Rozhovor s Patricií Briggs o knihách ze světa Mercy a tvůrčím procesu

K příležitosti vydání sbírky povídek ze světa Mercy Thompsonové Shifting Shadows (vyšlo v září 2014) poskytla Patricia Briggs rozhovor pro web Kindles & Wine.

Emily: Jsem obrovská fanynka série Mercy Thompson. Mercy je jednou z mých oblíbených ženských postav! Můžete nám říct, jak jste na ni přišla nebo co/kdo vás inspirovalo?

Patricia: Moje postavy jsou obvykle výsledkem několika rozhodnutí, která následně, díky zákonu schválnosti, končí jako plně vyvinutý charakter. Potřebovala jsem, aby Mercy byla součástí nadpřirozené komunity, ale mám ráda podceňované postavy. Proto se v knize o vlkodlacích mění Mercy v kojota. To znamená, že musí být rodilá Američanka. Chtěla jsem jí dát skutečnou práci, kvůli níž musí vstávat každé ráno a jít makat − i v případě, že by běžela od upírů celou noc − protože ona (stejně jako většina z nás) musí platit účty. Potřebovala jsem, aby měla takovou práci, o které můžu aspoň trochu zasvěceně psát, a tak jsem z ní udělala automechaničku se specializací na volkswageny, protože můj manžel a já jsme strávili většinu uplynulého desetiletí snahou udržet náš starý volkswagen na silnici. Tahle auta jsou nepředvídatelná a báječná a mám o nich hodně příběhů. Chtěla jsem, aby Mercy měla spojení s vlkodlaky, tak jsem ji nechala mezi nimi vyrůst. Když jsem zjistila, kým je a co ji motivuje, její charakter konečně zapadl na své místo.

Emily: Protože je Mercy mechanička, a vy jste zmínila, že jste udržovala v chodu vlastní VW, musím se zeptat: jste technicky založená?

Patricia: Pokud bych neopravila vaše auto, nikdo jiný vám už nepomůže. Alespoň ne poté, co bych jej zkusila opravit.

Dobře, tak ne. Nejsem technicky zaměřená. Ale za dvacet let našeho manželství, které trvá už 29 let, byly našimi hlavními auty různé typy VW, většinou s více než 100.000 najetými kilometry. Neměli jsme peníze (většinou), aby nám je někdo opravil, tak na nich pracoval můj manžel, a já se s ním hádala o nástroje a ledovou vodu (nebo horké kakao, to záviselo na ročním období) a poslouchala provokativní řeči, zatímco on pracoval.

Musela jsem se naučit vyměnit olej a pneumatiku, protože můj otec mi nedovolil naučit se řídit, dokud jsem to nezvládla. Ale já vyměnila olej pouze jednou, v našem Chevy Malibu z roku 1968, a to bylo před… hmm, lety. A umím také vyměnit vzduchový filtr.

Emily: V této sérii se hodně řeší otázka hierarchie ve smečce. Na jakou pozici ve vlčí smečce byste zařadila sebe?

Patricia: Jsem záludně dominantní. Neřídím lidi kolem sebe, ale také neposlouchám rozkazy. Vůbec. Přijímám žádosti. Nevěřím jiným lidem, že dělají chytrá rozhodnutí. Často se nehádám (už). Pokud něco nechci udělat, jen přikývnu hlavou a pokračuji v tom, co jsem chtěla udělat tak jako tak. Viním z toho mou matku, která mi kdysi řekla v naprostém zoufalství: „Nepři se o všechno co řeknu. Jen řekni: ‚ano, mami,‘ a pak udělej co chceš.“ Nejsem si jistá, jak dobrá rada to byla, ale zdá se, že pro mě funguje dobře. Mám podezření, že každý soudný alfa by mě vesele poslal do smečky někomu jinému.

Emily: Zajímá mě, jak spolupracujete při procesu návrhu obálky pro úžasnou Mercy Thompson. Zasahujete do toho hodně?

Patricia: Spolupracuji od první knihy o Mercy. Znám své limity a znám Daniela dos Santose, který je nejlepší v oboru. Věřím mu, že odvede vynikající práci. Volám Danielovi (obvykle předtím, než začnu pracovat na knize) a on se mě ptá na prvky, které může zahrnout z příběhu. To je o tom, jak daleko zajdu. Nejsem puntičkářka. Opravdový génius těchto obálek je Dan dos Santos − malinko mu pomáhá výtvarné oddělení v Ace a má editorka Anne Sowardsová.

Emily: Můžete nám říct, co chystáte pro Mercy nebo na čem dalším momentálně pracujete?

Patricia: V současné době pracuju na Dead Heat, dalším románu ze série Alfa a Omega. Anna a Charles pojedou do Scottsdale v Arizoně kvůli koni. Po cestě narazí na potíže, které zahrnují tvrdohlavého navažského alfa vlkodlaka, velmi starý romantický trojúhelník (v němž byl Charles účastníkem), umírajícího přítele, umírající ženu přítele − ve skutečnosti hodně lidí zemře, mnoho z nich jsou děti, protože děti jsou oblíbenou kořistí fae.

Když jsem zmínila děti coby kořist fae − další Mercy je vlastně nová grafická novela. S pomocí úžasného týmu spisovatelů a umělců − a dalších lidí − jsme společně připravili Mercyin příběh nazvaný Hopcross Jilly. Je to strašidelný příběh, a moji spolubydlící… ech … spolupracovníci k němu přispěli. Užili jsme si hodně zábavy − a opravdu miluju výsledek. První komiks vyjde letos v říjnu. Až celý příběh vyjde v komiksovém formátu, bude vydán i jako celek, a to jako grafický román.

