Petra Neomillnerová: Amélie a duchové (Amélie 3)
Duchové přeci mají na všechno věčnost. Ale nikdy nevyrůst a navždy zůstat třináctiletou dívkou bez jakékoli změny, když Markéta stárne, poznává nové věci a chodí na schůzky se svým klukem Samem a dalšími kamarády, jaké je to pak bytí?
Blíží se letní prázdniny a Markéta bojuje se známkami ve škole. Amélie se jí snaží pomoct, ale Markéta od té slušňácké a namyšlené holky, které jde všechno samo, pomoc nepřijímá snadno. Jenže ani pro Amélii není nic tak jednoduché, jak to její kamarádce a spolubydlící ve starém domě v Tróji připadá.
Amélie i její máma zahynuly před více než sto dvaceti lety za velké povodně a dlouhá léta obývaly jako duchové zapomenutý dům u břehu Vltavy jen s kočkami. Čas kolem nich běžel, aniž by se pro ně dvě něco změnilo. Pak Amélie potkala Markétu při jedné z večerních toulek kolem řeky a poznala více ze světa živých. Jenže nikdy nebude moci dělat to, co Markéta. Ta se teď chystá na vystoupení v pěvecké soutěži a Amélie dál bloumá Stromovkou a snaží se pomáhat lidem. Jenže podle všeho tím porušuje zákonitosti duchů a dostane se jí výhrůžky, aby s tím přestala.
Petra Neomillnerová navazuje v třetí a poslední knize o Amélii a Markétě na předchozí příběh Amélie a barevný svět s odstupem několika měsíců. Atmosféra knihy je melancholická a přemýšlivá, ale nechybí v ní ani pasáže plné napětí. Je členěná do kapitol psaných v první osobě střídavě z pohledu Markéty a Amélie.
Povaha holek se příliš nezměnila, Markéta je pořád hádavá a věčně popuzená slečna, Amélie naopak přemýšlivá a připravená všem pomáhat. Mamky se o ně stále starají a znovu se objeví usměvavý pan Pelc s jeho vykládacími kartami, aby se svými schopnostmi pomohl vyřešit řadu problémů.
Čtenáři nahlédnou v příběhu za pozlátko šoubyznysu, navštíví s Markétou natáčecí studio a s duchy pak jeden starý pražský hřbitov.
S knihou Amélie a duchové jsem se zašila na klidné místo během vánočních prázdnin a za pár hodin jsem ji měla přečtenou. Dcera ji četla o něco déle přede mnou a každou chvilku kontrolovala, kde už v ději jsem, aby se mnou o Amélii mohla diskutovat. Obě si myslíme, že je kniha moc pěkná a je škoda, že nebude mít další pokračování. Už proto, že závěrečné rozuzlení bylo moc rychlé, bez vysvětlení, jak a proč došlo k právě takovým činům vystupujících postav, a že spoustu věcí si čtenáři musí domýšlet. Možná i špatně. To však knize na čtivosti neubírá a obě ji rozhodně doporučujeme.
