J. R. Ward: Nesmrtelnost (Padlí andělé 6)

Potom, co se nedobrovolný spasitel lidstva Jim Heron vzdal jedné výhry v souboji dobra a zla a následující kolo prohrál, se démonka Devina dostává do vedení. Aby zamezil zkáze celého světa, musí Jim zbývající dvě duše zachránit… i za cenu sebeobětování s nejistým výsledkem.

Nálada v táboře Padlých andělů je na bodu mrazu. Sissy Bartenovou, kterou Jim vysvobodil z pekla, sžírá vztek a žárlivost. Adrian, který v zájmu dílčího vítězství přišel o jedno oko a fyzickou kondici, stále truchlí pro Eddieho. Archanděl Colin, pološílený ze ztráty svého přítele, chystá pomstu.

Naopak Devina cítí, že má konečné vítězství na dosah. Na rozdíl od Jima zná totožnost posledních dvou duší a opojená vidinou nadcházejícího úspěchu podléhá chování, jež je typické spíše pro smrtelníky.

Do zdánlivě bezvýchodné situace však v pravou chvíli zasáhne někdo, od koho nikdo pomoc neočekává…

 

Ukázka z knihy:
1

Nic naplat, každá holka občas potřebuje nové střevíčky.

Démonka Devina se nesla vstupní halou hotelu Freidmont svižným krokem, s povznesenou náladou a pohupujícími se boky. Hlavu měla plnou událostí včerejší noci a na sobě koženou kombinézu, která ji obepínala jako druhá kůže od bujných čtyřek přes vosí pas a vnadné boky až ke kotníčkům a chodidlům velikosti čtyřicet. Kdyby zvýšila dávkování umělých feromonů, její aura vyzývavosti by se propalovala dřevěným obložením stěn.

Provázely ji pohledy mužů i žen. A proč ne? New York je odsud, co by kamenem dohodil, a i do Caldwellu tu a tam zavítá nějaká ta celebrita. Fakt, že ji čumilové nemohli znát z filmů nebo televize, neměnil nic na tom, že je prvotřídní šťabajzna.

Přinejmenším ve svém současném převleku.

Ale zpátky k botkám…

Jak kráčela k otočným dveřím po lesklém, smetanově bílém mramoru, koutkem oka zachytila stříbrné jehlové střevíčky – a na místě strnula. Uzavřené ve vitríně z plexiskla jako vzácné drahokamy a shora ozářené bodovým světlem skýtaly nadpozemsky kouzelný pohled: kožené svršky pokrývaly miliony miniaturních krystalků Swarovski, které měnily povrch v duhově pableskující plazmu. Vysokánské, jako žiletka tenké podpatky; drobounká, velmi decentní otevřená špička, částečně skrytá platforma pro solidnější oporu paty.

A samozřejmě sytě červené podrážky v barvě kandovaného jablka, které pokrývaly i vnitřní stranu jehel. Byla to láska na první pohled.

„Chcete si je vyzkoušet?“

Na muže, který se zhmotnil vedle ní, se ani nepodívala. Obsedantně kompulzivní porucha je záchvatové onemocnění a Devina cítila, že ji opět zasáhla přímo u srdce. Přestože vlastní bezmála tisícovku podobných párů, při pomyšlení, že by tyhle přepychové střevíčky nemohla mít nebo že by jí něco nebo někdo zabránil v tom, aby si je koupila a odnesla jako další položku svého majetku, se jí sevřel hrudník, zpotily dlaně a infarktově zrychlil tep.

„Madam?“

„Ano,“ vydechla, „čtyřicítku.“

„Pojďte se mnou, prosím.“

Ťapala za ním poslušně jako jehně a přitom se dívala přes rameno, aby se znovu ujistila, že střevíčky jsou na stejném místě jako předtím. V nejhorším je vždycky může štípnout –

Vtom se jí v mozku rozezněl poplašný zvoneček. Už rok svědomitě navštěvovala psychoterapeutku právě proto, aby se podobných emocionálních selhání zbavila.

Uklidni se, Devino. Jsou to jen pitomý boty. Jenom boty…

A tvoje problémy s Jimem nevyřeší.

