Richelle Mead: Věk X – Šachovnice bohů
RUNA – Spojená republika Severní Ameriky – v blíže neurčené budoucnosti, kdy virus zničil značnou část pozemské populace. Místo, kde vládne dokonalý řád, vyspělé technologie, zakazuje se náboženství a podporuje agresivní míšení ras, protože tím se zabraňuje genetickým mutacím sužujícím lidstvo.
Justin March, bývalý služebník z RUNA specializující se na náboženské skupiny, byl poslán před čtyřmi lety do vyhnanství. Nyní konečně dostává příležitost vrátit se zpět do vlasti, když je pověřen vyšetřováním záhadných rituálních vražd. Jako osobního strážce získává pretoriánku Mae Koskinenovou, jednu z obávaných uměle vylepšených bojovníků. Justin s sebou z vyhnanství přiveze i svou chráněnku Tessu, která si musí zvyknout na nový způsob života, jenž se v ničem nepodobá tomu starému. Každý z nich má kromě role v základní ose příběhu své vlastní drama – a někdo z nich nejspíš víc než jedno.
Šachovnice bohů je prvním dílem nové série Věk X od Richelle Mead, autorky populární Vampýrské akademie a Pokrevních pout. Román zajímavě spojuje různé žánry: sci-fi, dystopii, nadpřirozeno, detektivku a trochu romantiky. Kniha je určena dospělým čtenářům, což se projevuje hlavně na pojetí milostné zápletky, ale bez obav si ji mohou přečíst i fanoušci young adult sérií. Autorka se navíc tohoto prvku úplně nevzdala a zakomponovala ho do příběhu v podobě šestnáctileté Tessy, Justinovy chráněnky.
Richelle Mead tentokrát zvolila klasické vyprávění ve třetí osobě. Jednotlivé kapitoly jsou popisovány z perspektivy jedné z hlavních postav – Justina, Mae nebo Tessy. Naneštěstí autorka tu a tam zapomněla, kdo právě příběh vypráví, a bez varování uprostřed textu začne nahlížet očima někoho jiného, což čtenáře mate.
Dystopický svět v Šachovnici bohů je opravdu složitý. Autorka se snaží svou vizi čtenáři představit, ale zároveň budovat napětí, proto nevysvětluje vše hned od začátku. To vede k tomu, že člověk zhruba sto stránek tápe, co znamenají slova jako RUNA, Gemmani, Úpadek, EA, kasty a podobně. Některé z výrazů dokáže rozklíčovat sám, u jiných si musí počkat na vysvětlení. Richelle Mead má všechny pojmy perfektně promyšlené. Jakmile ovšem určité termíny vysvětlí, přidá pár nových, aby si mohl čtenář zase s něčím lámat hlavu. Tento přístup sice dráždí představivost a nutí číst dál, ale zároveň ruší ve vnímání a prožití celého příběhu.
Čtenáři některé z předchozích sérií od Richelle Mead se neubrání porovnávání. V románu se objevuje podobná situace jako v Sukubě, ale podle mého názoru Šachovnice bohů nejvíc připomíná Pokrevní pouta. Justin vypadá jako starší verze Adriana, kdyby nepotkal Sydney, jen je zhýralejší, arogantnější a sebestřednější. Mae zase z hlediska své práce občas připomíná právě Sydney a vidím tu možnost i na obdobný duševní a charakterový vývoj jednotlivých postav.
Richelle Mead napsala nápaditý a propracovaný úvod série, který funguje především jako představení složitého světa a postav. Snad v druhém díle už čtenáři vklouznou do známého prostředí a povezou se na vlně příběhu, aniž by je rozptylovalo množství nových pojmů.
Vydal: Domino; 2014