Emily: Co byste mi řekla ohledně série Alfa a Omega, co potřebuji vědět? Četla jsem, že zapadá do stejného světa jako Mercy. Objevují se některé postavy v obou sériích?

Patricia: Alfa a Omega, první příběh ze stejnojmenné série, je novela, která vyšla i v Shifting Shadows. Na rozdíl od knih o Mercy je série A&O vyprávěna ve třetí osobě, obvykle z pohledu dvou protagonistů. To je pro mě příjemná změna a střídání mezi dvěma sériemi mě udržuje čilou.

Co se týká postav, Charles, hlavní mužská postava, je Samuelův bratr a Branův syn − objevuje se v několika knihách o Mercy, a to v Měsíční písni a v Krevním poutu. Samuel je v první A&O knize a Bran se rovněž objevuje v obou sériích. Asil, který se objevuje ve Spálené mrazem, patří k běžným postavám v sérii Alfa a Omega.

Ve skutečnosti se dívám na obě série jako na části jediného světa, o němž říkám příběhy. Události v jedné sérii ovlivňují druhou a postavy se přesunují (relativně) hbitě z jedné řady do druhé.

Emily: Měsíční píseň byla jednou z prvních urban fantasy knih, jež jsem četla, a otevřela mi to, co je momentálně můj nejoblíbenější knižní žánr. Všimla jsem si na vaší stránce, že jste také napsala několik klasických fantasy knih. Upřednostňujete psaní určitého žánru, a jaké žánry nejraději čtete?

Patricia: Baví mě psát UF, ačkoliv v budoucnu plánuji napsat tradičnější fantasy. Na fantasy mám ráda, že si můžu vsunout do žánru, cokoliv si přeju − romanci, detektivku, thriller, horor − a stále psát fantasy. Aspoň se u toho nenudím.

Hodně čtu fantasy. A také čtu sci-fi, detektivky, historickou fikci, western, romanci − od všeho trochu. Nemám trpělivost s tragickými příběhy − chci nakopat postavy do zadků a říct: „Překonej to,“ a příležitostně chci nakopat spisovatele, tvrději. Přečtu si jakoukoliv knihu s dobrými postavami a zajímavým stylem, bez ohledu na žánr.

Emily: Můžete se s námi podělit o to, jak píšete? Kde píšete? Jak často? Jak se vyrovnáváte se spisovatelským blokem?

Patricia: Prostě jdu ven a hraju si se svými imaginárními přáteli. Nejde o nic úžasného. Ale možná byste si mohli začít dělat starosti, že mám stále imaginární kamarády v mém věku.

Prvních několik měsíců, kdy pracuji na knize, udělám hodně práce, zatímco dělám jiné věci − maluji kolotočové koně, navštěvuji nová místa, sleduji strašlivé dokumentární filmy. Také strávím hodně času zíráním na prázdnou počítačovou obrazovku, abych dosáhla svého cíle pěti stránek za den.

Všechny tyhle stránky si nenechám. Dokud nenajdu začátek, jaký by se mi líbil, začínám román čtyřikrát i pětkrát. Liší se to kniha od knihy. V době, kdy pracuju na poslední části románu, jde obvykle už jen o to, dostat příběh z mé hlavy na stránky.

Někteří spisovatelé mohou vytvořit koncept, který potřebuje velmi málo úprav. Já nejsem jedna z nich. Příběh pro mě ožije až ve chvíli, kdy jej upravuji. Nejsem autorkou, která upravuje příběh až v okamžiku, kdy je hotový. Obvykle začnu každý den, kdy píšu, revizí (nebo mazáním) toho, co jsem napsala den předtím.

Spisovatelský blok může být způsoben hodně odlišnými věcmi. Když jsem začínala psát, bylo to někde uprostřed: v té části příběhu, kde už jsou představeny postavy, zápletka, a uspořádání − a máte představu, kam to míří, ale nemáte ponětí, co dělat s prostředkem knihy. To už mě teď příliš nedostává.

Pokud bych zjistila, že nemůžu psát, podívala bych se po dobrých knihách, co si přečíst − abych znovu roznítila svou vášeň pro vyprávění příběhu. Pokud by to nefungovalo, pustila bych si Pána prstenů. V těch filmech je tolik síly a zázraků, že je nemůžu sledovat, aniž bych cítila potřebu vyprávět vlastní příběhy.

Emily: Pokud byste si mohla zvolit: E-kniha nebo tištěná podoba?

Patricia: E-knihy a tisk. Upřednostňuji číst tištěnou podobu, ale žijeme v zapadákově a okamžité potěšení z koupě po internetu je báječné. Také hodně cestuju, a abych s sebou měla dost knih na desetidenní výlet, utahala bych osla.Většinu svých oblíbených knih mám v obou podobách: elektronické i papírové.

Emily: A nakonec, jaké máte ráda víno? Nebo, pokud neholdujete vínu, jaký je váš oblíbený nápoj?

Patricia: Jsem závislá na dietní Mountain Dew. Nejsem na to pyšná – dietní Mountain Dew má hroznou chuť. Nechápu, proč to miluju. Můj další oblíbený drink je 90 % vody a 10 % malinové šťávy.

Děkuju moc za dnešní pozvání − užila jsem si spoustu zábavy a doufám, že vy také.

Emily: Já také! Děkujeme za čas, který jste s námi strávila!

 

Za pomoc s překladem děkuji Renče a Erice.

Zdroj: kindlesandwine.com

Zdroj obrázků: patriciabriggs.com