Lauren Kateová: Vodopád (Atlantida 2)

Pokračování série Atlantida na sebe nenechalo dlouho čekat a po Slze se objevil Vodopád. Druhý díl se sice vyrovnal krásnou obálkou úvodní knize, jak si ale Lauren Kateová poradila se samotným příběhem?

Eureka Boudreaxová moc dobře věděla, že nesmí plakat. Její matka jí to stále připomínala, dokonce ji kvůli tomu i uhodila, ale snad žádná mladá dívka by to nevydržela. Když se Eureka na konci prvního dílu rozplakala, spustila tím potopu, a tak ohrozila celý svět. Atlantida postupně rostla a stejně tak i síla mocného a zlého vládce Atlase, který nemá s nikým slitování.

Vodopád na konec prvního dílu Slza přímo navazuje a Eureka, její nevlastní malí sourozenci, nejlepší kamarádka Cat, přítel Ander a její otec společně putují v moři za jediným člověkem, který by mohl Eurece poradit, jak zastavit zlo a porazit Atlase jednou provždy. Díky matčiným darům Eureka dokáže cestovat v oceánu v takzvané bublině, a proto můžou všichni pod vodou i dýchat.

Cesta za Solonem jim netrvá věčně, ale když konečně na jeho ostrov dorazí, zjistí, že porazit Atlase nebude zrovna snadné. Obzvlášť když vstoupil a ovládá tělo Brookse, Eurečina nejlepšího kamaráda, kterého pochopitelně Eureka zničit nechce. K tomu všemu se Eurece do cesty připletou ještě Sadaři, velmi starý národ, který má za úkol chránit bájnou Atlantidu a z něhož pochází i Eurečin přítel Ander.

Každý člověk by čekal, že se postavy budou v dalších dílech rozvíjet, více se vybarvovat, ale ve Vodopádu se hrdinové v osobním růstu zastavili. Z Eureky se dokonce stala ufňukaná dívka, která někdy tápe nad tím, koho z chlapců vlastně chce. Ačkoli se v Brooksovi skrývá její největší nepřítel, stále ji přitahuje, ale na druhé straně je tu stále Ander, který ji zná už od mala a rozumí jí.

Místo aby se autorka zaměřila na postavy ze Slzy, v pokračování přivedla na svět nové vedlejší postavy, které působí dokonce líp než ty z prvního dílu. Brooks se v příběhu téměř neobjeví, což je škoda, protože by tak byl Vodopád asi mnohem zajímavější. Nejlepší ze všech nových postav se zdá Solon, který se s ničím a hlavně s nikým nemazal. Nebral na nikoho ohled a do románu vnesl alespoň trochu vtipu.

Vodopád je sice mnohem kratší kniha, ale četla jsem ji mnohem déle. Dlouhé popisy, kterými Lauren Kateová nešetřila, byly nudné a nezáživné. Jako by pustila uzdu své fantazii a logické myšlenky úplně vypustila. Téměř nic nedávalo smysl. Čtenář tak asi knihu dočte spíš proto, aby se dozvěděl, co spisovatelka vymyslela, než aby příběh naplno prožíval a fandil hlavní hrdince, aby všechno zvládla. Slza vypadala velice nadějně, jenže autorka její pokračování už tak dobře nezvládla.

Vydal: Yoli; 2015