A pak že lidé dnes nečtou! (Reportáž z knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě)

Knižní svátek pro mě začal už ve vlaku z Prahy do Havlíčkova Brodu. Cestující naproti mně se hned ptala, zda také jedu na veletrh. Asi to na mě bylo vidět. Nebo spíš byl celý vlak plný knižních nadšenců. Nicméně dvouhodinová cesta v „retro“ vlaku Českých drah nebyla ničím jiným než zanícenou diskuzí o knihách s knihovnicí.

 

 

Na místě konání mě překvapila až ven dlouhá fronta na vstupenky. A to ještě nebylo nic ve srovnání s tím, co mě a ostatní návštěvníky čekalo uvnitř. Chaos a tlačenice. Fronty na autogramiády, jednu jsem musela také absolvovat, bohužel tu nejdelší, podpis Zdeňka Svěráka si objednala rodina, a tak jsem stála a stála…

Na relativně malém prostoru Kulturního domu Ostrov bylo namačkáno množství stánků – ještě ke všemu nejasně označených, většinou jen podle žánru nabízených knih jsem poznávala nakladatele, než jsem našla označení a číslo stánku.

 

 

Nabídka byla nepřeberná (viz seznam vystavovatelů), horší to bylo s doprovodným programem, ten mohl být bohatší. Věděla jsem, že tento festival není z oblasti fantastiky a že mě těžko nalákají ruští básníci, ale můj čtenářský akční rádius je hodně velký. Smůla, že zajímavé akce se konaly pro mě v nevhodný čas (program). Jednoznačně vyhráli místní, co si mohli vychutnat celé dva dny na jednu vstupenku za mrzký peníz a přicházet i odcházet dle libosti.

I když havlíčkobrodský veletrh nebyl úzce žánrově zaměřený, stejně tam bylo možné najít stánky vydavatelů „fantastických“ knih, a tak nabylo divu, že jsem potkala známé tváře. Potěšilo mě i to, že jsem se mohla seznámit s produkcí i drobných nakladatelů, kteří jezdí jen do Havlíčkova Brodu – není nad to si rozšiřovat knižní obzory. Výlet do sluncem zalitého města na Vysočině splnil svůj účel, pohladil po duši knihomola a nejen jednoho. A o to šlo.