James O’Barr, John Wagner a Alexander Maleev: Vrána – Mrtvá doba
Život v malé zemi uprostřed Evropy občas přináší komiksovému fanouškovi i světlé stránky, protože když už se tu nějaká řada uchytí, vycházejí tu její nové přírůstky poměrně brzy po jejich zahraniční premiéře. Do našich rukou nyní v krátké době po Soumraku bohů přilétá pokračování Vrány s podtitulem Mrtvá doba a můžeme si přečíst další příběh obyčejného člověka, ze kterého se shodou tragických okolností stává nelítostný mstitel.
Ať se již na původní Vránu díváme z jakéhokoliv pohledu, nikdy nemůžeme upřít, že se stala legendou, která jako jeden z prvních komiksů výrazně prorazila i u nás, a každé její pokračování bude pod bedlivým drobnohledem. Porovnání obou nedávno vyšlých knih se přímo nabízí, ale protože si každá jde svou vlastní cestou, je poměrně obtížné. Mrtvá doba se proti Soumraku bohů více přibližuje originálu, v popředí je opět pouze jedna hlavní postava, nikoliv celosvětový válečný konflikt globálnějších rozměrů, a znovu se vrací i tradiční černobílé provedení.
Trošku horší zprávou už pro čtenáře může být fakt, že James O´Barr dodal pouze úvodní námět, který měl sloužit jako podklad pro nerealizované filmové pokračování. Příběh tedy autorsky dotvořil John Wagner a vizuálně zpracoval Alexander Maleev. Na druhou stranu je však nutné brát v potaz, že v rámci již jednou využité šablony o lidské tragédii a očistné cestě za odplatou toho nelze vymyslet příliš nového, proto se autoři pokouší lehce rozvinout samotnou vraní mytologii.
Joshua se nyní musí za spravedlivou odplatou vydat skrze proud času, aby si vyrovnal účty s renegáty, kteří za občanské války povraždili jeho rodinu. Příběh jako takový není příliš komplikovaný, pozorný čtenář by se v něm neměl ztrácet, přesto mu ze začátku pomáhá odlišný styl kresby pro jednotlivé časové roviny, který výrazným způsobem zpřehledňuje jejich postupné prolínání. Karty jsou tedy poměrně záhy jasně rozdány a můžeme sledovat, jak Joshua uspěje v pro něj neznámém a nelítostném současném gangsterském podsvětí, které sám pro sebe nazývá peklem.
I přes snahu o závěrečné objektivní zhodnocení to má Mrtvá doba obtížné, protože odkazuje na původní Vránu, kterou mám osobně zařazenu ve škatulce „kult“. Pokud ale přistoupíme na to, že se společně se Soumrakem bohů pokouší rozšířit a obohatit původní koncept havraního světa, jedná se o důstojné pokračování a pro fanoušky je jasnou volbou. Ostatním bych ale spíše doporučil nejprve sáhnout po výrazně „emotivnější“ první knize, protože jako vstup do zajímavé série určitě poslouží nejlépe.
Vydalo: COMICS CENTRUM; 2014
