Larry Correia: Lovci monster – Nemesis

„ROZZUŘIT MONSTRUM S DÉMONEM V TĚLE SE NEVYPLÁCÍ…“
Sólová akce agenta Frankse, při níž se strachem rozbrečeli Hulk i King Kong!

Nakladatelství FANTOM Print vydává pátou knihu ze série Lovci monster: Nemesis.

Pět románů stačilo Larrymu Correiovi na to, aby se z jeho série Lovci monster stal celosvětový čtenářský hit. Partička bijců, kteří se nechají najímat na likvidaci všemožných netvorů, funguje zkrátka jako dobře promazaný stroj.

Navíc – a to je potěšitelné – se Correia snaží v rámci rozumných mezích experimentovat. A tak po „týmovkách“ Lovci monster s. r. o., Vendeta a Legie přišel ještě se dvěma „sólovkami“ – Alfou a právě Nemesis, kterou nakladatelství FANTOM Print přináší na knižní předvánoční trh.

Zatímco v Alfě dostal prostor pro vlastní spanilou jízdu Earl Harbinger, výkonný ředitel Lovců monster s. r. o., v Nemesis je vyvoleným jedna z nejpopulárnějších figur cyklu, agent Franks z Úřadu pro kontrolu monster. S tímhle víc jak dvoumetrovým chlápkem složeným ze spousty dalších lidí a posíleným alchymistickým elixírem a démonským rezidentem sídlícím v jeho těle ale není radno si zahrávat…

A přesně to americká vláda udělá – jedna z jejích tajných vládních agentur Frankse „zduplikuje“ a protože dotyční nejsou žádní troškaři, udělají hned třináct kopií. Takže se připravte na masakr, protože Franksovi se to vůbec, ale vůbec nelíbí. Rozzuřené monstrum vyráží do boje, zatímco King Kong s Hulkem brečí strachy zakutaní v peřiňáku.

Anotace:
Agent Franks z amerického Úřadu pro kontrolu monster je složitý člověk – a také složený ze spousty dalších lidí. Víc jak dva metry na výšku, samé svaly, prakticky nezničitelný. Navíc se posiluje mocným alchymistickým elixírem a obývá ho mazaný duch starší než samotné lidstvo.
Štěstí, že je na naší straně. Většinou.
Když jednomu z Otců zakladatelů odpřisáhl, že bude Spojené státy americké chránit před všemi monstry, měl Franks jedinou podmínku – bez ohledu na to, co o něm vláda zjistí, bez ohledu na to, co se dozví o jeho fyzickém stavu a chemickém složení jeho elixíru, americká vláda se nikdy, nikdy nepokusí vytvořit někoho dalšího, jako je on. Tato podmínka je absolutní, a pokud ji vláda poruší, veškeré dohody padnou.
Přísně tajná vládní agentura však s pomocí sofistikované technologie a genetického inženýrství přesto takový projekt spustila. A nestačilo jim „vyrobit“ jen jednoho, ne, oni svých Nemesis museli mít hned třináct.
Teď se všechno provalilo a nikdo nedokáže zuřit tak jako zrazené monstrum. Zvlášť když tím monstrem je neumírající stroj na zabíjení, co likviduje upíry a vlkodlaky s jednou rukou svázanou za zády.

 

Ukázka z knihy:

ČÁST PRVNÍ
PLÁN

KAPITOLA 1

„Máte na rukou krev nevinných. Kolik federálních agentů, civilistů a Lovců jste tam venku zabil?“ chtěl vědět vyšetřovatel.

„Ztratil jsem přehled.“

Oba muži seděli v malé bílé místnosti s výkonným osvětlením, odděloval je jen úzký stůl. Franks si nepamatoval, jak se tam dostal.

„Uveďte do záznamu své jméno.“

„Franks.“

„A jakou pozici jste donedávna zastával?“

„Zvláštní agent Úřadu pro kontrolu monster Spojených států amerických.“

Vyšetřovatel byl stejně malý, bílý a nevýrazný jako místnost. „Chci, abyste si uvědomil, že toto je vaše jediná příležitost objasnit své jednání. Při tomto vyšetřování od vás očekáváme maximální vstřícnost. Závisí na tom vaše budoucnost.“

„Očekáváte zpověď?“

„Očekávám pravdu, agente Franksi.“

„Jste můj soudce?“

„Já o vašem osudu nerozhoduji. Vše, co tu řeknete, poputuje přímo až nahoru. On to rozhodne. Rozumíte?“

Franks přikývl.

