Kristina Hlaváčková: Pramen moci (Dračí oči 3)

Válka s Nitramem a jeho temnými přisluhovači byla dobojována. Bašta se ocitla v troskách a národy Aliance mohou slavit velké vítězství. Dávné proroctví naklonilo misky vah na stranu dobra, ale bez obětí se to neobešlo. Proč to ovšem vypadá, že klid a mír jsou stále v nedohlednu?

Jednou z nejvýraznějších obětí se stala šestnáctiletá berberská princezna Elena, mocná čarodějka, jejíž magie a odhodlání zničily Nitrama.  Princezna zmizela beze stopy v troskách magické Bašty, pokud tedy její tělo neshořelo na prach v magickém ohni. Kdo tedy potáhne Pramen moci místo ní?

Kristina Hlaváčková hned od počátku rozdělila příběh do několika dějových linií, které se vzájemně doplňují, protínají a proplétají. V jedné z nich dojde na vysvětlení událostí kolem zmrzačené Brety a jejího divného syna. V další zjišťuje Michael, velitel už neexistující Eleniny gardy, že Zakimu, právoplatnému vládci magického města Kefet, hrozí smrtelné nebezpečí od mocichtivé čarodějnice Fobeie. V Kefetu se dostává do ohrožení i Eleanořin milovaný bratr princ Filip. Kdo zachrání země Kéraly, když Elena už není?

Princeznina garda se možná rozpadla, ale to neznamená, že zahynulo přátelství uzavřené mezi jejími členy. Právě vzájemné komplikované vztahy opět svedou dohromady Damiana, svého času učitele jisté temperamentní berberské princezny, a tajemnou stříbrovlasou Aronel, která se snaží někde daleko vést nový svobodný život bez tíhy starého proroctví. Oba mají svá tajemství, jež začínají vyplouvat na povrch, a jejich plány se až příliš často kříží. Na některých věcech jim možná nezáleží, ale své přátele chtějí zachránit, i když cena může být vysoká. Jen odhalení tajemství opřádajících prameny moci může znamenat smrtelné nebezpečí.

„Aronel, to není odpověď hodná dámy!“ vyplísnil ji. 
„Pouze ctím tvé rady, že dáma na sebe nemá vše vykecat,“ culila se na něj. 
„Je nutné, abys používala tak otřesné výrazy?“
„Je nutné, abys neustále poučoval?“
„Musíš se pořád hádat?“
„Musíš pořád provokovat?“
„Chyběl jsem ti?“ usmál se spokojeně… (str. 126)

Mezi nejvýraznější postavy Pramene moci patří temperamentní stříbrovlasá Aronel s elfí krví a dračí mocí. Sice není příliš stará, ale prožila si své. V boji se vyzná skvěle, ovšem muži ji vyvádějí silně z míry. Hlavně ten prolhaný, manipulátorský zmetek Damian. Vzájemná chemie mezi nimi se nedá přehlédnout, ale zároveň si jdou slušně na nervy. Pokud se k tomu přidá tlupa zloprcků, není o zábavné situace nouze. I když chudák chlap z toho vychází jako oběť trapasů, ve skutečném boji se činí holka, protože autorka upřednostňuje silná a neohrožená děvčata. Svůj prostor dostala i úplně nová postava ‒ Moama z Kefetu, jediná žena mezi lovci zásobujícími starobylé město.

Pramen moci se z velké části odehrává v okolí města Kefet, které se stalo cílem několika politických jednání už v Černém jezdci. Nebezpečné hory v jeho okolí stále ohrožují cizince na zrádných stezkách, i když už největší nebezpečí nepředstavují Nitramovy stvůry. Kromě toho příběh nově zavede některé postavy i čtenáře mezi horské elfy do magického Sorontur.

Třetí díl Dračích očí už není pouze středověká fantasy pro mládež, ale občas vystrčí písmenka i do temnějších a dospělejších vod. Příběh sviští a nechybí mu čtivost s dynamičtějšími a vypilovanějšími dialogy, vzletné popisy i ucelenější představení fantasy světa plného elfů, trpaslíků, draků a dobré i zlé magie. Tentokrát se literárně proslulé nadpřirozené rasy dostaly do pozadí, aby se v celé své kráse porvali mágové disponující silou pramenů moci.

Kristině Hlaváčkové se nedá upřít, že se s každým dílem Dračích očí autorsky zlepšuje, přesto její knihy nevyčnívají z průměru. Snaží se vyvarovat chyb, kterými trpěly předchozí díly, ale slabší chvíle se stále najdou. S vedlejšími postavami autorka švihá, kam se jí to zrovna hodí, ale občas si s nimi neví rady. Obzvlášť to bylo vidět u nazranského krále Deshiela, jenž se poprvé objevil v druhém díle a jehož osobní vztah k jedné tvrdohlavé princezně směřoval zajímavým směrem. V Pramenu moci se ovšem dostal neskutečně do pozadí. Problémem se stávají i odkazy na události, kterých se čtenáři nedočkali „v přímém přenosu“, ale postavy o nich jen mluví. Scény se možná pouze nedostaly do finální verze knihy, ale jejich absence může být cítit. Jedním případem z mnoha by mohl být fujtajbl lektvar proti Fobeie, jehož použití se ztratilo někde mezi druhým a třetím dílem.

Třetí díl série je příjemně čtivý, ale divoké skákání mezi spisovnou a nespisovnou češtinou může narušit skutečné vychutnání příběhu. Obzvlášť když se toho dopouští většina postav a mnohé tím dialogově splývají.

Pramen moci dobře uzavírá původně plánovou trilogii Dračí oči, ale drobné náznaky napovídají, že si autorka nechává prostor na další příběh ze svého oblíbeného světa. Nejen Aronel dračí krve, ale i mnoho vedlejších postav má určitě zážitky a nová dobrodružství, s kterými by se rádo pochlubilo čtenářům.

Vydal: Fragment, 2015

Koupit knihu