Petra Neomillnerová: Zaklínačka Lota
Lota. Zaklínačka. Zabiják. Milenka. Dcera. Přítelkyně. Bojovnice. Kdo byli její rodiče? Jak vyrůstala mezi ostatním zaklínačským potěrem? Kdo se stal její první láskou? Do jakých průšvihů se dostala? Jak se seznámila s Urianem? Nejen na tyhle otázky odpovídá sbírka Zaklínačka Lota, která se dočkala už svého druhého vydání s epickou ilustrací Lubomíra Kupčíka.
Petra Neomillnerová devíti povídkami rozšířila životopis Loty, nájemné lovkyně monster. Všechny příběhy chronologicky spadají mezi Lotino početí a události popsané v románu Psí zima. Ovšem zdaleka ne ve všech je ostřílená zaklínačka hlavní hrdinkou.
O tom, jak se dostala Lota na svět, vypráví povídka Temná záležitost. Zaklínač Volmar vzal kšeft zahrnující vyčištění hřbitova osídleného ghúly, ale prácička se mu poněkud zvrtla, protože skončil jako táta i máma na plný úvazek pro půlelfské mimino. V téhle povídce se sice Lota objeví, ale prim hraje mistr Volmar, tvrdohlavý nebojácný bastard, jakého by si všechny malé holčičky určitě za milujícího otce přály.
V Nočních lovech se Lota nachází v úžasném věku mezi dětstvím a dospělostí. Třináctileté přidrzlé číslo, které Volmarovi přidělává starosti, protože se druží s největšími grázlíky ve Škole, s Arvidem a Torgem. Bohužel Torgeho si vzal na mušku mistr Kurt a stížnosti na učitelovo chování ostatní zaklínači ignorují. Lota se nevzdává a je odhodlaná svého víc než kamaráda tvrdě bránit. Není radno poštvat proti sobě temnou půlelfku, i když jí ještě teče mlíko po bradě.
Ve třetí povídce skončí Lota s Vlasy jako tráva, protože musí z vysoce střeženého vězení zachránit zlomyslnou sadistickou čubku, která je náhodou víla se schopností vidět do budoucnosti.
Torge se zapomněl v Mlynářčině náruči a Lota se málem nechala okousat vraždícími neviňátky. Co jsou dětičky zač a jak zachránit Torgeho před lživým obviněním zhrzené ženy? Zaklínačka Lota nemá život vůbec jednoduchý, i když už zažila horší věci.
Kronerčin kluk je pátý příběh. Dlohověké zaklínačce přibývají jizvy, zatímco obyčejní lidé v jejím okolí stárnou a umírají. Lota už mnoho let průběžně přespává na jednom statku, kde sedláka zahřívají děvečky a selka nemůže mít dítě. Tentokrát ji čeká překvapení, protože selka má neduživého malého syna a děvečky až příliš často umírají při tragických nehodách. Lovkyně příšer se pouští do vyšetřování, které by upokojilo neklidnou vesnici.
Mít Půl krve v žilách je zatraceně špatné, ale být poloviční krve nemusí být k zahození. Mezi zaklínačskými školami vládne rivalita, a když dojde na zúčtování, tak se hodí každá výhoda. Třeba půl elfské krve, kterou má Lota i Ingolf. Co všechno je Lota ochotná obětovat pro svůj jediný domov?
Stříbro je, když… se Lota setká s Urianem Hemerslegem. Mělo to být standardní zabíjení upírů a eliminace jejich Tvůrce. Kdo by řekl, že ostřílená zaklínačka skončí ve vášnivé společnosti šarmantního aristokratického vampýra. Jestli se o tomhle dozví Volmar, tak Lotu asi shodí ze schodů.
Osmý příběh s názvem Zmetek z temnot zasadí Lotě krutou ránu. Už by mohla být na bolest a ztráty zvyklá, ale stále není necitlivým vraždícím strojem, za který zaklínače někteří považují. Co za divné bestie sužuje město a jak s tím souvisí místní chudina?
Jestli se Torge na něco nehodí, tak na Otce rodiny. V bordelu udělí blonďatý zaklínač výchovnou lekci královskému synkovi. Poté samozřejmě následuje předvolání před chlapcovu královskou matku. Překvapený Torge zjišťuje, že s královnou, coby opuštěnou nevěstou, prožil vášnivou aféru, která nezůstala bez následků.
Temná záležitost a Otec rodiny jsou sólovky Volmara a Torgeho. Jedná se zároveň o nejdelší povídky z celé devítky. První je vážnější a temnější. Naopak poslední patří k tomu lehčímu a svěžejšímu a Torge je ve své roli novopečeného otce neskutečně zábavný. Oba příběhy blíže představují jedny z nejdůležitějších mužů Lotina života. Zároveň v první povídce děti přicházejí na svět a v poslední se z dětí začínají stávat rodiče, jako kdyby se uzavírala jedna životní etapa.
Vlasy jako tráva, Mlynářčina náruč, Kronerčin kluk i Otec rodiny nejsou příliš pevně zakotveny v časové ose Lotina života. Naopak velice hlubokou stopu v ní zanechají Noční lovy, Zmetek z temnot i Půl krve. Lota v nich něco důležitého ztrácí, nebo nachází. Zároveň ukazuje své temnější, tvrdší, nelítostnější a pomstychtivější stránky. Přesto v sobě stále dokáže najít lítost, milosrdenství a rozhodně nesoudí všechny podle jednoho metru, ale snaží se podle vlastního svědomí rozlišovat odstíny mezi černou a bílou. Platí, že se nebojí riskovat a obětovat skoro vše pro své blízké.
Kdysi mi jeden z mistrů říkal, že zaklínačství je poslání, ale tomu už dávno nevěřím. Zaklínačství je trest za to, že jsem jako malá upalovala střevlíky a topila myši… (str. 224)
Lota je komplikovaná žena, která se s pevným odhodláním pere se svým nelidsky dlouhým životem. Vyrovnává se svými ztrátami a nepůsobí zahořkle nebo zrale pro blázinec. Užívá si života plnými doušky, jako kdyby každý z nich měl být tím posledním, což je v jejím pracovním oboru víc než pravděpodobné.
Hlubší zamyšlení si určitě zaslouží děj jednotlivých příběhů. Petra Neomillnerová v nich neplýtvá slovy a nelibuje si v rozvleklých popisech. Všechno to pěkně seká ráz na ráz bez zbytečných omáček. Pokud by se osekaly všechny fantasy prvky, byla by jasně vidět skutečná podstata povídek, na první pohled čtivých a zábavných, ale v jádru drsných a krutých jako sám život. Znásilnění, týraní dětí, zoufalá touhy ženy po vlastním dítěti, vraždy nechtěných potomků. To není výčet kriminálních případů z dnešních zpráv. To je realita, s níž se Lota až příliš často setkává. Brutální, každodenní a současná. Autorka si nebere servítky a v příbězích jde bolestivě až na dřeň, ale přesto se snaží svým postavám dopřát rozporuplnou spravedlnost. A možná i něco naznačit svým čtenářům.
Zaklínačka Lota je ta správná průvodkyně po krčmách, vězeních i temných strašidelných místech, v nichž se můžou obyvatelé temného alternativního středověku plného magie ocitnout. Nemusíte se s ní bát vyrazit na hřbitovy plné upírů a ghúlů, k panskému dvoru ani do zaklínačské školy.
Vydalo: Motto, 2014
