Chloe Neill: Dvojí kousnutí (Upíři z Chicaga 3)

„MLADÁ UPÍRKA S KATANOU MUSÍ OCHRÁNIT ALFU KOŽOMĚNCŮ…“
… a svět zatím stojí na pokraji války mezi nadpřirozenými bytostmi!

Nakladatelství FANTOM Print vydává třetí díl urban fantasy série Upíři z Chicaga: Dvojí kousnutí.

Ačkoli je to neuvěřitelné, subžánr urban fantasy vládne (nejen) tuzemské fantastice už několik let. Aby se ale nová série dokázala na trhu úspěšně etablovat, musí mít setsakra ostré lokty. Upíři z Chicaga Chloe Neill mají nejen to – disponují rovněž řadou nezapomenutelných postav, správně nadávkovaným mixem akce, erotiky a romantiky, a hlavně jednou sexy mladou krvesajkou…

Merit se jako bojovnice s katanou i bez ní stále zlepšuje, přičemž o kvalitu jejího výcviku se stará samotný šéf jedné z upířích rodin, Ethan Sullivan. Sexy pletichář však nezapře svou zálibu v politikaření a proto neváhá učinit z Merit tělesnou stráž Gabriela Keena, alfy Severoamerické centrální kožoměnecké smečky. Ta se spolu s ostatními smečkami chystá rokovat o tom, zda kožoměnci opět nechají upíry ve štychu, jak tomu bylo v dávné minulosti, a hromadně se odeberou do prastarého útočiště, nebo je tentokrát podpoří…

Jako by to nestačilo, po Chicagu se pohybuje vrchní záporačka z předchozích dílů, Celina Desaulniersová, a přibývá nový neznámý nepřítel, který kožoměnce i jejich soukromou ochranku Merit polechtá řádnou sprškou kulek. Navrch si Merit láme hlavu ještě s jednou věcí: dostane výjimečnou nabídku od speciální, tajné upíří gardy. Pokud přijme, znamenalo by to jednat za Ethanovými zády, a jelikož se momentálně konečně začínají sbližovat, Merit váhá. To ale ještě netuší, jak vrtkavé je srdce upírovo…

Po románech Holky někdy koušou a Kousnutí páteční noci, se Neillová vrací do „upířího“ Chicaga a ještě důkladněji propracovává prostředí, které vytvořila, a rovněž více zaplétá události, které mohou smést nejen svět nadpřirozených bytostí, ale i obyčejných lidí…

Anotace:
Kožoměnci z celé země se sjíždějí do Větrného města. Mistr upír Ethan Sullivan jako smířlivé gesto nabídl jejich vůdci velmi speciálního bodyguarda: Merit, nejnovější chicagskou upírku. Merit má chránit alfu Gabriela Keena, a když už je u toho, tak i dělat upírům zvěda. Naštěstí jí Ethan k tomu všemu nabídne i žhavé tréninky ve dvou, aby jí pomohl lépe se připravit na tuto misi…
Bohužel však po Gabrielovi někdo začne střílet a Merit se brzy ocitne v palebné linii. Bude potřebovat jakoukoli dostupnou pomoc, aby mohla vystopovat záhadného násilníka, jenže kamkoli se obrátí, narazí na vzrůstající napětí mezi nadpřirozenými bytostmi – a v neposlední řadě mezi sebou a jistým zelenookým, několik set let starým upírem…

Ukázka z knihy:

KAPITOLA 1
VÍTEJ DO KLUBU

začátek června
Chicago, Illinois

Byl to začátek Route 66, místo, kde „hlavní silnice Ameriky“ kdysi zahajovala svou cestu napříč Spojenými státy. Buckinghamova fontána, srdce Grantova Parku, byla pojmenována po bratrovi ženy, která ji věnovala městu Chicago. Ve dne dosahoval hlavní vodotrysk výšky sto padesáti stop a tyčil se mezi Michiganským jezerem a centrem Chicaga jako vodní věž.

Vodotrysky se však na noc vypínaly a teď už bylo pozdě. Park byl oficiálně zavřený, což však nezabránilo hrstce opozdilců potulovat se kolem fontány nebo posedávat na schodech, vedoucích dolů k Lake Shore Drive, odkud byl krásný výhled na tmavou, jiskřivou hladinu Michiganského jezera. Koukla jsem na hodinky. Osm minut po půlnoci. Byla jsem tady kvůli tomu, že mi někdo nechával anonymní vzkazy.

V prvním se mluvilo o pozvání. Ten druhý mě už přímo zval o půlnoci k fontáně, což znamenalo, že ten záhadný kdosi má osm minut zpoždění. Netušila jsem, kdo mě pozval a proč, ale byla jsem natolik zvědavá, že jsem vzala auto a vydala se do centra ze svého domova v Hyde Parku. Pro jistotu jsem si vzala zbraň, krátkou dýku s perleťovou rukojetí, připoutanou k levému boku a schovanou pod sakem. Tu dýku mi jako Ochránkyni svého Domu věnoval Mistr upír Ethan Sullivan.

Nejspíš jsem nevypadala jako typická upírka, jelikož uniforma Cadoganského Domu – přiléhavý, na míru ušitý černý kalhotový kostým – nebyla zrovna jako vystřižená z hororu. Dlouhé, rovné, tmavé vlasy jsem měla stažené do obvyklého vysokého culíku s ofi nou. Na nohy jsem zvolila černé lodičky na vysokém podpatku ve stylu Mary Jane, které – ačkoli mám mnohem raději obyčejné pumy – k tomu kostýmu vypadaly dost dobře. U pasu jsem měla pager pro případ, že by se v mém Domě stalo něco naléhavého. Jako Ochránkyně Domu jsem s sebou obvykle nosila katanu, neboli třicet palců broušené oceli. Tentokrát jsem ji však nechala doma. S krvavě rudou pochvou u boku bych přitahovala příliš mnoho lidských očí. Nakonec – pohybuju se po parku po zavírací době. Chicagské policisty by to určitě zajímalo, protože s tři stopy dlouhým samurajským mečem bych asi nepůsobila dojmem, že se jdu jen seznámit a pokecat si.

A když už je řeč o seznamování…

„Nebyl jsem si jistý, jestli přijdeš,“ ozval se najednou hlas za mými zády.

Otočila jsem se a vykulila oči na upíra, který mě oslovil. „Noah?“

Přesněji řečeno to byl Noah Beck, vůdce chicagských Zbloudilých upírů, kteří se ofi ciálně nehlásí k žádnému z Domů. Noah byl vazoun – široká ramena, svalnatá postava. Hnědé vlasy mu trčely v neposlušných kudrnách. Modré oči a dnes i mírné strniště na bradě a tvářích. Žádný model z titulní stránky, ale s touhle postavou, mohutnou čelistí a trochu křivým nosem by v pohodě získal hlavní roli v akčním fi lmu. Jako obvykle byl celý v černém: černé kapsáče, černé vysoké boty, upnuté, žebrované černé tričko, tentokrát s krátkým rukávem, i když za chladnějšího počasí nosíval dlouhý.

„Tys mě chtěl vidět?“

„Chtěl,“ přitakal.

Když po pár vteřinách stále nic nedělo, naklonila jsem hlavu na stranu: „Proč jsi mi prostě nezavolal a nepožádal o schůzku? Nebo ještě líp, proč neoslovil Ethana?“ Ten mě většinou více než ochotně popostrčil do náruče toho upíra, který se mu zrovna hodil do krámu.

Noah zkřížil paže na prsou, zatvářil se vážně a sklonil bradu tak, že se div nedotýkala jeho trička. „Protože patříš k Sullivanovi a já bych ho z téhle schůzky rád vynechal. Jde jen o tebe. Kdybych ty vzkazy podepsal, nejspíš by ses cítila povinná mu o tomhle setkání říct.“

„Patřím ke Cadoganskému Domu,“ upřesnila jsem, aby mu bylo jasné, že navzdory všeobecnému přesvědčení nepatřím Ethanovi. Ale ne že bych o tom neuvažovala. „Tím pádem nemůžu zaručit, že mu nevyklopím všechno, co mi řekneš,“ dodala jsem a dovolila svým rtům malý úsměv. „Hodně ale záleží na tom, co mi vlastně řekneš.“ Noah svěsil paže, sáhl do kapsy a vytáhl tenkou červenou kartičku.

Podal mi ji mezi dvěma prsty.

Předem jsem věděla, co na ní najdu. Určitě iniciály „RG“ a vyražený bílý symbol lilie. Stejnou kartičku jsem totiž před nedávnem našla v pokoji v Cadoganském Domě, jen jsem tehdy nevěděla, co to znamená.

„Co má být to RG?“ zeptala jsem se ho a vrátila mu ji.

Noah ji zastrčil zpátky do kapsy. Pak se rozhlédl, zakýval na mě prstem a vykročil k jezeru. S nechápavým výrazem jsem ho následovala.

A začala lekce dějepisu.

„Velká francouzská revoluce byla klíčovým okamžikem v dějinách evropských upírů,“ pravil, když jsme scházeli ze schodů, vedoucích z parku na ulici pod ním. „Když udeřila vláda teroru, vypukla mezi upíry hysterie – podobně jako u lidí. Když však upíři začali verbovat své podřízené upíry i Mistry do armády, když byli popravováni gilotinou přímo na ulici, začali členové Conseil Rouge, tedy Rudé rady, která vládla upírům, než se této funkce ujalo Greenwichské prezidium, panikařit.“

„To byla Druhá čistka, že?“ zeptala jsem se.

„Francouzští upíři donášeli na své přátele, aby si zachránili krk. Upíři, kteří byli předhozeni lůze, skončili na popravišti.“ Noah kývl. „Přesně tak. Upíři z rady byli staří, dobře zajištění. Těšili se ze své nesmrtelnosti a nechtělo se jim stát se obětí rozvášněného davu. A tak si vytvořili skupinu upírů, kteří je měli chránit. Upírů ochotných položit za ně život.“

„Upíří tajná služba?“

„To není špatné přirovnání,“ souhlasil. „Upíři, kteří se uvolili k takové službě, si říkali Rudá garda.“

Odtud tedy RG. „A protože jsi mi dal tu kartičku, předpokládám, že jsi jedním z nich.“

„Ano, jsem řádným členem.“

Přešli jsme ulici, zamířili na trávník před jezerem a dál přes trávu na betonové nábřeží. Když jsme se zastavili, podívala jsem se na Noaha a přemýšlela, proč mi tady přednáší o historii a prozrazuje mi detaily svého tajného života. „Dobře, zajímavá lekce, ale jak to všechno souvisí se mnou?“

„Netrpělivá, že?“

Zacukala jsem obočím. „Souhlasila jsem s tajnou schůzkou o půlnoci, o které se můj Mistr nemá dozvědět. Vlastně už jsem ti projevila dost velkou míru shovívavosti.“

Noah se pomalu usmál, roztáhl rty do vlčího úsměvu a odhalil při tom rovné bílé zuby – a tesáky ostré jako jehly.

„Proč mě překvapuje, Merit, že jsi to ještě neuhodla? Jsem tady, abych tě naverboval.“ Trvalo dobrou minutu, než opět promluvil. Mezitím jsme jen mlčky stáli, dívali se na jezero a na pohupující se světla plachetnic nedaleko od břehu. Nevím, na co myslel on, ale já uvažovala o jeho nabídce.

„Od založení RG se hodně věcí změnilo,“ řekl nakonec Noah a jeho hlas zaduněl do tmy.

„Dohlížíme na to, aby prezidium nepřekročilo svou pravomoc, udržujeme rovnováhu moci tohoto orgánu. Také zajišťujeme stabilitu sil mezi Mistry a podřízenými.

Někdy musíme i vyšetřovat. Ve vzácných případech uděláme i pořádek.“ Jinými slovy Noah chtěl, abych se přidala k organizaci, jejímž hlavním cílem je bránit Mistrům upírům a členům Greenwichského prezidia, aby si uzurpovali příliš velkou moc, a taky zamezit zneužití této moci. K organizaci, jejíž členové špehují své Mistry.

Pomalu jsem vydechla a pocítila tíseň v žaludku.

Neznala jsem Ethanův postoj k Rudé gardě, zato jsem nepochybovala o tom, jak bude vnímat to, že se k nim přidám: jako absolutní zradu.

Služba u Rudé gardy by mě postavila přímo proti Ethanovi, pověřila by mě, podřízenou upírku, sledováním a posuzováním toho, co dělá. Ethan a já jsme už tak měli komplikovaný vztah, který neustále kolísal mezi důvěrným a kolegiálním. Tohle však hodně přesahovalo naše obvyklé vzájemné špičkování. V podstatě šlo přesně o to, čeho se Ethan obával už dávno: že budu v jeho Domě špehovat. O nabídce Rudé gardy sice netušil, ale jinak věděl, že můj dědeček, Chuck Merit, sloužil jako prostředník mezi nadpřirozenými a městem Chicago, a taky věděl, že moje rodina – Meritové (ano, Merit bylo původně moje příjmení) – jsou napojeni na Setha Tatea, starostu Chicaga. Takové vazby ho už samy o sobě znervózňovaly. Kdybych se ještě zapletla do něčeho takového, byla by to poslední kapka.

