Patricia Briggs: Nocí zlomená
Mercedes Thompsonová, vlastně už tři díly Mercedes Hauptmanová, je žena alfy Smečky columbijského poříčí. Po otci zdědila indiánské rysy, po matce evropské, ale často si ji lidé pletou s hispánkou. Mercy už dávno není dvacetiletá křehká květinka, je to samostatná žena, pracuje jako automechanik ve své opravně starých aut. Navíc se narodila jako kožoměnec, co se mění v kojota. A kojot disponuje silným pudem sebezáchovy.
K práci alfy Adama Hauptmana patří starost o blízké, a tak když bývalá žena Christy požádá smečku o ochranu před stalkerem, Adam neodmítne. Co na to Mercy? Jistě že se jí nelíbí, když se bývalá žena naveze do jejich domu. Ale Mercy je Mercy. Bere ohledy na kdekoho, a tak se snaží zachovat klid ve smečce a v rodině. Jenže Christy přebírá kontrolu nad domem. Jako by to ani nebyla Mercy, ta Mercy, která si dovolila pohrávat si i s Branem Cornickem, marokem vlkodlaků Severní Ameriky. Vlkodlaci mají tolik pravidel, jež ta kojotí holka tak ráda porušuje, a ještě ke všemu strká nos tam, kam nemá. Jen na Christy jako by nestačila.
Šikovná manipulátorka Christy mistrně zvládá roli bezmocné křehké ženy, jíž každý rád a s potěšením pomůže. Vzdělání ani rozum při jednání s ní nepomáhají. Tato bezmocná žena donutila celou smečku skákat a otročit, jak ona píská. Christy tak zaměstnává péče o sebe, že nevidí ostatní, Mercy se naopak stará víc o lidi kolem sebe. Jsou jako noc a den. Vypadá to, že Christy stojí nejen o ochranu, ale také o svého bývalého muže. Ale Adam naštěstí stále nosí tričko s nápisem „Miluju kojoty“. Na scéně se objevuje Christyin pronásledovatel a ukazuje se, že nebude lehké se ho zbavit.
Nejednoho čtenáře napadne elegantní řešení, stalkerovi Christy vydat, ale není to tak jednoduché. Za prvé jí Adam slíbil ochranu a za druhé se začínají kupit mrtvoly nevinných lidí, a tomu nemůžou Hauptmanovi nečinně přihlížet. K tomu se valí na Mercy i dost jiných starostí. S fae není radno si zahrávat, zvlášť když máte něco, co jim patří. Také domorodý bůh Kojot má zřejmě své plány. Manipulativní Christy působí ve srovnání s ním jako žabař. Kojot si se svými dětmi zahrává jako se šachovými figurkami. Co taky má ve svém nekonečném životě dělat?
Nocí zlomená je již osmý díl série, proto pravidelní čtenáři už mají své oblíbené vedlejší postavy. Těch se v šestém díle nedočkali a možná proto a pro přemíru domorodé magie bylo Říční znamení zatím nejslabší knihou ze série. To se naštěstí změnilo a další díly mají zase stoupající úroveň.
Mým favoritem vždy byl Bran, také proto ráda čtu spin-off sérii Alfa a Omega, v Nocí zlomené mě stejně potěšil i sympatický upír Stefan a mocný vlkodlak Sam Cornick – muž, se kterým Mercy všechny partnery srovnává a jen málokterý to srovnání snese – obstojí jen jeden, Adam. Autorka mě ale o Adamově výjimečnosti zase nepřesvědčila, jeho postava vyznívá ploše, bezchybně, za každých okolností kladně. Patricia Briggs hodně staví na Adamově kráse, pořád o ní mluví, přesto mi vlkodlačí alfa přitažlivý nepřipadá. Nezdá se mi živý na rozdíl od upíra Stefana, což je samo o sobě paradox. Sérii jednoznačně zdatně táhne Mercedes, silná žena a silný malý kojot v jednom, a také zajímavé vedlejší postavy.
Patricia Briggs svůj svět propracovala tak dobře, že se v něm stěží najde trhlinka. Při čtení minulých dílů mě napadalo, že si autorka a Mercy nedělají starosti s věkem. Adam fyzicky nestárne, ale co se stane, až zestárne Mercy? Teprve v tomto díle se tato logická otázka rozebírá.
Dialogy působí živě, situace velice reálně a erotiky najdeme jen špetku, autorka zvládá řemeslo na výbornou. Nocí zlomená patří mezi oddechové knihy, velice příjemně se čte a na rozdíl od jiných stejného žánru neuráží čtenářovu inteligenci. Ne nadarmo patří série Patricie Briggs k tomu nejkvalitnějšímu z urban fantasy.
Mercy na konci knihy tančí, jak nejrychleji dokáže. A dokáže se pohybovat opravdu rychle, rychleji než vlkodlaci. Bude to ovšem stačit? Ještě štěstí, že se kojot dá tak těžko zabít. Název Nocí zlomená je hodně zavádějící. Mercedes Athenu Thompson Hauptman hned tak něco nezlomí. Ani noc a ani cizí moc.
Vydal: Fantom Print; 2014
Moc pěkný díl. A zase jedno odhalené tajemství okolo Zeeho :) Se nezdá, kovář jeden :)))
Jen ten závěr byl trochu moc zázračný, to nemusím. Mám radši i v UF světě pevná pravidla, i když to ve fantastice zní divně, a ty jsou kolem Kojota trochu moc volná.
Tenhle díl mě bavil. Sice jsem měla pocit, že už jsem podobné scény někdy četla, ale to mi vůbec nevadilo.
Honey se mi líbila a Zeeho synek neměl chybu. Hele já myslím, že těch odhalených tajemství kolem Zeeho bylo víc. Něco se týkalo přímo jeho a něco jeho synka.
Renčo, ale vzpomínáš si, kde je jistý předmět doličný ze Zeeho minulosti? Kde jsme ho mohli zaznamenat naposledy?
To je Kojotovo specifikum, že likviduje pravidla.
já a pamatovat si něco? Navíc detaily? Nepamatuju si ani, o čem byl minulý díl, na který v tomhle naráželi. Pamatuju si jenom, že unesli Adama. Ale jak tam cosi mleli o nějaké upírovi z minulého dílu, tak to už si vůbec nepamatuju. Jsem si ani nepamatovala, že tu hůl dala Kojotovi.
Dobře. Já si totiž pamatuju jenom kraviny, tak si napíšu, že tyhle detaily spolu musíme probrat v Chotěboři.