31. Fénixcon – reportáž očima spisovatelky

Co bylo, když poprvé povstal z popela f/sf fénix? Fantasy a sci-fi pravěk! O setkání autorů, malířů a nakladatelů se v kuloárech mluví jako o conu dinosaurů, který teď hnízdí v prostorech brněnského hotelu Slovan. Letos se k němu řadí i Parcon spojený s vyhlašováním výsledků Ceny Karla Čapka, O nejlepší fantasy, Dračího řádu a dalších ocenění.

 

Fénixcon tradičně probíhá první prosincový víkend od pátku večer do soboty večer. Hlavní program připadá na sobotu a spadá do něj i návštěva brněnské kostnice okořeněná zajímavým výkladem. Tu já však letos vynechám.

Do pasáže Slovan vstupuji už hodně po setmění, hned po ubytování na místě se přesouvám k baru (hotelový pokoj – výhoda oproti akcím obdobného typu!). Tam nad sklenkou pohotově vyzpovídám spisovatele Pavla Renčína, jehož přednášku o novém románu Vězněná jsem strávila na rozkodrcané D1. Pavel polehoučku přiznává, že text knihy je stejně mrazivý jako obálka a jedním ze zdrojů inspirace byla skutečná událost, která před pár lety probleskla v našich médiích. Nic víc ale prozradit nesmím. A tak s předtuchou nočních můr opouštím společnost, která vyráží nočním Brnem směrem k Joštovi (achich ouvej, to bude zase na facebooku selfíček!), a jdu načerpat síly na druhý den, který bude pěkně nabitý.

Sobota – tři programové linie, z toho jedna parconová. Hlavním tématem je Odyssea. Nejprve redakční – časopisy Pevnost a XB 1 a web MFantasy se předhánějí v novinkách. Pak literární – zkušení přednášející, řada z nich jsou úspěšní spisovatelé (ze seznamu jmen uvedu alespoň dvě: Františka Vrbenská, Leonard Medek). K mému velkému žalu chybí recesista, který by se rozpovídal o Odysseovi učebnicového spisovatele Jamese Joyce.

V hotelové restauraci Bugatti sice vládne podezřelá prázdnota, ale návštěvnost jednotlivých linií je slušná. Koluje šeptanda, že zájem předčil očekávání a návštěvníků je skoro tři sta. K večeru dochází materiály i lístky do tomboly a organizátoři se vznáší v euforickém opojení. Z „dinosaurů“ poznávám jen některé, zřejmě se stávají vzácným druhem, a naopak potkávám řadu nových tváří. To je příjemná změna. Jenom mě trochu mrzí, že po zrušení kostýmové soutěže účast masek a cosplay klesla na minimum. O to víc vzbudí pozornost, když se na hotelové chodbě zjeví zaklínač Geralt z Rivie, který nejspíš „někomu vyskočil z konzole“.

Příležitost jako stvořená pro fotografa, a protože nic nenechávám náhodě, vše je domluvené předem. Společně s Geraltem alias Járou Kuromaru Chrastilem se vydáváme do parku Lužánky, který leží kousek vedle, a asi čtyřicet minut přitahujeme pozornost pejskařů a maminek s kočárky. Poté aparát odkládám a pospíchám odpřednášet Cestu za Magnólií. Putování po světě, kde se příběhy s prsatou telepatkou odehrávají, je zakončeno křtem románu Drak bere vše a povídkové sbírky Marellion. Z autorů mě na pódiu podpoří Jan Čenis Galeta, který také sborník sestavoval. Obě knihy jsou vydatně pokřtěny tekutinou vytékající z hrdla proseknuté bestie zvané Frankovka. A propos, hádejte, kdo nám byl za kmotra?

Také v Bugatti probíhají křtiny a autogramiády jak na běžícím pásu. Nejdřív Vilma Kadlečková s novelou O snovačce a Přemyslovi, poté Petra Lukačovičová se svou Sbírkou ctností od nakladatelství Mytago, Mamut Zuzky Stožické a slovenská Hydra s humornou antologií Rozmarná fantastika a románem Tester a ještě jednou my s Čenisem (tentokrát jenom způsobně podepisujeme) a nakonec Daniela Mičanová a její Žena s dranžírákem. Ne, poslední titul není akční nářez ve stylu další kulhánkoviny nebo kotletoviny, ale kuchařka. Kmotrou jsem já, protože slovy Daniely Mičanové: „Dvě zrzky na podiu jsou lepší než jedna“. Leč pan nakladatel Zdeněk Pobuda mi nedovolí vykoupat knihu v šampaňském, dokonce nesmím polít ani autorku (to se zas nelíbí manažerovi). Aby mi to nebylo líto, dostávám od nich šáňo a perníkový muffin. (Danielo, prosím vás o recept, v kuchařce jsem ho nenašla!)

Zbytek večera je ve znamení vyhlašování výsledků soutěží. Kompletní žebříček CKČ najdete zde.

Vyhlášení vítězů Dračího řádu.

Paralelně s tím probíhá také literární workshop. Robert Waschka z Domu rytířských ctností se svým odvážným figurantem prezentují špatné a dobré bojové scény s ukázkou toho, jak to mělo správně být.

Osobně con hodnotím jako vydařený, jen poněkud předimenzovaný. Nejsilnější zážitek na mě však teprve čeká: u stánku Komára a Toma Štipského. V jejich antikvariátu nacházím patnáct let staré vydání Tufových dobrodružství od George R. Martina. Pecka! Zima se blíží a já mám co číst!

Reportážní fotogalerie z akce na FB stránce události.

Fotografie: Hanina Veselá