Lota. Zaklínačka. Zabiják. Milenka. Dcera. Přítelkyně. Bojovnice. Kdo byli její rodiče? Jak vyrůstala mezi ostatním zaklínačským potěrem? Kdo se stal její první láskou? Do jakých průšvihů se dostala? Jak se seznámila s Urianem? Nejen na tyhle otázky odpovídá sbírka Zaklínačka Lota, která se dočkala už svého druhého vydání s epickou ilustrací Lubomíra Kupčíka.
Petra Neomillnerová devíti povídkami rozšířila životopis Loty, nájemné lovkyně monster. Všechny příběhy chronologicky spadají mezi Lotino početí a události popsané v románu Psí zima. Ovšem zdaleka ne ve všech je ostřílená zaklínačka hlavní hrdinkou.
O tom, jak se dostala Lota na svět, vypráví povídka Temná záležitost. Zaklínač Volmar vzal kšeft zahrnující vyčištění hřbitova osídleného ghúly, ale prácička se mu poněkud zvrtla, protože skončil jako táta i máma na plný úvazek pro půlelfské mimino. V téhle povídce se sice Lota objeví, ale prim hraje mistr Volmar, tvrdohlavý nebojácný bastard, jakého by si všechny malé holčičky určitě za milujícího otce přály.
V Nočních lovech se Lota nachází v úžasném věku mezi dětstvím a dospělostí. Třináctileté přidrzlé číslo, které Volmarovi přidělává starosti, protože se druží s největšími grázlíky ve Škole, s Arvidem a Torgem. Bohužel Torgeho si vzal na mušku mistr Kurt a stížnosti na učitelovo chování ostatní zaklínači ignorují. Lota se nevzdává a je odhodlaná svého víc než kamaráda tvrdě bránit. Není radno poštvat proti sobě temnou půlelfku, i když jí ještě teče mlíko po bradě.
Ve třetí povídce skončí Lota s Vlasy jako tráva, protože musí z vysoce střeženého vězení zachránit zlomyslnou sadistickou čubku, která je náhodou víla se schopností vidět do budoucnosti.
Torge se zapomněl v Mlynářčině náruči a Lota se málem nechala okousat vraždícími neviňátky. Co jsou dětičky zač a jak zachránit Torgeho před lživým obviněním zhrzené ženy? Zaklínačka Lota nemá život vůbec jednoduchý, i když už zažila horší věci.
Kronerčin kluk je pátý příběh. Dlohověké zaklínačce přibývají jizvy, zatímco obyčejní lidé v jejím okolí stárnou a umírají. Lota už mnoho let průběžně přespává na jednom statku, kde sedláka zahřívají děvečky a selka nemůže mít dítě. Tentokrát ji čeká překvapení, protože selka má neduživého malého syna a děvečky až příliš často umírají při tragických nehodách. Lovkyně příšer se pouští do vyšetřování, které by upokojilo neklidnou vesnici.
Mít Půl krve v žilách je zatraceně špatné, ale být poloviční krve nemusí být k zahození. Mezi zaklínačskými školami vládne rivalita, a když dojde na zúčtování, tak se hodí každá výhoda. Třeba půl elfské krve, kterou má Lota i Ingolf. Co všechno je Lota ochotná obětovat pro svůj jediný domov?
Stříbro je, když… se Lota setká s Urianem Hemerslegem. Mělo to být standardní zabíjení upírů a eliminace jejich Tvůrce. Kdo by řekl, že ostřílená zaklínačka skončí ve vášnivé společnosti šarmantního aristokratického vampýra. Jestli se o tomhle dozví Volmar, tak Lotu asi shodí ze schodů.
Osmý příběh s názvem Zmetek z temnot zasadí Lotě krutou ránu. Už by mohla být na bolest a ztráty zvyklá, ale stále není necitlivým vraždícím strojem, za který zaklínače někteří považují. Co za divné bestie sužuje město a jak s tím souvisí místní chudina?
Jestli se Torge na něco nehodí, tak na Otce rodiny. V bordelu udělí blonďatý zaklínač výchovnou lekci královskému synkovi. Poté samozřejmě následuje předvolání před chlapcovu královskou matku. Překvapený Torge zjišťuje, že s královnou, coby opuštěnou nevěstou, prožil vášnivou aféru, která nezůstala bez následků.
Temná záležitost a Otec rodiny jsou sólovky Volmara a Torgeho. Jedná se zároveň o nejdelší povídky z celé devítky. První je vážnější a temnější. Naopak poslední patří k tomu lehčímu a svěžejšímu a Torge je ve své roli novopečeného otce neskutečně zábavný. Oba příběhy blíže představují jedny z nejdůležitějších mužů Lotina života. Zároveň v první povídce děti přicházejí na svět a v poslední se z dětí začínají stávat rodiče, jako kdyby se uzavírala jedna životní etapa.
Vlasy jako tráva, Mlynářčina náruč, Kronerčin kluk i Otec rodiny nejsou příliš pevně zakotveny v časové ose Lotina života. Naopak velice hlubokou stopu v ní zanechají Noční lovy, Zmetek z temnot i Půl krve. Lota v nich něco důležitého ztrácí, nebo nachází. Zároveň ukazuje své temnější, tvrdší, nelítostnější a pomstychtivější stránky. Přesto v sobě stále dokáže najít lítost, milosrdenství a rozhodně nesoudí všechny podle jednoho metru, ale snaží se podle vlastního svědomí rozlišovat odstíny mezi černou a bílou. Platí, že se nebojí riskovat a obětovat skoro vše pro své blízké.
Kdysi mi jeden z mistrů říkal, že zaklínačství je poslání, ale tomu už dávno nevěřím. Zaklínačství je trest za to, že jsem jako malá upalovala střevlíky a topila myši… (str. 224)
Lota je komplikovaná žena, která se s pevným odhodláním pere se svým nelidsky dlouhým životem. Vyrovnává se svými ztrátami a nepůsobí zahořkle nebo zrale pro blázinec. Užívá si života plnými doušky, jako kdyby každý z nich měl být tím posledním, což je v jejím pracovním oboru víc než pravděpodobné.
Hlubší zamyšlení si určitě zaslouží děj jednotlivých příběhů. Petra Neomillnerová v nich neplýtvá slovy a nelibuje si v rozvleklých popisech. Všechno to pěkně seká ráz na ráz bez zbytečných omáček. Pokud by se osekaly všechny fantasy prvky, byla by jasně vidět skutečná podstata povídek, na první pohled čtivých a zábavných, ale v jádru drsných a krutých jako sám život. Znásilnění, týraní dětí, zoufalá touhy ženy po vlastním dítěti, vraždy nechtěných potomků. To není výčet kriminálních případů z dnešních zpráv. To je realita, s níž se Lota až příliš často setkává. Brutální, každodenní a současná. Autorka si nebere servítky a v příbězích jde bolestivě až na dřeň, ale přesto se snaží svým postavám dopřát rozporuplnou spravedlnost. A možná i něco naznačit svým čtenářům.
Zaklínačka Lota je ta správná průvodkyně po krčmách, vězeních i temných strašidelných místech, v nichž se můžou obyvatelé temného alternativního středověku plného magie ocitnout. Nemusíte se s ní bát vyrazit na hřbitovy plné upírů a ghúlů, k panskému dvoru ani do zaklínačské školy.
Vydalo: Motto, 2014
Žádné komentáře