Čímž vyvstala zajímavá otázka. „Proč zrovna já?“ zeptala jsem se Noaha. „Jsem upírkou teprve dva měsíce a nejsem zrovna typ válečnice.“

„Přesně splňuješ naše požadavky,“ řekl. „Přeměnili tě v upírku bez tvého svolení. Možná díky tomu se zdá, že máš trochu odlišný vztah se svým Mistrem než ostatní. Jsi dítě vychované v přepychu, ale poznala jsi i stinné stránky života v blahobytu. Jako Ochránkyně se stáváš vojákem, ale byla jsi akademička. Přísahalas věrnost Ethanovi, ale jsi příliš skeptická, než abys slepě poslouchala něčí rozkazy.“ Tohle byl seznam vlastností, které pravděpodobně Ethana denně rozčilovaly. Zdálo se však, že podle Noaha je to přesně to, co hledají.

„A co konkrétně bych měla dělat?“

„V tomto okamžiku nejvíce stojíme o skrytého hráče. Zůstala bys v Cadoganském Domě jako jejich Ochránkyně a byla ve spojení se svým partnerem.“

Povytáhla jsem obočí. „S mým partnerem?“

„Pracujeme v páru,“ objasnil Noah a kývl hlavou někam za mě. „Jako na zavolanou.“ Ohlédla jsem se, zrovna když k nám po břehu přicházel upír. Na špiona se skvěle hodil, i s mým novým, extra citlivým sluchem jsem vůbec nezaregistrovala, že se blíží. Tenhle upír byl vysoký a hubený, s přerostlými kaštanovými vlasy, sahajícími po ramena, modrýma očima pod dlouhými řasami a ostře řezanou bradou. Košili s límečkem a krátkým rukávem měl zastrčenou do džínů. Oba bicepsy zdobilo tetování: na jedné paži letící anděl, na druhé číhající čert. Přemýšlela jsem, co má tenhle kontrast asi vyjadřovat.

Nově příchozí na mě krátce kývl a podíval se na Noaha.

„Merit, Ochránkyně Cadoganského Domu,“ řekl mu Noah a pohlédl na mě: „Jonah, kapitán hlídek, Dům Greyů.“

„Kapitán hlídek?“ zeptala jsem se nahlas. Úplně mě uzemnilo, že i velitel stráží v Domě Scotta Greye je členem Rudé gardy. Upír na tak důvěryhodné pozici, jehož úkolem v Domě bylo střežit Mistra a dohlížet na jeho bezpečí, tajně si přivydělávající u organizace, která od základu nedůvěřuje v úřad Mistra?

Tipovala jsem, že tohle by Scotta Greye nepotěšilo.

A vůbec – to mám jednat Ethanovi Sullivanovi za zády, nebo co?

„Když přijmeš naši nabídku,“ řekl Noah, „Jonah se stane tvým partnerem.“ Podívala jsem se na Jonaha a zjistila, že už na mně visí pohledem a vraští obočí. Měl v očích zvědavost, ale zároveň opovržení.

Očividně nebyl zatím cadoganskou Ochránkyní příliš okouzlen.

Já ale neměla zájem pouštět se do války s Ethanem, tudíž jsem ani neplánovala stát se Jonahovou partnerkou, a tak jsem se nad to bohudík povznesla. Zavrtěla jsem hlavou. „Žádáš ode mě příliš mnoho.“

„Chápu tvé zdráhání,“ řekl. „Vím, že to pro tebe znamená porušit přísahu, kterou jsi dala svému Domu. Já ji taky porušil. Ale pořád platí, že pustili Celinu na svobodu. Vsadil bych se, že by nás čekala daleko krutější budoucnost než to, co jsme nedávno prožili.“

„Žádné skvělé vyhlídky,“ souhlasila jsem vážně. Zarazili jsme vražedné řádění Celiny Desaulniersové, bývalé Mistrové Domu Navarrů.

Slíbili jsme městu Chicago, že bude trčet zavřená v kobce v Evropě a odpykávat si trest za ony vraždy, jenže Greenwichské prezidium Celinu zase pustilo ven. Sice už nevládla Navarrskému Domu, z čehož vinila mě, ale vrátila se do Chicaga plná zloby kvůli svému uvěznění, celá žhavá do boje.

Noah se posmutněle usmál, jako by rozuměl mým myšlenkám.

