Ondřej S. Nečas: Síť přízraků (Kladivo na čaroděje 7)
Po staletí mrtvá čarodějnice znovu povstala. V cestě k ovládnutí světa jí stojí pouze spolek druhořadých břídilů a ztroskotanců, kterým nikdo nevěří. Ano, o osudu lidstva opět rozhoduje parta Felixe Jonáše. To jsme teda všichni pěkně v pr…, ehm…, pojďme jim držet palce, budou to mít zapotřebí.
Kolektiv autorů, v čele s Jiřím Pavlovským, nepolevuje a pokračuje v sérii Kladivo na čaroděje. Popularitu těchto akčně humorných krátkých příběhů zajistila u čtenářů dobře zvolená základní pravidla. Vsazeno bylo na populární žánr urban fantasy, který umožňuje zrealizovat prakticky jakýkoli nápad. Důraz je kladen na ironii, nadhled, zábavu, napětí a akci. Čtenář rychle zapadne do děje i díky známým reáliím českého prostředí.
Čtveřice hlavních protagonistů se skládá z Felixe, bývalého agenta Vatikánské vyšetřovací komise, přezdívaného Kladivo na čaroděje, introvertního nekrofilního necromancera Waltera, trpícího mnoha fóbiemi, rváče a cholerika Vincence, ovládajícího životní energii, a telepatky Klaudie, která své mindráky až nezdravě často utápí v láhvi levného alkoholu. Dohromady je svedly okolnosti a Jonáš, nikoli vzájemná náklonnost, a tak mezi nimi není nouze o drsné špičkování.
Síť přízraků začíná parádní hororovou scénou z nočního sídliště. Vše nabere spád, když Felix neuváženě pomůže Klaudii vykonat dobrý skutek a společně zachrání před magickým útokem malou holku, u které naleznou svitek s mocným kouzlem. Je třeba zjistit, kdo byl za útok zodpovědný a komu svitek patří. Pátrání bude smrtelně nebezpečné, nehledě na komplikace ze strany nadnárodních korporací, důchodkyň, veterinářů, a vlastní plány má i Ester von Blaschkof. O co je řešení spletitější, o to je finále velkolepější.
Pro sedmý díl se pomyslné štafety ujal spisovatel Ondřej S. Nečas. Po Krutých strojích jde o jeho druhé přispění do projektu. Styl vyprávění i řemeslnou práci zvládl autor na výbornou. Děj příjemně odsýpá a postupně graduje. Rozhovory působí přirozeně, ani logická stavba příběhu nikde nedrhne. Dokonce se zdá, že už skvěle funguje dodržování nastavených mantinelů u chování postav, jejich možností, fungování v partě a podobně. U pátého, šestého a sedmého dílu série je možné náhodně zaměnit jména autorů, a nikomu by to nepřišlo divné. Tak má vypadat práce sehraného kolektivu. Výsledek je stejně kvalitní, ať už je u kormidla kdokoli z nich.
I když Síť přízraků nerozvíjí sjednocující linii, mizení magie ze světa a démonův zárodek v Jonášovi, a mohla by tak být čtena bez znalosti předchozích knih, osobně doporučuji díly nepřeskakovat. Pokud nastavená laťka vydrží i nadále, tak se mají čtenáři na co těšit. Budeme tu mít první sérii, která vždy dodá kvalitní zábavu a nebude nutné se obávat střídání jmen spisovatelů. Jen tak dál. Napjatě očekávám další pokračování.
Hodnocení: 80 %
Vydala: Epocha; 2014