„Vezměte to od začátku. Povězte mi všechno.“

***

Kalifornský incident
před 18 měsíci
30 kilometrů od pobřeží Kalifornie

Započal závěrečný rituál.

Rybářskou loď nadzvedla další vysoká vlna. Oblohu prozářil blesk a udeřil do moře. Přes palubu se přelila záplava vody a podrazila několika kultistům nohy, ale ostatní dál zpívali kolem run namalovaných na palubě.

Chladná voda protekla škvírami v bedně a zmáčela ho, navlhčila zaschlou krev na jeho obleku, až znovu zkapalněla. Jeho bedna byla velká jako rakev. Pokud ji to smete přes palubu, bude ji muset rozbít, vyplavat na hladinu a pokusit se najít loď, zatímco s ním budou pohazovat devítimetrové vlny.

S ohledem na skutečnost, že ho dnes postřelili a několikrát bodli, by to bylo nepříjemné.

Lilo jako z konve. Jen sebevražední idioti by vypluli do podobné bouře, ale když Úřad pro kontrolu monster překazil jejich plány na pevnině, zbývající kultisté byli tak zoufalí, že se pokoušeli velké finále odehrát přímo nad svým cílovým publikem. Kultisti byli obzvláště otravná verbež.

Dýchacími otvory proraženými v bocích bedny viděl část paluby. Loď plula bez světel a bouřková mračna zakrývala měsíc, ale to jeho vylepšenému zraku nevadilo. Jednou měsíčně mu vědci z ÚPKM zapíchli jehlu do oka a vyprázdnili do něj stříkačku plnou pálících chemikálií, které mu zlepšovaly noční vidění. Původně to vyvinula DARPA*, ale první lidský subjekt zešílel bolestí a vydrápal si oči. Jemu ten proces připadal středně nepříjemný.

Kvůli injekcím si musel každých pár let měnit oči, protože s nimi přicházela nevyhnutelná rakovina rohovky, ale to byla malá cena za zvýšení taktické připravenosti.

Zatím napočítal patnáct kultistů. Vypadali jako lidé. Většinou.

Pravděpodobně jich tu bude víc a u kormidla musel stát někdo, kdo se pokoušel navigovat loď bouří. Kultisté vytvořili kruh, pohybovala se mezi nimi větší postava a radila jim, jak posílit vyvolávací kouzlo. Franks se ji snažil sledovat, ale dýchací otvory mu neposkytovaly dobrý úhel. Krátce zahlédl nohy končící kozlími kopyty a pak se mu démon ztratil z dohledu. Ucítil pach síry, než ho bouře zahnala pryč.

„Cíl zaměřen,“ řekl a nevěděl, jestli se jeho signál dostane přes dřevo a počasí.

„Rozumím.“ Hlas zvláštního agenta Myerse téměř nešlo odlišit od statiky.

„Sleduje vás USS Cheyenne. Tým Bravo je na člunu Pobřežní stráže a míří na tvoji pozici. ETA deset minut.“

Vlnobití získalo zvláštní rytmus, který odpovídal horečnatému zpěvu kultistů. Viděl už dost rituálů s černou magií, aby věděl, kam to vede. Deset minut neměli. „Žádám o povolení zasáhnout.“

Jeho nadřízený si povzdechl. „Proč se vůbec ptáš, když víš, že to stejně uděláš?“

„Protokol.“

„Počkej… právě mě informovali o seismické aktivitě přímo pod tvojí pozicí. Máme něco na satelitu. Termální výron na oceánském dně. Něco probudili… můj Bože! Je to obrovský. Zastav ten rituál, Franksi. Zastav ho hned!“

Myersův rozkaz byl to nejlepší, co za celou noc slyšel. „Ano, pane.“

Někdo začal křičet rozkazy, byly mnohem hlasitější než zpěv kultistů.

„Nadešel čas, bratři! Leviatan přichází!“ Démon, který kultu poskytoval informace o černé magii, byl jeho cíl. Odstraní ho a ti idioti nebudou schopní ovládat shoggoča, natož obří mořskou stvůru schopnou pohltit celá města.

