Pavel Korněv: Led
Málokdo by chtěl dobrovolně žít na Sibiři. Přesto by obyvatelé Příhraničí výlet na Sibiř okamžitě brali za příjemnou dovolenou. Jejich svět je totiž daleko krutější a nelítostnější. Jako by nestačilo, že se je snaží zabít kdejaká mytická havěť a k tomu prakticky neustále mrzne, ale jistí si nemohou být ani jeden před druhým. A právě do Příhraničí zavede čtenáře spisovatel Pavel Korněv, který knihou Led otevírá novou sérii temné a doslova mrazivé urban fantasy.
Pavel Korněv se narodil v roce 1978 v ruském Čeljabinsku a vystudoval ekonomii. Coby spisovatel prorazil až v roce 2005 románem Led, který je první částí pentalogie Příhraničí, a v roce 2006 získal ocenění Meč beze jména od nakladatelství Alfa-kniga. Tato urban fantasy série se stala jeho nejpopulárnějším dílem, vyšla například i polsky. Kromě ní napsal také cyklus Exorcista či Město Podzim a několik samostatných románů a povídek. Píše především akční prózu: urban fantasy či fantasy s detektivními, steampunkovými či postkatastrofickými prvky. V současnosti se věnuje psaní na plný úvazek.
Zápletka prvotiny Led je poměrně jednoduchá. Hlavní protagonista Led, přezdívaný Kluzký, zjistí, že se ho zřejmě někdo snaží zabít. Jdou po něm nejenom neznámí vrazi, ale dokonce i někteří jeho kolegové. Kromě vypořádání se s paranoiou, protože mu není jasné, komu vůbec může věřit, musí také vypátrat, kdo za útoky stojí a proč mu vůbec o život usilují. Přitom ale stále musí plnit své úkoly jako Příhraniční patrolář, protože pokud si nevydělá svůj žold, tak to rovnou může skončit sám. Bude to rychlejší než pomalu umírat zimou a hlady.
Je těžké určit, co hraje v románu prim. Zda pátrání po postavě stojící za útoky, nebo popis přežití v mrazivě drsné přírodě, kde může život zhasnout během několika vteřin, ať už vinou rozmarů počasí, kvůli nenadálým útokům příšer nebo číhající temné magii. Výsledkem je příběh, který nenechá čtenáře ani na chvíli vydechnout.
Vyobrazení hlavního hrdiny je pro čtenáře, kteří znají spíše díla z našich luhů a hájů a od nich směrem na západ, poněkud nezvyklé. Led je muž, který sice dokáže být nebezpečný, ale je takřka prost ambicí. Má svoji práci, kterou dobře zvládá, a největší starosti mu dělá, zda se mu podaří vydělat na dostatečné množství vodky a trochu jídla, zásobit se municí před další patrolou a občas si zaplatit lehkou holku. O jeho morálních hodnotách se ani nemá cenu zmiňovat. Možná kdesi hluboko uvnitř tuší, že zabít bližního svého pro osobní prospěch není úplně v pořádku, ale když je to třeba, tak spánek kvůli tomu mít neklidný nebude.
Trochu nedotažený je popsaný svět Příhraničí. Čtenář se pouze dozví, že se nachází kdesi v Rusku. Podle popisu přírody a klimatických podmínek snad někde v tundře. Obyvatelé nemohou odejít z Příhraničí zpět do normálního světa. Funguje zde magie. Sněhem se prohánějí příšery z bájí a pověstí. Je v něm pár měst a několik vesnic, které se do Příhraničí propadly kdysi v minulosti. Prakticky každé z nich má svoji samosprávu, ale narazit lze i na komunu komunistů. Lidé se tu snaží najít pochybné bezpečí za zdmi obydlí a získat z přírody alespoň základní zdroje. Občas jsou náhodní jednotlivci přeneseni i nyní, a jestli se jim podaří přežít setkání s novou realitou, tak se zapojí do zavedeného řádu. U malé části z nich se může projevit nadání k magii a ti pak prochází výcvikem. Většina ostatních si však musí vystačit s chladnými nebo palnými zbraněmi.
Není jasné, jak je Příhraničí vlastně veliké, kolik lidí v něm žije, kdy došlo k prvnímu přesunu z běžné reality, kdo nebo co za přenosy stojí, proč na to vláda Ruska evidentně nijak nereaguje a podobně. Sever Příhraničí je ohraničen jakousi magickou bariérou, která je těžko prostupná a zpoza ní přicházejí plenit blíže nepopsaní sněžní lidé. Chybí vysvětlení důvodů, proč nelze opustit nehostinnou oblast směrem na jih. I když nedostatek informací působí rušivě, tak v příběhu to zásadní logické nesrovnalosti nezpůsobuje, a pokud bude v dalších dílech alespoň část vysvětlena, tak je to nyní možné odpustit.
Až na výše popsané nejasnosti je vše v pořádku. Rozhovory působí naprosto přirozeně. Každá postava je načrtnuta dostatečně uvěřitelně a podle své povahy reaguje na dění okolo sebe. Styl vyprávění je strohý a autor nezdržuje zabíháním do nepodstatných detailů. Důležité je, aby čtenář věděl, co a kde se odehrává. Třpyt zmrzlých vloček na zasněžených větvích si každý musí domyslet sám.
Korněvův Led rád doporučím a těším se na další díl Kluzký, který má vyjít ještě letos. Pro váhající může být vodítkem, že podobný zážitek jsem měl při čtení knihy Seržant od Miroslava Žambocha. Vypadá to, že konečně dostávají prostor i fantasy knihy, které nejsou více či méně o romantickém vztahu.
Hodnocení: 70 %
Vydal: Fantom Print; 2015
