Chris Priestley: Pan Krátur
Billy to nemá jednoduché. Špinavé londýnské uličky počátku devatenáctého století nejsou zrovna přívětivým místem k životu, natož pro patnáctiletého klučinu, který se jako člen pouliční bandy protlouká ze dne na den, jak to zrovna jde.
Tentokrát mu to však zrovna příliš nejde, a když padne do rukou jiné skupině městských vyvrhelů, zdá se, že je jeho neradostný osud zpečetěn. Naštěstí se z mlhy vynoří tajemný pan Krátur, který chlapce na poslední chvíli zachrání. Nic lepšího než urostlého a silného společníka si drobný rošťák po svém boku nemohl přát, a tak není divu, že brzy uzavírají oboustranně výhodné spojenectví, které se po prvním nesmělém oťukávání promění v nesourodé přátelství.
Karty jsou na úvod rozdány poměrně jasně, Billy díky svému statnému partnerovi brzy rozpráší konkurenci a stane se takřka neomezeným vládcem přilehlých uliček. Jenže nic není zadarmo a pan Krátur mu vysvětlí, že si ho nevyhlédl náhodou a potřeboval by od něj drobnou protislužbu. Do Londýna se totiž vydal hledat člověka, který mu kdysi něco důležitého slíbil a své slovo nedodržel. Závěrečné zúčtování se blíží, a oba proto vyráží po stopách Viktora Frankensteina.
Tohle zjištění vše dosud napsané staví do trochu jiného světla a není těžké odhadnout, kudy se asi příběh bude dál vyvíjet. Zvažoval jsem, jestli tahle informace přeci jen neprozrazuje příliš, ale protože úmyslně vyčnívá z obálky i anotace, pro mnohé čtenáře se stává hlavním důvodem, proč knihu vlastně vůbec otevřít. K samotnému odhalení Kráturova tajemství navíc dochází poměrně záhy a ani předchozí znalost tohoto faktu nijak výrazně nekazí čtenářský zážitek.
Chris Priestley je u nás známý úspěšnou povídkovou trilogií „Příšerných příběhů“ pro mládež, proto není divu, že nakladatelství Argo sáhlo i po jeho delším románovém celku. V rámci žánru totiž splňuje vše, co od takové knihy můžeme čekat. V krátkosti by se příběh mohl shrnout jako konstatování, že každý slabý outsider si vždycky přeje mít k ruce silného kamaráda, který mu v případě nouze pomůže vyřešit jeho problémy. Tak jednoduché to však není, protože Billy se oproti svým populárním literárním kolegům z kouzelnických škol chová značně prospěchářsky, a přestože je příběh zejména o přátelství dvou společenských vyděděnců, zlodějíček si s nějakou morální zodpovědností s chováním Frankensteinova výtvoru neláme hlavu a bez výčitek si díky němu vyřizuje účty se svými protivníky. To vše bez zbytečných krvavých popisností, ale spíše s jemným ironickým nádechem, takže si na své přijdou i odrostlejší čtenáři, kteří mohou ocenit i další drobné odkazy na slavné dílo Mary Shelleyové, ke kterému se jako inspiraci autor hlásí i v závěrečném doslovu.
Využití oblíbeného popisu nesourodé dvojice donucené okolnostmi spolupracovat tedy funguje dobře, celá kniha má však zároveň i jeden drobný háček. S přibývajícími stránkami začíná být jasné, že i když se dočkáme rozuzlení této dílčí epizody Billyho a Kráturova života, jejich příběh zůstane nedopovězen, což je z mého pohledu škoda. Kromě toho, že se Pan Krátur dobře čte, slouží jako zajímavá literární pocta dalším klasikám světové literatury a člověk dostane chuť konečně si přečíst nejen původní příběh nejslavnějšího monstra, které je v duchu předlohy překvapivě poměrně zábavným a upovídaným společníkem. Trošku horší už je to s Billym, jehož osudy se uzavírají v Oliveru Twistovi, což už může představovat docela větší problém, přestože Kráturův závěr je koncipován jako výzva k jeho otevření. Osobně si totiž nedokážu představit, že by ho u nás někdo z původně zamýšlené cílové čtenářské skupiny začal číst nebo ho po pár stránkách neodložil, když vyděšeně zjistí, že se v něm žádná roztomilá potvora nevyskytuje.
Pan Krátur je tedy příjemnou a zábavnou hříčku, které však logicky chybí pořádné rozuzlení, což by pro malého (ne)čtenáře, který se úspěšně prokousal třemi sty stránkami textu, mohl být poměrně traumaticky zážitek, proto si nejsem jistý, jestli román dokáže náležitě ocenit. Na druhou stranu ale není chybou autora, že zatímco rámcovou představu o Frankensteinovi mají všichni, příběh opuštěného sirotka, na kterém vyrůstají generace britských dětí, nemáme pod kůží natolik, jak by si tato klasika možná zasloužila, a tím pádem ani Pana Krátura zřejmě nevychutnáme v celém jeho rozsahu.
Vydal: Argo; 2014