„Budiž světlo, ať můžeme pohlédnout na jeho velkolepost!“ Jasné paprsky světla procházely dírami v bedně, když kultisté zapojili několik velkých reflektorů. „Připravte pannu k obětování! Rychle, bratři! Prolijte v kruhu posvátným nožem panenskou krev, aby leviatan viděl naši oddanost.“

Během razie našel v bedně v náklaďáku svázanou a nadrogovanou ženu.

Přestože byl zraněný a vyplýtval na kultisty veškerou munici, Franks věděl, že je to nejlepší šance najít cíl. Vyklopil holku z bedny, zaujal její místo a nařídil svým mužům, ať se stáhnou a umožní kultistům utéct. Jak předpokládal, o minutu později se přihnala banda ubožáků, co páchli po rybách a Starobylých, a odvezli ho do doku.

Pohyb všude kolem bedny, shromáždilo se několik mužů, aby ho zvedli z paluby. „Kolik obětin do tý bedny nastrkali?“

„Možná je to hodně tlustá panna. Jdeme na to, chlapi. Jedna, dva, tři.“

Zvedli bednu a zavrávorali na kluzké palubě.

Loď zasténala. Blýskalo se. Kultisté ječeli. Části jejich boha vystoupaly z hlubin, odhaloval se jim. Franks podle rozruchu usoudil, že to bude působivý pohled, ale kdyby se na ně nedalo snadno zapůsobit, nestali by se z nich v prvé řadě kultisti.

„Rychle!“ pobízel je démon. Franksovu rakev položili doprostřed namalovaného vzoru. Několik kultistů uteklo, jejich mysl se nedokázala vyrovnat s prastarým monstrem, které se vynořovalo kolem lodi. Vzduch zaplnil nový pach, vše překrývající smrad hnijících ryb. „Nepokoušejte trpělivost velkého leviatana!“

Franks zavřel oči a zhluboka se nadechl. Tep obou srdcí byl pomalý a pravidelný. Někdo pod víko zbytečně cpal páčidlo, nevěděl, že Franks už ho vypáčil, když do bedny lezl.

Otevřeli ji. „ Tohle má být panenská oběť?“ Zírali na něj dva chlapi, oba v nepraktických obřadních róbách. Daleko za nimi se z oceánu vynořovala stěna z ostnů a chapadel. „Myslel jsem, že dostaneme pěknou buchtu, ne velkýho hnusnýho chlapa.“

„Co to…“

Franks se natáhl, chytil prvního kultistu za krk a rozmačkal mu průdušnici.

Druhého popadl za vlasy a prorazil mu obličej okrajem bedny. Ten Franksovi do klína upustil páčidlo.

Další kultista stál o kus dál, držel zdobenou dýku vykládanou drahokamy. Byla to taková ta blýskavá hračička, se kterou kreténi hrozně rádi obětují panny. Chlap se otočil, ve tváři výraz dravčí nedočkavosti. Ten výraz se brzy změnil v šok, když uviděl z bedny vylézat Frankse. Tohle nebyl svázaný omámený smrtelník, kterého čekal. Tohle byla spousta nenávisti obalené svaly. Kultista upustil dýku a zvedl ruce, že se vzdává, ale na tom nezáleželo, protože Franks mu zarazil páčidlo do hlavy tak silně, až mu ušima vytekl mozek.

„Vetřelec! Chopte se ho!“ rozkázal velitelsky démon, než zjistil, kdo to je, a zaječel strachy. Všichni z druhé strany znali jeho reputaci. „A do prdele! To je Franks! Zdrhejte!“

Poznal druh démona. Fyzické tělo byl mizerný alchymistický výtvor, kusy zvířat a starých mrtvol sešité dohromady a pospojované magií, která by nanejvýš oživila zombii. Podobné tělo mohlo ve světě smrtelníků udržet jen nejslabšího návštěvníka. Franks si odfrkl. Kvůli tomu ho střelili do břicha?

Pitomej imp. Doufal, že se alespoň dočká pořádného souboje.

„Pomož nám, Velký spáči z hlubin,“ žadonil démon. Prastarý hlavonožčí bůh zaryčel a otřásl mořem. „Prosím, zachraň nás před Franksem.“ Vypadalo to, že se démon skutečně víc bojí Frankse než žadonění o pomoc Starobylého, který se právě probral z tisíciletého spánku.

Dobře děláš.

Většina kultistů se stále krčila strachy, protože jejich loď obklopovalo prastaré monstrum, které vyvolali, ale ti, kteří vytvářeli kruh, se na Frankse vrhli. Kdyby neměl na práci lepší věci, jejich snaha by byla docela zábavná.

Franks se širokým obloukem ohnal páčidlem, několik jich zasáhl, drtil ruce a žebra. Síla úderu stačila, aby jednoho ječícího kultistu přehodil přes zábradlí do oceánu.

Hodně štěstí, až v tý stupidní róbě zkusíš plavat.

Někdo ho chytil za košili. Franks ho na oplátku chytil za zápěstí, zakroutil s ním, dokud neprasklo, a pak chlapem mrštil po jeho kamarádech a srazil je všechny na zem. Dalšímu chlapovi se málem podařilo Frankse zasáhnout, ale ten jen uhnul hlavou, zaháknul kultistovi páčidlo pod bradu a trhnul. Kultista udělal pár dalších kroků, než se zhroutil, a dlaně si tiskl na díru v místě, kde míval dolní část obličeje. Když Franks strhnul spodní čelist z páčidla, všiml si, že umírajícímu na krku plandají žábry. Ti blbci to táhli s Hlubinnými a pár jich vypadalo na hybridy. Na suchu to znamenalo jen to, že budou trochu čvachtavější. Franks si svou hypotézu potvrdil, když dalšímu kultistovi vyrazil mozek z hlavy a doprovodná krev byla olejnatá a zelená. Později to dá do hlášení, ale teď se musel soustředit. Jeden z kultistů měl dost rozumu, aby vytáhl pistoli, ale Franks přes celou palubu hodil páčidlem a roztříštil mu lebku.

Jejich obrovské podmořské monstrum sice bylo působivé, ale to je momentálně nezabíjelo, a proto se pozornost zbytku kultistů upírala na Frankse.

Démon mával pokroucenými gorilími pažemi a kvílel ve svém rodném jazyce, naléhavě prosil prastarou věc, aby se podřídila jejich vůli, zabila Frankse a napadla lidská města na pobřeží. Primárním cílem operace bylo zabránit, aby k útoku došlo. Sekundárním cílem bylo zadržet démona kvůli výslechu.

Terciárním cílem bylo zabít každého kultistu, co ho naštve. Ten poslední si přidal sám.

Franks se sklonil, sebral obřadní dýku – solidní zbraň – a v okamžiku překonal vzdálenost mezi sebou a démonem. Ten se po něm ohnal drápy, stále ječel na monstrum, ať je zachrání. Franks démona nabral do hrudníku, cítil, jak pukají kosti. „Tebe chtějí vyslechnout.“ Nepřinesl si pouta, proto démonovi zkroutil ruku, přimáčkl ji na palubu a skrz démonovu dlaň zarazil dýku hluboko do dřeva. „Zůstaň tady.“

Opustil démona, který se kroutil a marně se snažil dýku vytrhnout. Když Franks někam zarazil nůž, udělal to pořádně a démon neměl dost síly, aby se osvobodil.

Musel něco udělat dřív, než se kult vzpamatuje a dokáže si obří monstrum podrobit. Podle Franksových zkušeností bylo nejlepším způsobem, jak někomu zabránit něco dokončit, dotyčného prostě zabít.

Věc, která spávala pod oceánem, se nacházela přímo pod nimi a vypadala pěkně navztekaná, že ji někdo vzbudil. Hladinu prorazilo chapadlo stejného průměru jako loď, prosvištělo deštěm i paprsky reflektorů a dopadlo zpátky do vody dvacet metrů od pravoboku. Franks zavrčel. Na nadpřirozené hrůzy neměl čas. Všichni si myslí, že jsou hodně drsní… Námořnictvo mělo o pár kilometrů dál útočnou ponorku. Ukáže jim, co znamená být drsňák. Po cestě k upuštěné pistoli zapnul vysílačku. „Veliteli, ozvi se.“

„Jaká je situace, Franksi?“ zeptal se Myers. Zněl trochu frustrovaně, ale šéf tak zněl vždycky, když na satelitním přenosu sledoval probíhající nadpřirozenou událost celosvětového významu.

„Situace je pod kontrolou.“ Kultisté si šli pro zbraně. Kormidelník na něj začal střílet z AR-15. Franks se klidně předklonil, zvedl starou GI 1911, za běhu namířil a prohnal oknem jedinou kulku. Sklo se roztříštilo a střelec propadl skrz. Ozbrojilo se i pár dalších kultistů, Franks je metodicky jednoho po druhém odpráskl, zatímco kolem létaly kulky. Ukryl se za kovovými bednami. „Žádám o vypálení torpéd na toho velkýho.“

Myersovu odpověď přes statiku neslyšel.

Franks se vyklonil zpoza rohu, střelil jednoho kultistu do úst a dalšímu prohnal srdcem svou poslední kulku. Franks upustil prázdnou zbraň a vyrazil, zatímco oni zbytečně stříleli do kovové bedny. Podle lidských standardů byl obrovský, ale zároveň byl rychlejší než většina smrtelníků na Zemi. Oběhl kormidelnu, popadl kultistu zezadu a trhnul mu krkem.

Zneškodněného muže odstrčil na dalšího chlapa, jeho brokovnice tak jen zbytečně vystřelila do vzduchu. Franks střelce udeřil do obličeje, přerazil mu nos, čelist a pár zubů, vytrhl mu brokovnici a hodil oba kultisty do moře. Otočil se, zapřel brokovnici o rameno, napumpoval náboj do komory a ustřelil dalšímu kultistovi polovinu hlavy. Namířil na dalšího, ale už při pumpování poznal, že je remingtonka prázdná, většinu munice vyplýtvala na něj. Franks zahodil brokovnici a skrčil se, když do něj zbytek posádky začal znovu střílet.

Při rychlém ohlédnutí Franks zjistil, že démona vyhlídka na zajetí děsí tak moc, že si ve snaze utéct uhryzával vlastní ruku. Franks jednal rychle. Našel dlouhou tyč s hákem na konci a stáhl s ní jeden z reflektorů. Dočasně s ním střílející kultisty oslepil. Pak jednomu kultistovi zarazil tyč do břicha, dalšího za běhu udeřil tak silně, že ho na místě zabil, a vrátil se ke svému vězni, který si zrovna ukousl ruku.

Démon se plazil pryč, ale Franks ho snadno chytil. „Tohle nesmíš, Franksi! Zradil jsi zástup. Za tohle zaplatíš!“ ječela stvůra, když ji táhnul zpět k místu, kde ji připíchnul k palubě.

Démon škrábal a kousal, ale to pro Frankse znamenalo jen menší obtíž.

Sáhl po obřadní dýce a vytrhl ji ze dřeva. Z oceli sklouzla ohryzaná dlaň.

Přimáčkl démonovi hlavu k palubě a probodl mu obličej, připíchl ho stejně tvrdě jako předtím. Kvičel a zmítal sebou, ale žvanit už nemohl. Z toho se ten pitomý imp nevyhryže.

Franks se vrátil k zabíjení kultistů. Několik idiotů se pokoušelo komunikovat s leviatanem, ale lidem zvládnutí prvotního jazyka trvalo celé roky a jejich démonický tlumočník byl nedostupný. Starý jazyk byl příliš složitý, aby mu lidská mysl dokázala porozumět, natož v něm mluvit, ale jeden kultista, zjevně vůdce, se ze všech sil snažil i tak. S rozpaženýma rukama ječel na netvora: „ Velký Spáči z hlubin, odpusť nám, že rušíme tvůj spánek! Pokorně tě žádáme, pohlť naše nepřátele!“

Chapadlo o velikosti stromu se zastavilo nad jejich lodí, po celé jeho délce se otevřelo padesát očí a prohlíželo si kultistu v róbě povlávající ve větru. Franks musel uznat, že je ohromen, kultista si na smrtelníka vedl opravdu dobře, dokud se nedostal k té části, kterou všechno zmrvil. „Naše životy jsou tvou potravou!“

Leviatan toho s radostí využil. Na klesajícím chapadle vyrašily tisíce ostnů. Kultisté ječeli, když je nabodlo, sevřelo a zvedlo do vzduchu, aby je přitáhlo k jedné obří pulzující tlamě.

Primární cíl splněn.

Monstrum se teď na civilní populaci nevrhne, ale Franks musel zajistit k výslechu svého vězně, než jim leviatan potopí loď. Napadl ho ženský hybrid, rybí oči vypoulené pod kápí, tlusté žabí rty zamlaskaly, když se ho pokusila kousnout do obličeje. Franks ji prostě kopl do břicha, a než dopadla o kus dál na palubu, sebralo ji ve vzduchu chapadlo a zvedlo k jednomu z klapajících zobáků. Leviatan si hybrida hodil do tlamy a začal žvýkat.

Všude dopadala chapadla. Monstrum mohlo loď snadno rozdrtit, ale chtělo si nejdřív užít svačinku. Na lodi už však skoro nikdo nezbýval. Franks neměl v plánu nechat se rozžvýkat a pak se drápat z netvorových střev. Přišel čas na extrakci.

Bílý záblesk pod hladinou. Rybářskou lodí otřásla exploze. Leviatan zavřeštěl na frekvenci, která ohlušuje velryby. Buď se Franksova žádost dostala skrz, nebo kapitán útočné ponorky na obrazovce sonaru uviděl gigantickou stvůru a nařídil to sám. Nad hladinu vystříkl stometrový proud vody, když leviatana zasáhlo druhé torpédo.

Černá lesklá masa o velikosti třípatrové budovy narazila do rybářské lodi a plavidlo se převrátilo na bok. Zbývající kultisti se skutáleli do moře. Franks padal, ale podařilo se mu zachytit nějakého stroje. Otrávený současným vývojem událostí začal šplhat k vězni, který se s připíchnutým obličejem houpal nad vodní hladinou.

„Týme Bravo, tady Franks. Hledejte mě ve vraku.“

Loď se dočasně narovnala, ale záď byla rozlámaná a rychle se potápěla.

Franks se dostal k démonovi a vytáhl dýku. Netvor se vymrštil a sekl po něm drápy, ale Franks paži zablokoval, praštil démona do propíchnuté tlamy a poslal ho zpátky na palubu. Postavil se nad něj. „Kdo tě poslal?“

„Zrádce,“ zasípal démon. „Zradil jsi zástup.“

Franks démona nakopl do obličeje. Do deště odletěly velké kapky svítící krve. I oživená těla cítí bolest, ale s ohledem na to, že si imp při pokusu o útěk uhryzal ruku, měl úctyhodný práh bolesti. Mučení by zabralo příliš mnoho času. Loď se potápěla. Oceánem se šířily tlakové vlny explozí, jak zmítající se monstrum zasahovala další torpéda. Na hraní nebyl čas. „Pověz mi to, nebo tě pošlu zpátky do pekla.“ Takovému přizdisráči bude trvat tisíc let, než si znovu najde cestu pryč z prázdnoty.

„Prosím, ne,“ zasyčel démon. Franks nic neříkal, ale imp se mu podíval do očí, viděl, co ho čeká, a mimoděk se rozklepal strachy. „Dobře, dobře.“

Ponořil zbývající drápy do svítící krve a jedním na dřevo nakreslil komplikovaný symbol. Démon nemusel nic vysvětlovat. Oba přesně věděli, co tam stojí.

Franks se na symbol zamračil. Další související událost… Déšť už znamení smýval, ale splést se nedalo. Tohle půjde do hlášení. Nadřízení nebudou rádi.

Blížilo se menší chapadlo, ježilo se ostny a očima, hledalo poslední svačinku, než uprchne zpátky do hlubin. Franks klidně vzhlédl, uviděl mokrou masu a okamžitě zarazil velkou pěst do měkké bulvy. Vystříkl sliz a chapadlo se stáhlo.

„Přesně tak, Franksi. Tolik let strávil pohřbený hluboko dole, ale teď je vzhůru a shromažďuje armádu. Nadchází konec, a ty sis vybral špatnou stranu, bratře. Nenechávej mě tady. Můžu ti pomoct. Nech mě jít, a já ti povím všechno, co vím.“

Nikdy nevěř démonovi. Rybářská loď se ošklivě nakláněla, ale vypadalo to, že leviatan se vrací, aby je spolkl vcelku. Franks démona chytil za druhou ruku, přimáčkl ji k palubě a zabodl mu dýku do dlaně. Imp zaječel. „Kousej rychle.“ Franks se zvedl k odchodu.

