Kevin Hearne: Napálený (Kroniky železného druida 4)
První tři díly Kronik železného druida přinesly rodákovi z Arizony Kevinu Hearnovi okamžitý úspěch a zajistily mu místo mezi špičkou současných autorů urban fantasy. Povedlo se mu ale udržet vysoko nastavenou laťku i tentokrát?
Poslednímu druidovi Attiku O’Sullivanovi se nepodařilo přežít víc než dvě tisíciletí jen díky čirému štěstí. Po dramatických událostech a spoušti, kterou zanechal v Ásgardu, kde pomohl svému příteli upíru Leifu Helgarsonovi zabít Thóra, musí ale přikročit k obzvlášť drastickému řešení nastalé situace. Pouští se proto do riskantního plánu a rozhodne se nafingovat svou smrt a svést tak ze stopy všechny možné hromové bohy, kteří by si z něj rádi udělali v rámci honby za pomstou oharek. Vlastní pohřeb by mu navíc měl přinést tolik potřebný klid, aby mohl trénovat svoji učednici Granuaile, protože svět nyní potřebuje nového druida víc než kdy předtím.
S provedením celé lsti mu pomůže starý známý Kojot. Ale nebude to zadarmo. Jako protislužbu požaduje po Attikovi, aby mu pomohl zajistit práci pro jeho lidi žijící v navažské rezervaci v arizonském Tuba City. Nebyl by to ale Kojot, kdyby ve všem nebyl háček. Navažský bůh známý svou prohnaností má v rukávu vlastní sadu triků a Atticus se najednou nedobrovolně ocitá vmanévrovaný doprostřed boje s dvojicí kožoměnců, kteří terorizují okolí, a nezbývá mu než se o ně postarat. Boj proti neznámé magii ale nebude nic snadného a vyžádá si pořádnou dávku vynalézavosti. Zvlášť když smrtící pouštní bestie, které svázaly svoje duše s démony z Prvního světa, nejsou to jediné, s čím si druid musí dělat starosti. V Arizoně začíná zuřit nelítostná upíří válka a na obzoru nabývá jasnějších obrysů ještě mnohem větší bitva, taková, která má vést až ke konci všeho.
Stejně jako v předchozích dílech ani v Napáleném Atticus nedostane šanci k oddechu. Kniha je plná zvratů, úskoků a překvapení, ale dojde v ní i k úplně nečekané a o to víc bolestivé zradě. Nese se ale především v duchu neutuchající akce – v tomto případě ještě okořeněné prvky napětí s takřka hororovým nádechem. Protivníci, proti kterým druid stojí, se mu totiž svými schopnostmi více než vyrovnají a je zajímavé nahlédnout trochu lépe pod masku bezstarostnosti do jeho duše a zahlédnout tam i něco tak obyčejně lidského, jako jsou obavy a strach o blízké.
Důležitou roli v příběhu hraje i nové prostředí, které slouží jako solidní základ pro přiblížení indiánské kultury a obecně málo známé navažské mytologie spojené s pro nás naprosto cizím viděním reality. Právě množství zakomponovaných legend a nadpřirozených bytostí z celého světa dělá ze série samotné stále něco zvláštního. Kevin Hearne si velmi zakládá na pečlivém výzkumu, a přestože některé vysvětlovací pasáže jsou snad až příliš náročné na pozornost, stále tu zůstává dost jiných prvků vyprávění, které toto spolehlivě vyváží.
Stránky zaplňuje tradičně i skvělý humor, zejména prověřené slovní přestřelky mezi Attikem a Oberonem ani na chvíli nenudí. Ústřední dvojku překvapivě výborně doplňuje i Granuaile, která dostala v příběhu o trochu více prostoru než dosud a pomalu se z ní stává skutečně plnohodnotná členka týmu. K dynamice postav geniálně přispívá i škodolibý a otravně blahosklonný Kojot, bez něhož by ovšem kniha přišla o velkou část svého kouzla.
Napálený představuje další solidní příspěvek do Kronik železného druida. Kniha skvěle zapadá do rozjeté série, ale jeden si nemůže pomoct nemít při čtení pocit příslovečného ticha před bouří. Čtenáři totiž konečně dostali možnost udělat si lepší obrázek o tom, co se bude odehrávat v budoucnu, a jedno je jisté: události, se kterými se Atticus musel vypořádat v Napáleném, budou oproti jeho příštím starostem vypadat jako neškodné trable. Čekají na něj bez pochyby temné časy, ale nebyl by to on, kdyby se jim nechystal postavit čelem.
Vydalo: Laser-books, 2014
