Denuo Sanctum 15

Další díl fanpovídky ze světa knih Ritus a Sanctum.

Předchozí díly najdete zde.

Anna a Tara rychle probíhaly troskami Lycanopolis. Oheň, který čarodějka rozpoutala, se rychle šířil na okolní budovy, i tak se ale vlkodlaci zajímali spíše o obě ženy než o své domy. Tara by se sice mohla proměnit ve lvici, ale to by tu musela Annu nechat. Obě ženy se dostaly do skrytu stromů. Náhle mladou čarodějku něco udeřilo do zad. Poté se ozval hluboký hlas.

„Zůstaňte stát na místě a my vás hned nezabijeme.“

Anna se rychle otočila a vyslala na vlkodlaka proud ohně. Bestii zasáhly plameny a ta na místě shořela. Za vlkodlakem ale stáli dva další. V rukou drželi pistole a mířili nimi na obě ženy. Tara se otočila na mladou čarodějku a zašeptala.

„Něco udělej, cokoliv!“

Annu okamžitě napadlo jedno kouzlo, které sice nikdy nedělala, ale mohlo by je zachránit. Jeden z vlkodlaků se k nim začal blížit, když se objevilo zlaté světlo a obě ženy pohltilo. Obě dívky si připadaly, jako by spadly do tuhého bahna. Tara se začínala pomalu dusit, když nečekaně přistály na písečné pustině.

„Kde jsme? Tohle nevypadá jako Evropa.“

Na svou otázku ale nedostala žádnou odpověď. Otočila se a viděla Annu, která ležela na zemi a nehýbala se. Kolem jejího břicha se roztékala červená louže, která se jen pomalu vsakovala do písku. Tara popadla mladou dívku a uviděla čistý průstřel. Vlkodlak musel vystřelit, ještě než zmizely z Lycanopolis. Náhle se kolem čarodějky objevilo modré světlo a rána zmizela. Anna pomalu vstal a rozhlédla se.

„Kde to jsme?“

Odpovědí jí byl jen udivený pohled starší ženy.

„Ty jsi čarodějka! Ty máš vědět, kde jsme, kam jsi nás dostala.“

Anna jen pokrčila rameny. „Já to nevím. Myslela jsem na lvy a na jejich tábor. Ten výstřel nejspíš musel mé kouzlo pokazit.“

Tara se několik minut rozhlížela, než promluvila. „Dostaneš nás ale zpět, ne?“

„Samozřejmě že dostanu, ale teď ne, jsem unavená. Musela jsem se sama vyléčit a to mě stálo hodně sil.“

Okolní ticho přerušil zvuk kopyt. Anna hleděla na muže v podivné zbroji, kteří se k nim blížili na koních. V rukou drželi meče a nevypadali mírumilovně.

Taře se ve tváři usadil vyděšený výraz.

„Nejde o to, kde jsme, ale v jaké jsme době. Přenesla jsi nás v čase.“

***

Trosky Lycanopolis ještě doutnaly, když vlkodlaci začali s opravami. Přepadení té malé skupinky zničil čtvrtinu města. Vrány se pomalu slétávaly na ohořelá těla a rvaly z nich kusy masa. Jen ony měly užitek z toho, co se tady stalo. Lvi dobili jen malé vítězství, které ale brzy zmizí. Jedna z vran přistála kousek od lidské paže, která trčela z hromady kamenů. Ostrý zobák chtěl vzít svou část kořisti, když se ruka pohnula a chytila ptáka pod krkem. Ozvalo se křupnutí kostí a dravec spadl mrtvý na zem. Jeden z vlkodlaků si ale malého divadla před sebou všiml.

„Tady někdo žije, pojďte rychle sem!“

Tři vlkodlaci přešli k místu, kde stál velký sál chrámu, a začali odhazovat kamení. Brzy nato mezi sebou nesli ohořelé tělo. Nikdo z nich nepoznal, o koho jde. V sále proti sobě bojovali lovec a jejich pán Fenris. Malý průvod procházel kolem mrtvol, když se od země ozvalo.

„Mně tady nikdo nepomůže?!“

Jeden z nosičů málem šokem spadl na zem. Z hromady těl se zvedaly zbytky nějakého člověka. Tělo bylo kompletní až na to, že na něm nebyl ani centimetr kůže.

„Ptala jsem se, jestli pomůžete i mně?!“

Vlkodlak jménem Fobos poznal, koho to má před sebou. Luciana celý zápas přežila, pokud se tomu dá tak říkat. Pomalu přešel ke zmrzačené ženě a podepřel ji. Luciana se mu místo poděkování vysmekla a z jedné mrtvoly utrhla kus masa. Kořist rychle zmizela v jejích ústech. Zaznělo tiché praskání a zvuk, který připomínal mlaskání zvířete. Poté se na zničeném těle opět začala objevovat kůže. Brzy před nimi stála holohlavá čarodějka a vražedkyně Luciana.

„Tak co, zlatíčka, vyléčíme i toho muže, nebo ho necháme umřít?“

Nikdo jí neodpověděl.

„Mohli bychom také vyvléct to druhé tělo. Zatím jste nevytáhli ani polovinu lidí, kteří tam jsou zavalení.“

Čarodějka domluvila a procházela městem, aniž by se nechala rušit tím, že je nahá. Vojáci mezitím vynesli další polomrtvá těla a přenesli je do druhého největšího sálu ve městě. Nikdo se neuměl léčit tak rychle jako Luciana. Nemohli si proto být jistí, jestli mezi přeživšími není Fenris nebo lovec.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít