ANITA BLAKEOVÁ – když ji miluješ…

… je to jednou provždy a navzdory všemu, co vyvádí a jak vás vytáčí a kam ji autorka Laurell K. Hamiltonová vehnala. Anita Blakeová je ale především jednou z prvních „kick-ass“ hrdinek, která prošlapala cestičku žánru paranormální fantasy.

Laurell K. Hamiltonová (*1963) zasadila příběhy drobné tmavovlásky do St. Louis, které přikrášlila o nadpřirozené postavy. Jaký by byl současný svět, kdyby se v něm za nocí procházeli upíři a za úplňku se v tmavých uličkách proháněli vlkodlaci? Jak by lidé reagovali, kdyby zjistili, že se tyto stvůry mezi nimi pohybují od pradávna, jen se teď už nechtějí skrývat, ale účastnit se běžného života, podnikat, ženit se nebo mít volební právo? Na podobné otázky chtěla znát Hamiltonová odpověď, a proto takový svět stvořila.

Anita Blakeová se v mnohém autorce podobá, počínaje malou postavou s bujnými křivkami, přes problematické dětství až po milostný život. Anitin charakter se postupně vyvíjí, jak na ni doléhají prožité události a jak se musí přizpůsobovat nově nabytým schopnostem. Už hned od začátku se však čtyřiadvacetiletá oživovatelka, která nejde pro silnější slovo daleko, musí potýkat s tím, že jako fyzicky slabá žena snažící se prosadit v mužském světě musí mít lepší mušku, ostřejší lokty a bystřejší úsudek, aby síly srovnala. Vystudovala nadpřirozenou biologii, proto ji Místní oddělení pro supernaturální trestné činy (MOST) využívá jako poradkyni při řešení zločinů spojených s nadpřirozenem. A může také vykonávat popravy nestvůr na základně soudního příkazu. Což ji často přivádí mezi upíry a lykantropy.

„Já s upíry nechodím. Já je zabíjím.“ (Provinilé slasti; 1993, č. 2006, 2012)

Citátem z Provinilých slastí se Anita opravdu chvíli řídí. Jak sama tvrdí, holka musí mít nějakou hranici, za kterou nejde. Jenže on ten saintlouiský vládce upírů je dost neodbytný parchant a hříšně sexy chlap, v jehož přítomnosti se chvěje každé ženské srdce a ani na první pohled chladná Popravčí nedokáže svůdnému modrookému krvesajovi dlouho odolávat. Jean-Claude je drobnou oživovatelkou okouzlen, z počátku po ní ale prahne právě proto, že mu Anita odolává, a taky by rád měl někoho s jejími schopnostmi na své straně.

Francouzský elegán je ambiciózní a záludný a v tvrdém světě upíří politiky by tak dlouho nepřežil, kdyby nevyužil kohokoli, kdo by mu mohl mocensky prospět. Dostat se do Anitina lože a srdce mu však nějakou dobu potrvá, obzvlášť když slibné nekromantce v Cirkuse prokletých zkříží cestu pohledný učitel přírodopisu (a vlkodlak) Richard Zeeman.

„Jsi ohavnost před tváří Boží.“ (Cirkus prokletých; 1995, č. 2007; 2011)

S postupem série (v prosinci 2014 vyšel v USA už 23. díl nazvaný Jason) se rozvíjejí hrdinčiny schopnosti, což je ovlivněno magickým propojením s vládcem města a alfou vlkodlaků, ale později i s dalšími lykantropy. Někteří čtenáři přestali původně docela hororovou sérii číst, protože se v ní čím dál více prosazovaly emoce a erotika, což vyvrcholilo mezi desátou a čtrnáctou knihou, kde ma petite říká:

 „Chodím s třemi muži, žiju s dvěma dalšími a mám příležitostně sex s dalšími dvěma. To je sedm mužů. Jsem jako Sněhurka, co točí porno.“ (Danse Macabre, str. 114).

Z běhu událostí v románech je jasné, proč k obratu došlo, a autorka tak nemá problém nárůst erotična vysvětlit. Na stížnosti čtenářů však zareagovala a už od Harlekýna se dá až na výjimky tvrdit, že pevné místo v příběhu má opět i detektivní, hororová či akční zápletka, podobně jako tomu bylo na začátku. Erotika v románech však už zůstala, a proč by taky ne, když jsou mezi čtenářkami erotické příběhy tak populární.

Proč je série o drsné popravčí tak oblíbená a proč se stala inspirací pro další autorky paranormální fantasy? Může za to kick-ass hrdinka, její sexy protějšek nebo originální žánrový mix, který Hamiltonová nabídla? Některé díly série jsou spíše horory (Rozesmátá mrtvola, Krvavé koleno, Obsidiánový motýl), jiné naopak erotické romance (Inkubovy sny, Danse Macabre), někdy se řeší upíří politika (Zápalné oběti, Blankytné hříchy, Harlekýn), jindy problémy lykantropů (Kavárna šílenců, Modrý měsíc, Narcis v řetězech), většinou jde ale o mix toho všeho (Smrtící tanec). Velký vliv na oblíbenost série má spousta vtipných dialogů a především postavy (i ty vedlejší), které se čtenáři zavrtají pod kůži a způsobí mu závislost na příbězích velké milovnice kávy.

Autorka se snaží na konci každého románu zápletku uzavřít a psát tak, aby příběhu rozuměl i čtenář, který náhodně sáhne po kterémkoli díle. Nemusíte proto začít u Provinilých slastí, ale u jakékoli knihy, jejíž anotace či recenze vás zaujala, a zjistit sami, jestli vás fantastický svět plný nestvůr nadchne natolik, že si zatoužíte přečíst sérii od začátku, abyste poznali, co Anitu formovalo a proč je dnes ženou, již si nechce nikdo znepřátelit a které se všichni snaží dostat do kalhotek. Občas je i nosí, opravdu.

Pozn.: Jedná se o zkrácenou a přepracovanou verzi článku pro časopis Pevnost 11/2014.

Obrázky: laurellkhamilton.org, epocha. cz