Hanina Veselá o telepatce Magnólii, novém Drakovi a Asterionu

Rusovlasá psionička Noly nám dospěla. Knižní trh dobývá dosud nejvyzrálejší dílo spisovatelky Haniny Veselé – obsáhlý román Drak bere vše. V cyklu Magnólie jde o třetí autorčin počin za poslední rok v řadě: temná povídka Mrtví patří do hlíny (vyšla v časopise Pevnost), novela Studená krev (vyšla v předvánoční ve sbírce Marellion) a  samostatný román Drak bere vše. Hanina si se mnou popovídala nejen o tomto pětisetstránkovém cvalíkovi, ale i o tajemném RPG světě Asterion, ve kterém se její příběhy odehrávají. 

Oblíbená zrzka, hubatá průšvihářka Noly je zpět. Na vánočních knižních pultech přistál tvůj nejnovější román Drak bere vše. Jaká nová dobrodružství jsi pro svoji hrdinku připravila tentokrát?

Magnólie si prošla určitými etapami života, a myslí si, že tím to pro ni končí. Není tomu tak. Minulost nejde jen tak odmávnout. Ať chceme nebo ne, doprovází nás jako neviditelný stín. Kniha Drak bere vše je o minulosti. Je o místě, kde se zastavil čas, legendárním arvedanském městě Thurg. Kdybych je měla k něčemu přirovnat, napadá mě antický Řím v době úpadku. A kdyby byl můj hrdina klasický dobrodruh, nejspíš by v jeho zdech hledal ztracené poklady. Na Magnólii tam ale čekají jenom problémy. A že jich nebude málo.

 

V čem se nová kniha liší od těch předchozích?

Je vážnější a dospělejší. Mění se i prostředí, které v předchozích příbězích působilo přívětivě rozjuchané, plné magických udělátek. V „Drakovi“ je minimum magie, více prostoru dostávají postavy. Kniha má celkově vyznít mnohem temněji, čemuž odpovídá i obálka. To ale neznamená, že by se úplně vytratil humor. A je to tlusťoch a mé nejdelší dílo vůbec.

 

Co tě přivedlo na myšlenku přidat do románu více temnoty?

Chtěla jsem, aby Magnólie, Zvin a další postavy ukázaly, co v nich je. A právě v nejčernější tmě zazáří jejich nejlepší vlastnosti jako briliant. Anebo taky ne…

„Čtenáři ho nesnáší, čtenářky ho milují.“

Hodně čtenářů bude asi zvědavých na nějaké ty novinky ohledně nesourodého, přesto oblíbeného páru Magnólie – arcimág Zvin. Dočkáme se nějakých nových pikantností?

Čtenáři ho nesnáší, čtenářky ho milují. A ti zkušenější ho poznali už z obálky. Pochopitelně, že to mezi Magnólií a jejím mentorem pořádně jiskří. Neviděli se několik let, což jim oběma svým způsobem vyhovovalo, a najednou bác, jsou spolu víc, než by jim bylo milé. To může skončit jedině přeslazeným happyendem, nebo naprostou katastrofou! A předtím budou samozřejmě ty pikantnosti.

 

Jednou z tvých ústředních postav je právě Modrý čaroděj Zvin. Proč sis ze světa Asterion vybrala právě jeho?

Zvin je postava stará jako sám Asterion. Kdysi o něm v dnes již zaniklém časopise Dech draka vyšel článek z pera Zbyňka Holuba (Dech draka, č. 2/2003). S Magnólií ho spojuje telepatie. Ona je telepatka, on je arcimágem vší telepatie (správně psioniky). A tak jsem se k němu dostala i já. Když jsem hledala inspiraci pro novelu Plavenský div (sborník „Ocel a krev“, Hry s příběhem). Přečetla jsem si o Zvinovi v modulu Falešná apokalypsa. Tam bylo mentální spojení Zvina s jeho žáky poeticky přirovnáváno ke květině a jejím okvětním lístkům. To se mi zamlouvalo. Má hrdinka se náhodou jmenovala Magnólie. Nyní už bylo jasné, kdo jí to jméno dal. Jejich osudy byly provázány dřív, než jsem tušila.

„Asterion je svět splněných přání, ale také svět nočních můr. Aspoň jednu z těch můr bych chtěla na vlastní oči poznat…“

Kdyby to bylo možné, ve které zemi Asterionu bys chtěla žít?

Líbí se mi Magnóliina rodná Plavena tak, jak je popsaná v „Démonovi“ – horká suchá léta, mírné deštivé zimy, atria, kde voní oleandry, vodní dýmka, pohár kvalitního vína a krevetové mísy. Nelíbí se mi ale to, co se s tou zemí stane. To už bych raději žila ve svobodném městě Minkor, kde je vše dovoleno. Bohužel i Minkor čeká temná budoucnost. Asterion je svět splněných přání, ale také svět nočních můr. Aspoň jednu z těch můr bych chtěla na vlastní oči poznat – říši Vieena Nekromanta – Umrlčí království. Tamním pyramidám z lebek se prý nevyrovná ani kutnohorská kostnice!

Se kterou postavou by ses chtěla setkat a naopak, kterou bys určitě nechtěla znát ani z doslechu?

Fascinují mě generálové největšího padoucha asterionských dějin, Khara Démona. Většina z nich do jeho služeb vstoupila nedobrovolně a léta práce pro temnou stranu je změnila. Svého času to byli géniové – zdatní čarodějové a vojevůdci, obratní manipulátoři, nadaní umělci. Říká se, že jsou prokletí. Ten, s kým bych se setkat nechtěla, je jen jeden – bůh Soudce Lamius, který váží naše duše a soudí všechny naše činy. Jako všichni soudci je velmi zaneprázdněný, má dlouhé čekací lhůty a mně to za tu frontu nestojí.

 

Co pro čtenáře chystáš dalšího?

Pošlu Magnólii do divočiny v chystané sbírce v pořadí již třetích Her s příběhem a možná se tam objeví i jeden z Kharových generálů. Pracovní název: Mé jméno bude znít. Také se snažím dělat na dalším románu, který má volně navazovat na „Draka“. Magnólie se podívá do Minkoru, své slovo bude mít i Plavena (události z Falešné apokalypsy), a možná si zkusím střihnout i něco mimo asterionské universum.

 

Související odkazy:
FB stránka Asterion
asterionrpg.cz
www.mytago.cz

Fotografie z archivu Haniny Veselé.