Fajn. Ještě ke všemu je jí na zvracení.

Sakra, sakra, sakra… Cože si to má říkat? Snažila se rozpomenout na přesné znění mantry, která by mohla neovladatelné jednání zkrotit, ale všechny nervové dráhy měla beznadějně zahlcené rušivými signály. Veškeré vjemy přehlušil vtíravý vnitřní hlas: Kup, odnes, spočítej.

Kup, odnes, spočítej…

To je ovšem obrovský krok zpátky. Díky té mimořádně střízlivé, postmenopauzální ženské s polštářovitým tělem a zarámovaným lékařským diplomem na zdi Devina své nutkavé chování jakž takž zvládala. Ovšem tohle je neodpustitelná, ba ostudná recidiva.

A její příčinu zná.

Je snazší myslet na boty.

Butik se nenápadně choulil v zadní části hotelové haly. Při průchodu vestibulem z mramoru a skla neotupil naléhavé puzení ani provoněný vzduch. Věděla, že pomůže jen –

„Říkala jste čtyřicet?“ ujistil se prodavač.

Devina po něm střelila pohledem. Panák, který si nedokázal zapamatovat jedno číslo bot, měl dobře padnoucí oblek, hedvábnou kravatu a vlasy pepř a sůl hladce sčesané z čela přiživeného botoxem. Vyšlo najevo, že rafinovaná vůně, jíž byl tenhle úsek haly prosycený, má na svědomí jeho voda po holení. Když sáhl pro kapesník, všimla si, že má nehty nablýskané do vysokého lesku.

Nestál jí ani za to, aby ho sejmula. A vůbec, jak by pak získala své střevíčky?

„Ovšem. Čtyřicet,“ opakovala ostře. „Mám čtyřicítky.“

„Samozřejmě, madam. Nedáte si mimosu?“

Nedám. Chci svoje zatracený boty. „Ne, děkuju.“

„Samozřejmě.“ Poskok zmizel za plentou.

Pomalu se procházela po nepravém aubussonském koberci a prohlížela si další kousky, které by stály za hřích. Psaníčka od Judith Leiberové; další boty, ale žádné, jež by nutně musela mít; saka od firmy Akris; pletené výrobky St. John; šaty od Armaniho.

Její jediná láska ji ošukala málem do bezvědomí. Osm hodin znamenitého sexu v jejím apartmá, nachlup tak, jak si přála. A fakt, že on se za to celou dobu nenáviděl, byl pověstnou třešničkou na dortu.

Jim Heron je jednoznačně prvotřídní milenec.

Naneštěstí to není jeho jediná vlastnost. Kromě jiného je podvodník a lhář. A nechápe smysl monogamie. Po té neskutečné společné noci se totiž vrátil k jiné.

Při představě, že její sokyní je nanicovatá neposkvrněná Sissy, by nejradši vykoupila celý tenhle krám. Včetně bot, do kterých se nevejde.

V duchu začala odhadovat konečnou částku, pěkně položku za položkou, ale hned se zarazila a pokusila se uchlácholit svou nutkavost tím, že ve válce o lidstvo vede 3:2 – a jestli zvítězí v souboji o další duši? Podle pravidel stanovených Stvořitelem jí spadne do klína všechno: nejenže jí zůstane sbírka oblečení a obuvi i všechny její ratolesti dole v pekle, ale získá moc nad planetou Zemí i nebem nad ní.

A i když je od přírody tvrdá, nelítostná a cynická, znamená to pro ni splnění všech tajných přání, obdobu pozemské výhry v loterii v hodnotě stovek milionů.

A pokud jde o sbírku střevíčků? Manola, Stuarta i Christiana si omotá kolem prstu a přinutí je, aby pro ni navěky vyráběli boty.

Ale především získá Jima –

„Madam, upřímně mě to mrzí.“

Devina se otočila. Pan Zapomnětlivý vyšel ze zadní části obchodu… ale s prázdnýma rukama. „Prosím?“

„Máme jen devětatřicítky. Čtyřicítky můžu objednat –“

Načež si odkašlal. Dvakrát. Pak otevřel pusu, aby se nadechl. Dotkl se dokonale pěstěnýma rukama dokonale uvázaného uzlu kravaty. Vyvalil bulvy.

„Copak jste to říkal?“ zavrněla Devina.

Ve snaze zachovat důstojnost a současně vpravit trochu vzduchu do plic vydal prodavač tlumený mlaskavý zvuk.

Zatracená práce. Když toho ňoumu zabije, jak mezi všemi těmi krabicemi najde tu pravou?

Uvolnila neviditelný tlak na jeho hrdle. „Přineste mi devětatřicítky.“

Prodavač zasípal. Zachytil se rukou police s vystavenými psaníčky a několik třpytivých skvostů shodil na podlahu.

„Hněte sebou,“ vyštěkla a probodla ho pohledem.

Odšoural se po koberci, jak nejrychleji mohl. Sotva zmizel za závěsem, rozkašlal se a rozhýkal jako astmatik ve skleníku. Nicméně za dvě minuty a třicet devět vteřin – a ne že by to kdoví jak puntičkářsky počítala – se vynořil s béžovou krabicí.

Neslyšela, co říká, ani jestli vůbec něco řekl. Měla oči jen pro to, co držel v rukou. Byla v pokušení mu krabici vyrvat, ale chtěla si střevíce vyzkoušet, přestože jí neladily s oblečením.

I když… Swarovski a černá kůže je jasná klasika.

Devina se bleskurychle přemístila ke třem křesílkům potaženým damaškem a skopla z nohou botky od Gucciho. „Hněte sebou.“

Muž jí neprodleně vyhověl. Chvějícíma se rukama odklopila víko a zavzdychala. Dva ochranné červené sáčky s černým logem byly hotovou pastvou pro oči. Třesoucími se prsty rozvázala tkanici a pak… krása nebeská.

Mihotající se krystalky byly působivější než vystavená psaníčka osázená diamanty. Neodolatelnější než to, co viděla v hale za plexisklem vitríny. A měly barvu pleti příslušníka bílé rasy.

Barvu Jimovy pleti.

Nábožně zavřela oči a modlila se, aby prodavač držel jazyk za zuby. Kdyby totiž poznamenal, že madam má moc velkou nohu, byl by o hlavu kratší. Doslova.

Přepečlivě osvobodila ze sáčku i druhou lodičku a obě postavila na koberec. Potom uvolnila stavbu nohou, aby snadno vklouzla do uměleckého díla. Kosti a kůže byly rázem poddajné jako voda nalévaná do vázy a jako zázrakem se přizpůsobily tvaru boty.

Prodavač malinko udiveně sledoval, jak si stoupla a nenuceně se prošla, ale mlčel – a dobře udělal. Nehledě na to, že louboutinky stojí dobře pět tisíc dolarů a on má z prodeje provizi.

Devina se s úsměvem zahleděla na své nohy, zaplavená závratnou úlevou, která potlačila úzkost z Jima, z války i ze Sissy. Najednou se celá rozzářila zevnitř, jako by měla naráz orgasmus, zmrzlinový pohár s horkou čokoládou a masáž citlivých tkání.

Jsou to jednoznačně nejnádhernější botky v celém vesmíru, jsou její a jenom její a ona si je odnese a uloží do botníku v šatní skříni –

Znovu zaslechla cinkání výstražného zvonečku, toho, který ji varoval, že přestřelila. Ale k čertu s ním.

Střevíčky jsou bez chybičky a ona se nemůže dočkat, až ji v nich uvidí Jim. Bude úplně nahá…

Jasně. Schová je jen a jen pro něj.

Vyklouzla z nich a uložila je do krabice tak, jak je dostala, a ujistila se, že nechybí malý červený sáček s náhradními podpatky. Nato vzhlédla k prodavači, který si nenápadně zavdával z inhalátoru.

„Připište mi je na hotelový účet,“ prohlásila vítězně. „Bydlím v Ateliérovém apartmá.“

Co naplat. Když vám chlap odejde za jinou, pomůže jen nákupní terapie.

Vydal: Baronet; květen 2015
Překlad: Jiřina Stárková