Masters of Rock 2015 – reportáž

V areálu likérky Rudolfa Jelínka ve Vizovicích se druhý červencový víkend uskutečnil již 13. ročník festivalu MASTERS OF ROCK. Z těch třinácti mám za sebou již deset, prostředí je proto pro mě skoro až domácí.

Po těch letech se mnoho nezměnilo, ne ve všech ohledech je to bohužel úplně dobře. Sice víte, kam si skočit na dobrou medovinku, kde ve městě si dáte pořádný moravský dlabanec, ale stále ještě je problém najít v dosahu slušnou toaletu, nebo si dojít pro podpis kapely.

Zatímco na Metalfestu si kapelu bez problému vyfotíte, aniž byte měli lístek(!), na Masters of Rock se k ní dostanete jedině za cenu někdy až půldenního bivakování ve frontě, a na vytoužené focení nakonec stejně dojít nemusí. Nevýhodou Likérky oproti plzeňskému amfiteátru je rozhodně viditelnost. Zatímco na Metalfestu vystupující kapely vidíte prakticky i z fronty na klobásu, ve Vizovicích vidí jen pár šťastlivců v předních řadách a ti, kteří mají dva metry nebo to štěstí a trpělivost udržet si místo na některé ze dvou malých tribun. Co řešily polystyrenové kostky, bylo zmařeno jejich zákazem. Aby ne, komu by se chtělo po každém festivalu uklízet hromady rozkopaného polystyrénu od těch milých rockerů, kterým se jejich hranatá zlatíčka již nechce vozit domů?

Ale abych přešla také k zasloužené chvále. Ve Vizovicích se sešla slušná řádka dámských pěvkyň, které tak společně s Alissou a Elize z Metalfestu uzavřely jakýsi pomyslný „female voice fest“. Jen horko těžko bych dokázala jednoznačně zvolit tu nejlepší pěvkyni.

Sešla se zde Xandria, Delain, Arkona, Within Temptation a Nightwish. A ani jedna z dam u mikrofonu se nenechala tou druhou nijak zahambit. Dianne van Giersbergen z kapely XANDRIA byla ve zpěvu výrazná a milá tak, až ji fanoušci nechtěli nechat odejít, Charlotte Wessels z DELAIN byla totéž, svůj projev navíc okořenila trošku šokujícím growlem.

Sharon den Adel z WITHIN TEMPTATION, která si k úvodnímu songu do duetu „pustila“ Tarju Turunen, zářila nejen svým půvabným sopránem, ale i úsměvem. Masha Scream z ARKONY si v ničem nezadala s Alissou z Arch Enemy, folkmetalový doprovod jí navíc zajistil i odezvu v kotli.

NIGHTWISH jsou kapitola sama o sobě. Pro většinu fanoušků šlo o vůbec první živé vystoupení Floor Jansen. Kapela začala pěkně tvrdě novými skladbami, takže Floor byla jako ryba ve vodě. Pak se popasovala se skladbami po své něžné předchůdkyni Anette, kterým dodala pořádný metalový říz, no a nakonec vysekla i songy po Tarje, aniž se zalekla operních vokálů. Snad ještě více než hudbu a zpěv jsem si však vychutnala krásnou pódiovou šou a texty. Sem tam bylo příjemné jen tak se zaposlouchat do příběhů o snech, kráse přírody, ale i o daru života a dívat se na hvězdy.

Abych neopomněla ostatní kapely z té obrovské řady, kterou pro nás Masters of Rock letos připravil – určitě bych ráda zmínila LACRIMAS PROFUNDERE, jejichž frontman hlasově příjemně osciloval mezi HIM a Type 0 Negative, nebo třeba SEPTICFLESH, kteří mi svými samply opět velmi příjemně navodili hororovou náladu. Horší už to bylo s POWERWOLF, kteří, kdyby nepřidali do setlistu skladby z čerstvě vydaného alba, bylo by to zase totéž co před rokem. Snad to bylo tím, že jsem je viděla již potřetí v celkem krátké době, ale měla jsem pocit, že se jim temná atmosféra z pódia kamsi vytratila.

Na pomyslném žebříčku kapel bez dámského vokálu se v mých uších i očích zcela jednoznačně usadili staří dobří rockeři UDO (bylo zajímavé slyšet skladbu Metal Heart od Udo Dirkschneidera i od Marka Tornilly během jediného léta), živelní Hammerfall a hlavně Zakk Wylde se svojí Black Label Society. Byla to pro mě čest ho konečně vidět a hlavně slyšet!

Úplně na závěr bych ještě pochválila jediné vystoupení na vedlejší stage, které jsme letos navštívili, a sice koncert CARPATIA CASTLE. Doufám, že hymnus The Arges River slyšeli až v Karpatech. Bylo příjemné si připít s frontmankou Veronikou Seidlovou!

Foto: Zuzana Šafářová

Fotogalerie na FB zde.