Susan McNallyová: Tajemství Morrowů

Tallitha Mouldsonová je tvrdohlavá dívka, která se rozhodla změnit svůj život a odhalit temná tajemství neblahé rodiny Morrowů. Od první chvíle, kdy vstoupíte do Tallitina světa a do podivného starého domu Winderlingských věží, vás toto strhující vyprávění upoutá líčením impozantního dobrodružství odehrávajícího se v nebezpečné krajině a plného výstředních postav s děsivými zvraty a dějovými obraty.

Je to příběh intrik, zrady a kouzel, který vás bude vtahovat dál a dál do široké sítě napínavých záhad. Tajemství Morrowů je první ohromující epizodou nové strašidelné gotické trilogie.

Ukázka z knihy:
Vstupní hala byla prázdná, když se Tallitha plížila kolem dědečkových hodin, které do ticha teplého dne tikaly hlubokým melodickým zvukem. Skrývala se ve stínu, pak po špičkách rychle přeběhla podlahu z parket a vyletěla nahoru po velkém hlavním schodišti.
„Bože,“ řekla si, popadajíc dech, když vkročila na první schod a toužebně se zahleděla na neprobádaný svět nad sebou.
Schodiště se kroutilo jako větvě větrem ošlehaného starého stromu a ztrácelo se ve stínu obrovského domu. Ale po hlavním schodišti pořád někdo chodil a Tallitha věděla, že si nahoru na střechu bude muset najít jinou cestu. Proklouzla kolem učebny a proběhla řadou chodeb, dokud nedorazila k jednomu z ukrytých dřevěných schodišť, která byla pro Winderlingské věže tak typická. Rychle jako blesk vstoupila do tmavé komůrky, zavřela za sebou dveře a vyběhla další dvoje schody ve snaze potlačit narůstající vzrušení, které ji uvnitř přivádělo do varu.
Tak se jí to konečně povedlo! Dostala se do jednoho ze zakázaných pater.
Na temném odpočívadle zakrývaly vybledlé sametové závěsy spoustu klenutých oblouků a zaprášených lustrů zavěšených na zdobených malovaných stropech. Na začátku schodů pyšně seděl velký vycpaný havran na kamenném podstavci a jeho lesklé oči, tmavé a ostražité, ji sledovaly na každém kroku.
Ten pitomý mrtvý pták se na mě dívá, napadlo Tallithu, když se rozechvěle protáhla těsně kolem něj.
Dům zatáčel dál do labyrintu špinavých chodeb nabízejících spoustu možností k probádání, avšak pokaždé lehce zabarvených atmosférou pochmurnosti. Z tmavé šachty pod schody vystupovaly dlouhé stíny a každý jako by byl přízrakem Špehomora, který čekal, aby mohl vyskočit a zastavit ji. Tallitha se držela uprostřed chodeb a vyhýbala se temným výklenkům a dalším částem domu ze strašidelných příběhů Cissie. Bez ohledu na varování Cissie však Tallitha přesně věděla, kam má namířeno. Na západní stranu domu do jedné z jeho nejméně navštěvovaných a nejizolovanějších částí.
Konečně se před ní ocitl ponurý vchod do havraního křídla, postaveného jedním z jejích předků. Těžké dřevěné dveře se se skřípotem otevřely, aby odhalily vstupní halu tonoucí ve stínu, v níž sídlily pouze osamělé sochy zakryté nánosy prachu. Špinavými okny pronikaly slabé paprsky denního světla a vrstvy velmi starých pavučin vířily v průvanu haly jako strašidelné babí léto a zamotávaly se Tallitě do vlasů.
„Fuj, to je nechutné!“ vykřikla, zatímco se zběsile pokoušela osvobodit z lepkavých pavučin.
Křídlo neslo nádech matné šedi, jako by z dlouhých splývajících závěsů byla seprána barva a jako by byla vysáta z obrovských nástěnných koberců a proměnila se ve strašidelný odstín. Tallitha se plížila po kamenných schodištích, prozkoumávala ledově chladné místnosti věže a nakukovala do temné minulosti lidí, kteří toto tajuplné křídlo kdysi obývali. Komory byly plné velmi starého oblečení a pochmurné ložnice vedly do obrovských sálů upravených pro dávno zapomenuté hostiny. Bylo to místo, kde se zastavil čas, a jak Tallitha slídila po zaváté minulosti klanu Morrowů, cítila se jako vetřelec.
Znenadání sebou ve větru praštily dveře a chodbami se začaly rozléhat podivné kvílivé zvuky, jako by začal dům naříkat a zpívat kvůli ní.
„Kdo je tam?“ zalapala po dechu. „Prosím, vyjděte ven, ať se na vás mohu podívat.“ Ale její slabý hlas se v rozsáhlém nehostinném místě ztrácel.
Nepřirozené tóny kvílely zpoza každého rohu a sílily a sílily.
„Prosím! Dost!“ zaječela ve snaze překřičet onen děsivý chór.
Tallitha prchala vzhůru po dalším schodišti, přejížděla prsty po zábradlí, zanechávajíc za sebou táhlou stopu v prachu, a pokoušela se vymotávat ze spárů pavučin, které všude kolem ní visely. Jemné nitky jí ulpěly na prstech, a když je smetla, proměnily se v bezbarvou čmouhu. Přilepily se jí na ruce, zabydlely ve vlasech a čím víc se snažila skvrny setřít, tím byly tmavší a rudější. Najednou jí tělo zaplavil pocit bodavého mravenčení. Každou část jejího těla naplnil příliv energie a lapil ji do pasti. Chodba před ní se začala točit. Potom její oči spatřily přízračné, strašidelné tváře z minulosti. Před očima se jí střídaly čas s prostorem a světlo neovladatelně blikalo. Pak vstoupila do jiného světa.
Když Tallitha otevřela oči, všechno se zdálo být mnohem světlejší. Z ohně hořícího v roštech cítila vůni dřeva a slyšela smích vycházející z prázdných pokojů. Chytila se za hlavu, uvědomila si, že se nachází ve stavu podobném snění, a došlo jí, že se před ní objevilo jakési strašidelné zjevení. Havraní křídlo jí teď přišlo podivuhodně známé, jako by vklouzla do jiných dob, kdy ho obývali někdejší předci rodu Morrowů. Její představivost si z ní musí určitě tropit blázny! Musí se odsud dostat! Musí najít Tyase!
Tallitha se rozběhla ke dveřím a zanechala děs havraního křídla daleko za sebou. Cissie měla pravdu. Neměla sem chodit. Křídlo bylo uchváceno něčím nepopsatelným. Cissie ji pořád dokola varovala. Ale dokonce i v tomto okamžiku ji cosi přimělo, aby se otočila a ještě jednou se naposledy rozhlédla. Kdesi v šeru zahlédla scvrklou tvář Špehomora se zlomyslným úšklebkem. Viděla, jak začerněnými prsty svírá okraj dveří. Pak je za ní s hlasitým zaduněním přibouchl.
„Ale ne,“ zalapala po dechu a otočila se, aby mohla z toho zlého místa uprchnout.
Byl to Marlin, on ji sledoval! Musí mu utéct.
Tallitha běžela dál nahoru v šeru obrovského domu, dokud se konečně neocitla na samém vrcholu Winderlingských věží.

Vydal: Columbus; listopad 2014