Kristina Haidingerová: Ti nepohřbení
Česká autorka vydala svůj první román, v němž propojila několik zdánlivě nesouvisejících událostí – ztroskotání velrybářské lodi, nález zmrzlého muže, čarodějnický proces a uvěznění mladého muže.
Bezstarostný mladík Samuel si užíval života plnými doušky, zamiloval se do krásné Katie a toužil si ji vzít. Jeho matka se však chtěla zase stěhovat; nikdy nevydržela dlouho na jednom místě. Samuel ale rodiče přesvědčil, aby ještě neodjížděli. Toto zdržení změnilo celý jeho život. Samuela chytila, zabila a znovu oživila tajemná Marína. Samuelovi se později podařilo uprchnout a mnoho let strávil na útěku. Celou dobu neví, proč ho Marína honí. Útěkem se nesnažil zachránit jenom sebe, ale také svého malého bratra Adama. Udělá cokoliv, aby ho Marína nedostala.
V knize se ukazují dvě roviny Samuelova bytí. V první Samuel vzpomíná na posledních pár dnů života, které prožil v lásce a štěstí. Kdy ho trápilo jen to, jestli si ho Katia všimne a jak zapůsobí na své kamarády rybáře. V druhé rovině čtenář sleduje Samuela jako nemrtvého, který nemá žádné city, a přesto se snaží nebýt zbytečně krutý, což se mu vždy nepodaří.
Samuelovým protikladem a také úhlavním nepřítelem je záhadná Marína, která již roky pronásleduje Samuelovu rodinu a snaží se zničit každého jejího člena. Marína trochu zešílela a stala se neobyčejně krutou. Vyžívá se ve smrti a týrání svých obětí. Má spadeno především na muže, ale vyhovuje-li to jejím plánům, neštítí se ubližovat ani ženám a dětem.
Upíry, v tomto díle nazývané Violeti, vytváří Marína pomocí tajemné esence, která byla nalezena na dalekém severu. Fialové fluidum udržuje upíry naživu a také jim propůjčuje různé schopnosti. A dovoluje jim zacelovat rány jejich obětí. Upír a jeho oběť jsou spolu stále propojeni.
V románu Ti nepohřbení se střídá vyprávění ve dvou časových rovinách, které je ještě prokládáno mnoha vzpomínkami. Není zde použita chronologická posloupnost děje a jednotlivé dílky skládačky do sebe zapadnou až s poslední tečkou a možná ještě o chvilku později.
Kromě zvládnutí složité vypravěčské techniky se autorce povedlo i vystihnout jednotlivá místa, kde se příběh odehrává. Není těžké představit si Finsko na počátku novověku a uvěřit popsané atmosféře doby a prostředí.
Kristina Haidingerová napsala hororový román, který potěší každého fanouška upírských knih. Ti nepohřbení obsahují všechno, co má takový příběh mít, kapku romantiky, hodně napětí a dostatečné množství detailů z upířího hodování. Pokud jste se obávali, že vás čeká další románek náctiletého upíra a mladé slečny, můžete si oddechnout a v klidu se do díla pustit. A jak se jednou do knihy začtete, nebudete moct přestat.
Vydal: Netopejr; 2014
Rozhovor s autorkou:
http://sarden.sedrick.cz/2014-12-01-0832/rozhovor-s-kristinou-haidingerovou
Tady jedna špatná recenze (zdroj: sarden.cz)
http://www.sarden.cz/2015-01-20-1546/literatura-povzdechnuti-nakladatele-nad-stavem-recenzi-v-ceskem-zanrovem-periodiku#comment-36679
A já souhlasím
Recenze je sice víc popisná než hodnotící, a tedy neposkytuje autorce tak dobrou zpětnou vazbu, jakou by třeba potřebovala, na druhou stranu knihu nijak nepoškozuje. Z hlediska autorky si myslím, že je pro ni lepší, že se o její knize píše (navíc v dobrém), než kdyby tu tahle recenze nebyla vůbec. Navíc zrovna za tuhle recenzi autorka v mailu děkovala, takže na tom Sardenu je to možná postesknutí někoho jiného.
A že každý neumíme psát úžasné a kvalitní recenze je pravda, jenže všichni jsme v tomhle amatéři a samouci, nikdo nás to neučil, pomáháme si v psaní jen v rámci redakce.
Kdyby měli psát recenze na fanouškovských webech jenom vystudovaní žurnalisté, tak by těch recenzí bylo velice málo, a celý fantastický žánr by to podle mě poškodilo víc, než když se na knihy objeví amatérské recenze.
A ještě k tomu článku na Sardenu – nemyslím si, že by si recenzenti na DN hráli na všeználky, psali hnidopišské recenze nebo se snažili zviditelnit sami sebe, to je možná případ jiného webu.
A navíc, jak Henry asi dobře víš, recenzenti nemají skoro žádnou zpětnou vazbu, málokdy někdo jejich recenze komentuje, jsou to ojedinělé výkřiky do tmy, natož aby někdo napsal něco ve stylu „rád bych se z té recenze dozvěděl tohle nebo tamto, ale nenašel jsem to tady“.
Hezky jsi to napsala ;-)
To o těch všeználcích apod. nebylo o DN.