„Čarodějové už předpověděli, že přijde válka,“ řekl. „Obáváme se, že je nevyhnutelná. Příliš mnoho upírů v sobě živí skrytou nenávist k lidem, což platí i opačně. Mír nebude možné udržet navěky a Celina si dala záležet, aby je pořádně vyburcovala. Role mučednice jí bohužel jde až příliš dobře.“

„A to jsi ještě opominul kožoměnce,“ podotkl Jonah. „Měňavci a upíři mají dlouhou krvavou historii, ale to nebrání smečkám, aby mířily do Chicaga.“ Podíval se na mě. „Prý se mají setkat tento týden. Shoduje se to s tím, co jsi slyšela?“

Přemýšlela jsem, jestli mám odpovědět a prozradit mu tak kousíček drahocenných vnitřních informací Cadoganského Domu, ale rozhodla jsem se, že mu to povím. Stejně se to už dlouho neututlá. „Ano. Doneslo se nám, že by měli dorazit do týdne.“

„Zástupci všech čtyř Smeček v Chicagu,“ zamumlal Noah s očima zapíchnutýma do země. „To je, jako kdyby se Hatfi eldovi nastěhovali k McCoyovým. Několik století stará nevraživost, a znepřátelené strany budou pobývat spolu v jednom městě. To smrdí problémama.“ Vzdychl.

„Podívej, jen tě žádám, aby sis to nechala projít hlavou. Jediné, co po tobě teď chceme, je, abys v Cadoganském Domě byla v pohotovosti, dokud…“

To „dokud“ řekl, jako by věřil, že případný konflikt je skutečně nevyhnutelný.

„Pracovala bys v utajení až do okamžiku, kdy by nebylo možné dál udržet mír. V tu chvíli bys musela být okamžitě připravena přidat se k nám naplno. Musela bys být připravena opustit svůj Dům.“

Určitě jsem se zatvářila šokovaně. „Vy po mně chcete, abych opustila Dům a nechala je bez Ochránce? Uprostřed války?“

„Neuvažuj tak jednostranně,“ vložil se do toho Jonah. „Takhle budeš své schopnosti a službu nabízet všem upírům bez ohledu na příslušnost k Domu. RG ti nabízí šanci stát se zástupkyní všech upírů, nejen Mistrů.“

Chtěl tím říct, že nejen Ethana. Už bych nebyla jen jeho Ochránkyní, jeho upírkou. Fungovala bych nezávisle na Domech, na Mistrech, na prezidiu, a bojovala bych za to, aby svět upírů byl bezpečný a abych zkrotila Celinu a její buřiče.

Nevěděla jsem, co si o téhle nabídce RG mám myslet. „Potřebuju čas na rozmyšlenou,“ řekla jsem.

Noah kývl. „Je to těžké rozhodnutí, a jako takové si žádá důkladné zvážení. Jde o to, zda si ochotná opustit svůj Dům v zájmu ochrany všech upírů.“

„Kde vás potom najdu?“ zeptala jsem se a okamžitě mě napadlo, jestli už tou samotnou otázkou nepřekračuju citlivou hranici, z níž nebude cesty zpět.

„Jsem v telefonním seznamu uvedený jako bezpečnostní konzultant.

Mezitím se ale chovej tak, jako bychom spolu nikdy nemluvili. Dělej, že Jonaha neznáš. Nikomu – přátelům, příbuzným, kolegům – o tom neří

kej. Vezmi však v potaz toto, Merit. Kdo potřebuje Ochránce víc? Upíři Cadoganského Domu, kteří mají k ruce jednotku cvičených stráží a ve svém čele mocného Mistra, nebo my ostatní?“

S těmito slovy se on i Jonah otočili a zmizeli do temné noci.

Info o knize:
Nakladatel: FANTOM Print
Originální název: Twice Bitten
Vazba a formát: brožovaná, 145×205 mm
Počet stran: 256
Cena: 259 Kč

O autorce:
Chloe Neill
Americká autorka, vyrůstala na americkém Jihu, nyní žije na Středozápadě, blízko Cadoganskému Domu, aby měla přehled o svých hrdinech.
Na kontě má zatím desetidílnou sérii Upíři z Chicaga (jedenáctý svazek se chystá na příští rok), s níž se velmi záhy etablovala v současnosti velmi populárním prostředí subžánru urban fantasy. V podobném duchu je pak napsána i trilogie Dark Elite.
Když zrovna nevysedává u počítače, ráda peče, hledá na internetu nové recepty a tráví čas se svými „kluky“: manželem a nejoblíbenějším fotografem krajiny v jedné osobě, a dvěma psy, Baxterem a Scoutem, kteří mají na povel jak ji, tak jejího nejoblíbenějšího fotografa.

Série UPÍŘI Z CHICAGA:
Pokud si obyvatelé Chicaga mysleli, že jsou pány svého města, šeredně se spletli. S nezbytnou PR podporou v médiích se o své pozice přihlásili upíři, kteří od počátku věků žili mezi lidmi v utajení. Právě s nimi se zaplete studentka Merit, která je nejdřív pokousána a později přeměněna na upírku. S hlavou Domu Cadoganů pak zažívá víc divokých dobrodružství, než by jí bylo milé…