Denuo Sanctum 13

Další díl fanpovídky ze světa knih Ritus a Sanctum.

Předchozí díly najdete zde.

Luciana se ve své vlčí podobě dostala až na místo, kde se měla sejít s jedním vlkodlakem. Nikde ale nikoho nenašla. Zmateně pobíhala lesem a snažila se najít jakoukoliv stopu. Po několika minutách našla stopu krve, ale něco jí na tom zneklidnilo ještě více. Doběhla na místo, kam ji vedl její čich, a našla to, co hledala. Kolem ní ležely mrtvoly jejích druhů. Někdo je roztrhal na kusy a Luciana věděla, o koho šlo. Její smečka narazila na lvy.

***

Eric ráno vstal z postele a vzpomínal na to, co se stalo včera večer. Opravdu může tak snadno zapomenout na Lenu? Věděl, že nemůže, ale mohl by se o to pokusit. Zdálo se, že Tara porušila jejich zákaz stýkání, ale to nic neměnilo na tom, k jakému druhu patřili. On byl vlkodlak, už nikdy se nebude moci vyléčit, teď už ne. Tara patřila k lvím dlakům. Co by vzešlo z takového spojení? Mužovo rozjímaní přerušil až příchod vůdce tábora.

„V noci mezi nás proklouzl jeden dlak, ale bohužel nám utekl. Došlo také k přepadu a osvobození zajatců, které měl dostat do spárů Fenris. Bohužel jsme zachránili jen jednu dívku jménem Anna. Prozradila nám, že je čarodějka, a pomůže nám.“

Eric se téměř vyděsil, když muž zamířil k němu.

„Stalo se něco vůdci lvů?“

Cizí muž se jen usmál. „Náš vůdce vám předal velení nad malou skupinkou našich bojovníků. Ví, že chcete Fenrise porazit.“

Eric se pořád nezbavil překvapení nad něčím takovým. Najednou měl v rukou bojovníky a mohl vyrazit, kam chtěl. Jedna věc se ale pořád vznášela nad jeho plány jako smrt nad umírajícím člověkem. Pořád nevěděli, kde se skrývá Fenris, i když to nemohlo být příliš daleko od jejich tábora.

Eric se zatím setkal s Annou. Odhrnul zábranu, která tu byla místo dveří, a spatřil mladou dívku, až příliš mladou. Mohlo jí být tak maximálně patnáct. Muž nemohl uvěřit tomu, co měl před sebou.

„Ty jsi Anna?“

Dívka přikývla.

„Nejsi trošku moc mladá na to, abys bojovala s dlaky?“

Dívku jeho poznámka urazila. „Už jsem jednoho otce měla a dalšího opravdu nepotřebuju. Viděla jsem, jak dlaci roztrhali moje příbuzné. Stačí to pro hraběte Erica!“

Eric se jen usmál a kývl. „Čeho všeho jsi jako čarodějka dosáhla?“

Anna poznala, že ji začal brát vážně, a tak řekla, co věděla. „Možná jsem našla místo, kde se zdržuje vlkodlak, který byl v našem táboře. Nebyl tu ale jenom jeden.“

Potom vstala ze židle a vzala do rukou mapu okolí tábora. Plánek rozložila na stůl a ukázala na jedno místo. „Zde leží jeskyně, kde tu bestii najdeme. Mohli bychom ji potom vyslechnout a zjistit, kde se ukrývá Fenris.“

Eric přikývl a oba vyrazili. Za několik minut se opravdu přiblížili k jeskyni, o které dívka mluvila. Muž se podíval na Annu a viděl na její tváři výraz nelíčené radosti. Věřila svým schopnostem zase o něco více. Oba neslyšně proklouzli malým průchodem.

Ozvalo se temné zavrčení. Náhle Ericovi došlo, že je dívka v nevýhodě. V takové tmě prakticky nic neuvidí. Vlkodlak ale nečekal takové hosty a udělal to nejhorší, co v takové situaci mohl. Chtěl proběhnout kolem nich ven.

Eric ho popadl za krk a mrštil s ním o stěnu jeskyně. Bestie se zhroutila k jejich nohám a s tichým křupáním kostí se proměnila do lidské podoby.

Anna pohlédla na mladého muže a zvedla pravou ruku. Z dlaně jí vyšlo zlaté světlo a v podobě malých pramínků prosáklo mezi rty jejich vězně. Muž měl v obličej bezduchý výraz a začal mluvit. Řekl jim souřadnice, na kterých dlaky najdou. Mluvil také o Lycanopolis, novém hlavním městě světa.

Eric jej nechal mluvit a potom mu jediným úderem do brady zlomil vaz. Udiveně pohlédl na dívku vedle sebe. Dokázala toho opravdu hodně. Můžou vyrazit hned, jak se vrátí pro Taru. Více dlaků s nimi zatím nepůjde.