„Počkej! Mám další informace! Mám něco, co si budeš chtít poslechnout. Pusť mě,“ žadonil démon. Franks došel k zábradlí. Patnáctimetrové chapadlo úplně urazilo kormidelnu. Zobák, který se zvedal z moře, klidně spolkne celou loď. Nadešel čas si zaplavat. „Tohle je osobní, Franksi! Tvůj starý nepřítel si našel cestu zpátky na Zemi!“

Franks se zarazil. Ohlédl se na impa. „Kdo?“

„Kurst!“

Nestávalo se často, aby Franksem něco otřáslo. Zamířil zpátky k démonovi.

„Našel si nové tělo, které ho udrží. Přijde si pro tebe. Pusť mě, a já…“

Tohle chapadlo bylo velké jako autobus, a když na rybářskou loď dopadlo, prostě se celá rozpadla. Zvedala je prastará bestie, zatímco pod nimi vybuchovala torpéda. Franks vrávoral na praskajících trámech, ale imp zmizel. Řada přísavek vysávala démonovy zbytky z paluby, zůstal tu jen hamburger probublávající kyselinou.

Kurst… Buď si s ním imp schválně pohrával, nebo to byly hodně špatné zprávy.

Franks frustrovaně zavrčel a skočil přes palubu. Oceán se mu hnal v ústrety.

* * *

„Ne, agente Franksi, řekl jsem, že to chci slyšet od začátku.“

Franks založil masivní paže. Široká ramena jako by zaplnila celou místnost. „Ne.“

Lidé by se obvykle pod Franksovým zničujícím pohledem zlomili, ale vyšetřovatel ani nemrkl. „To není žádost. Je pro nás životně důležité poznat celý příběh. Buď na stůl vyložíte úplně všechny karty, nebo jsme skončili. Myslím, že vám nedochází, jaké problémy jste způsobil. Tohle je vaše poslední šance. Musíme se rozhodnout, na jaké straně skutečně stojíte.“

Celý příběh nikdy nevyprávěl. Franks ani nevěděl, jestli to zvládne.

„No? Jak to bude? Vím, že vaše obvyklá odpověď by zněla tajné , ale to tady a teď neplatí, nemám pravdu?“

„Mně mluvení nikdy moc nešlo.“

„Myslím, že je na mně, abych to posoudil, protože pokud mi hned teď neřeknete svůj celý životní příběh, tak dohoda padá.“

Franks vydechl. „Dělejte si poznámky. Nebudu to opakovat.“

Info o knize:
Autor: Larry Correia
Originální název: Monster Hunter Nemesis
Nakladatel: FANTOM Print
Překlad: Jakub Mařík
Formát: 145×205 mm
Vazba: brožovaná
Počet stran: 304 stran
Cena: 279 Kč

O autorovi:
Larry Correia
Americký spisovatel a fanoušek zbraní. Vystudoval ekonomiku a účetnictví, byl ale také knihkupcem, střeleckým instruktorem či majitelem obchodu se zbraněmi. První román napsal na univerzitě, ovšem spokojený byl až s Lovci monster s. r. o. (Monster Hunter International, 2007), který upoutal pozornost nakladatelství Baen. Kromě cyklu Lovci monster má na kontě ještě trilogii Grimnoir Chronicles, z dalších románů jmenujme například Dead Six a Swords of Exodus, které vznikly ve spolupráci s Mikem Kuparim.

Série LOVCI MONSTER:
Bytosti z mýtů, legend a pověstí existují. Ať už jsou to prastaré entity rozvalující se mimo prostor a čas, upíři, vlkodlaci, duchové či nekromanti s nemrtvými služebníky, tak chtějí ovládnout, zničit, či vyhladit lidstvo. Proti nim ale stojí Lovci monster s.r.o., parta drsňáků a drsňaček, která se rozhodla, že se s paranormálním šmejdem nevyjednává. Mají zbraně, hodně zbraní, a neváhají je použít…