Laini Taylorová: Dcera kostí a dýmu
Mladá dívka Karou již od malička skrývá velké tajemství. Chodí sice do lidské školy, ale vyrůstala se čtyřmi chimérami, ví téměř všechno o přáních a jak si je splnit. Jenže za jejích sedmnáct let nikdo nedokázal Karou odpovědět na otázky ohledně jejího původu. Odhodlaná Karou udělá vše, jen aby byly její otázky zodpovězeny.
Chiméry jsou bytosti s tělem složeným z lidských, ale i zvířecích částí. Lidskému světu se vyhýbají, protože pro obyčejného člověka by byl jejich vzhled zarážející. Karou vyrůstala se čtyřmi takovými bytostmi a považuje je za rodinu. Přestože si například Brimstone na city příliš nepotrpí a na otázky o Karou zásadně neodpovídá, Pan přání je pro ni jako otec.
Velkou neznámou také zůstává, na co Brimstone potřebuje lidské a zvířecí zuby, pro které mu Karou pomocí portálových dvěří v jeho obchodě chodí z jednoho konce světa na druhý a vybírá jen ty nejlepší. Karou je jinak obyčejná dívka, potetovaná a s modrými vlasy, které jí rostou docela přirozeně díky přání. Mluví několika jazyky, v hodinách sebeobrany nespala a dokáže se o sebe postarat. Jako hlavní hrdinku si ji čtenáři oblíbí pro její drzost, odvahu a sarkasmus.
Dcera kostí a dýmu otvírá čtenářům nový svět chimér až skoro na konci. Do té doby se odehrává v lidském světě, je plná náznaků a hraje si s představivostí, která v tomhle případě u nikoho nebude dostatečná. Čtenář se postupně, úplně polehoučku, dozvídá informace o Karou a její minulosti, o tom, kdo tahle vysoká dívka s modrými vlasy je. A přestože je příběh propletený novými pravidly, čtenář se rychle začte, protože Laini Taylorové se podařilo napsat promyšlený, strhující příběh. Kromě Karou se navíc brzy po začátku stává vypravěčem anděl Akiva, kterého dívka zaujme, a proto jí začne sledovat.
Především české čtenáře překvapí, a určitě i nadchne zasazení příběhu do Prahy. Pravdou je, že příběh je hodně pohyblivý a jednu chvíli Karou studuje na umělecké škole v Praze a ve druhé shání zuby pro chiméru na druhém konci světa. Překvapením budou určitě „typicky česká jména“ Kazimír a Světlana, která se objeví hned na druhé stránce, ale to se dá lehce prominout.
Laini Taylorová zpracovala něco, co už bylo zpracováno tisíckrát. Přesto přináší nové pohledy na boj mezi dobrem a zlem a na vztah mezi andělem a démonem. Navíc všechno proplétá dohromady a dává to smysl. A na konci vás rozhodně nechá chvíli koukat do zdi a přát si, abyste měli další díl po ruce a mohli se hned začíst do pokračování. Dobrá zpráva proto je, že druhý díl Dny krve a hvězdného třpytu už vyšel i v češtině.
Vydal: Knižní klub; 2012
