sebe naproti ní a nemluvili. Ti dva byli obyčejně jako srostlí a měli k sobě pořád stejně blízko jako ve chvíli, kdy je David, John a Rebecca ani ne před měsícem vyzvedli u Raccoonu, špinavé, zraněné a v šoku po střetu s Umbrellou. David si nemyslel, že by mezi nimi bylo něco romantického, aspoň ještě ne; spíše to vypadalo, jako by prožívali stejnou noční můru. Když spolu lidé málem zemřou, dokáže to mezi nimi vytvořit silné pouto.

Podle Davidových informací byli Leon a Claire jedinými přeživšími katastrofy v Raccoonu, kteří věděli o úniku TViru Umbrelly. Dítě, které měli s sebou, jen něco tušilo, neboť Claire si dala velkou práci, aby dívku ochránila před pravdou. Sherry Birkinová nepotřebovala vědět, že její rodiče byli odpovědní za vytvoření nejmocnější biologické zbraně Umbrelly; bude lepší, když si bude rodiče pamatovat jako dobré lidi…

„Davide? Děje se něco?“

Zanechal mentálního bloumání a kývl na Claire.

„Promiň, jsem v pořádku. Vlastně jsem myslel na Sherry; jak je jí?“

Claire se usmála a Davida opět překvapilo, jak se celá rozzáří, kdykoli se někdo zmíní o Sherry. „Je v pořádku, zvyká si. Kate se v ničem nepodobá sestře, což je rozhodně plus. A Sherry ji má ráda.“

David opět kývl. Sherryina teta se zdála milá, hlavně však dokáže Sherry ochránit, pokud se 23

Umbrella rozhodne dívku vypátrat; Kate Boydová byla zapálená a kompetentní kriminální advokátka, jedna z nejlepších v Kalifornii. Umbrella udělá líp, když se bude držet od dcery Birkinů co nejdál.

Škoda, že totéž neplatí i o nás; všechno by nám to usnadnilo…

Rebecca dokončila reorganizaci jejich docela slušné zásoby zbraní. Pak si k němu přisedla a odhrnula si z čela loknu vlasů. Její oči byly mnohem starší než zbytek obličeje; bylo jí sotva devatenáct a už přežila dva incidenty Umbrelly. Technicky vzato, když šlo o farmaceutickou společnost, měla víc zkušeností než kdokoli z nich.

Rebecca chvíli mlčela a hleděla ven na ulice, kterými jeli. Pak na něj upřela ostrý pohled a tiše promluvila: „Myslíš, že jsou pořád naživu?“

Nemínil jí lhát; možná byla mladá, přesto viděla do lidí.

„Nevím,“ přiznal, dal si však dobrý pozor, aby ho ostatní neslyšeli. Claire se zoufale chtěla sejít s bratrem. „Pochybuju. Už se měli ozvat. Buďto se bojí, aby je nesledovali, nebo…“

Rebecca si povzdychla. Nebyla překvapená, ale rozhodně neměla radost.

„Jo. I kdyby se s námi nemohli spojit – v Texasu pořád běží šifrovací zařízení, že?“

David kývl. Texas, Oregon, Montana – spojení s členy S.T.A.R.S., kterým se stále dalo věřit, a neozvali se jim už však víc než měsíc. Poslední hlášení bylo od Jill; David ho znal nazpaměť. Vlastně ho už celé týdny strašilo.

„Živí a zdraví v Rakousku. Barry a Chris sledují stopu v sídle Umbrelly, vypadá slibně. Připravte se.“

Měli se připravit přidat se k nim, svolat hrstku čekajících přátel, které se jemu a Johnovi podařilo sehnat. Připravit se vniknout do skutečné základny Umbrelly, do sídla skutečné moci. Připravit se udeřit na zdroj veškerého zla. Jill, Barry a Chris zamířili do Evropy odhalit skutečné úmysly pravých vůdců Umbrelly a měli začít v mezinárodní centrále v Rakousku – namísto toho však zmizeli.

„Hlavu vzhůru, děcka,“ zavolal John zpředu, a když se David odvrátil od Rebečiny zasmušilé tváře a zadíval se vpřed, zjistil, že už jsou na letišti.

Ať už se s jejich přáteli stalo cokoli, brzy to zjistí.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít