Tři otázky o Richardovi
Po třech otázkách o Jean-Claudeovi prozradila autorka Laurell K. Hamiltonová několik drobností o Richardovi.
UPOZORNĚNÍ: Obsahuje spoilery Richardova příběhu z dílů, které zatím nevyšly v češtině.
Je postava Richarda Zeemana založená na vašem bývalém manželovi?
Ne.
Tahle teorie mě překvapila, protože je tak vzdálená skutečnosti. Sestru mého bývalého manžela opravdu pobavilo, že si lidé myslí, že její velký bráška sloužil jako předloha pro Richarda. Možná že Richardova pokožka má stejný odstín jako kůže mého bývalého manžela, ale tady ta podobnost končí.
Charakterově vzato je Richard bližší tomu, jaká jsem byla já sama krátce poté, co jsem promovala jako bakalář z oboru biologie. Jenže stejně jako všechny moje postavy vznikl na stránkách mých knih, vyrostl a změnil se tak, jak jsem to sama nečekala a rozhodně neplánovala. Takový, jaký je, se stal sám od sebe – ať už v dobrém nebo špatném.
Vezmou se někdy Anita s Richardem?
Silně o tom pochybuju. Ráda bych rovnou řekla ne, ale tolikrát jsem se už v osobním životě svých postav zmýlila, že si teď už netroufám na cokoli sázet.
Vlastně myslím, že jeden z důvodů, proč spolu Anita a Richard neskončili, bylo to, že jsem ho stvořila tak, aby pro ni byl dokonalý manžel, nebo jsem si to alespoň myslela. Čím víc jsem ty dva nutila, aby spolu byli, tím víc tomu oba vzdorovali, ale původně jsem opravdu plánovala, že se spolu vezmou a budou žít šťastně až do smrti. Toliko k tomu, že jsem všemohoucí vládkyní svého vlastního fiktivního světa.
Když jsem Richarda stvořila, ani se mi nesnilo o tom, jakým směrem se Anitin život vydá – a když už jsme u toho, nevěděla jsem to ani u svého vlastního života. Fikce není zrcadlem reality, ale obě jsme prošly určitou změnou a z konzervativních „slušňaček“ jsou dnes mnohem spokojenější lidé.
A té malé, ale hlasité skupině čtenářů, kteří mě nutí, abych zabila Jean-Claudea a Micaha, aby Anita mohla odjet s Richardem do západu slunce, těm vzkazuju: Ne. A nejen pouhé ne. Vzkazuju, že se to nikdy, absolutně nikdy nestane. Rozejděte se, není tu nic k vidění.
Najde Richard někdy tu pravou a skutečnou lásku?
To jistě nevím. Během těch let mě tolikrát překvapil, že teď nedokážu říct s jistotou ano, ani ne.
Doufám, že ano, a mám pro něj v hlavě několik potenciálních partnerek. Pokud někdy najde tu pravou, bude to úplně nová postava. Myslím, že kdyby se zajímal o muže a chtěl zralý vztah, tím pravým by pro něj byl Jean-Claude.
Richard má momentálně dominantně-submisivní vztah s Asherem, ale v něm nejde o sex. Díky tomu vztahu si oba uspokojují svoje temnější touhy, ale nemyslím, že by spolu opravdu chtěli chodit. Co funguje v mučírnách, nemusí fungovat i v osobním životě. Pořád doufám, že spolu Richard, Jean-Claude a Anita naváží plně funkční vztah, ale myslím, že na to se toho mezi nimi stalo příliš mnoho.
Doufám, že se objeví nějaká výjimečná vlkodlačice, jenže on pořád čeká na ženu, kterou nebudou svazovat žádná nadpřirozená pouta, ačkoli něco takového není pro ulfrika, vlkodlačího krále St. Louis, to pravé. Taky pořád zkouší randit s ženami, které mají rády obyčejný, nevinný sex, a to taky není to, co by Richard vyhledával. Dokonce jsem napsala krátkou povídku Shutdown, v které peče svůj nevinný, vanilkový koláč, ale stejně si nemůže odpustit dortík plný svazování.
Mluvila jsem o svazování a polyamorii s lidmi, s kterými jsem chodila, a znám i několik lidí, kteří žijí ve spokojeném manželství s někým, kdo tento styl nevyhledává, a s plným vědomím a svolením svých partnerů si chodí své temnější chutě uspokojovat jinam, ale mluvit o tom není snadné a vyžaduje to opravdu výjimečného partnera.
Nevím, jestli Richard někdy někoho takového najde, ale doufám v to, protože bych opravdu ráda, aby byl se sebou a svým životem také konečně šťastný a spokojený.
Zdroj: blog LKH
Měla jsem Richarda dlouho ráda, cca do 10. dílu, kdy dopustil to, co se stalo s Gregorym (já nic, já alfa, já demokrat, já za to nemůžu, to oni). Pak se začal chovat divně jako postava – neuvěřitelně, člověk nevěděl, co od něj čekat, jednou bílý, jednou černý, prostě děs.
Ale LKH v té době vyměnila druhého manžela za prvního (tedy Micaha za Richarda), takže udělat z toho prvního nevyzpytatelného parchanta se hodilo. Což ovšem autorka nemá ráda (viz její odpovědi), když se spojuje :)))
Já v Richardovi nevidím exmanžela od Laurell. Já v Richardovi vidím její neuskutečněné sny o bílém plaňkovém plotě, o dvou (a něco) dětech, o šťastném konci až do smrti. Zkrátka všechny iluze nebo veřejná očekávaní, co do ní výchova nahustila.
Já si totiž nemyslím, že přes všechny prezentované kecy, jak je super úžasně šťastná ve svých vztazích, že je to pravda. Převládá ve mě pocit, že se o tom snaží přesvědčit fanoušky, své okolí a tím vlastně i sebe.
Věčně nespokojený Richard je zkrátka nespokojená Laurell, z mého pohledu na věc.
jo, i tak se na to dá dívat. Richard zůstal takový, jaká dřív bývala Anita. S iluzemi a nadějemi na lepší život, což však v jejich případě není možné, s čímž se on nedokáže smířit.
Lépe bych můj názor na něj nevyjádřila. Je fakt, že u opravdu dobrých příběhů se ty postavy můžou rozeběhnout po papíře, že se autor diví. Pravdou ale je, že všechny knihy jsou skládané ze „zkušeností“ autora, takže nese zodpovědnost za to, jak stvoří a kam dovede jakoukoliv z postav. A to na základě toho, co má sám/sama v hlavě. Jestli se pak v sobě pošťourá a ujasní si to, to už je věc jiná.
Hezky řečeno a tak nějak to vnímám taky, proto jsem měla Richarda vždycky ráda. Protože i mě by se líbil bílý ploteček a šťastné hnízdo a dělat někomu princeznu. Někde se to holt vyrazit musí :-)
Nemám ráda často používané klišé „postavy v mých knihách si žijí svým vlastním životem“… to je děs a skřípu zubama, kdykoliv to někde slyším. Kruci, doufám, že sama jsem to nikdy neřekla :-) Autor tvoří postavy, je za ně zodpovědný a občas se do nich promítne i to, co vlastně ani nechtěl :-)