Stefan Spjut: Stallo
Necháváte své děti na hřišti samotné? Pouštíte je bez dozoru ven? Nevěnujete jim dostatečnou pozornost? Pouštíte je k prarodičům na samotu u lesa? To byste neměli, protože tam venku jsou opravdu trollové. A kradou naše děti.
Susso Myrénová pracuje v rodinném obchodě zaměřeném na turisty, ale občas si přivydělává jako pečovatelka. Její skutečnou vášní je webová stránka věnovaná skřítkům a trollům. O trolly se zajímá od chvíle, kdy viděla fotografii medvěda s divným stvořením na hřbetě, kterou v roce 1987 pořídil z letadla její dědeček Gunar Myrén. Se Susso se spojí Edit Micklessonová z Vaikijauru, která viděla v okolí svého domu zvláštní stvoření, jež pozorovalo jejího malého vnuka. Susso se do Vaikijauru rozjede, ale ani v nejmenším netuší, do čeho se právě zapletla.
Román Stallo tvoří tři základní linie. V první pátrá Susso Myrénová po trollech a trpaslíkovi z Vaikijauru. Druhá se zaměřuje na Seveda, pro něhož je odpověď na otázku, jestli mezi lidmi žijí trollové, až bolestně jasná. Na rozdíl od obou těchto linií tu třetí vypráví jedna z postav ze svého pohledu, v ich-formě. Jedná se o Gudrun Myrénovou, matku Susso a dceru Gunara. Všechny tři zápletky tvoří zajímavý a neobvyklý mix, ale tempu příběhu toto rozdělení příliš neprospívá. Stallo má přes pět set stran, ale akční scény aby čtenář hledal lupou.
Stefan Spjut dokázal stvořit zajímavý příběh na hranici mezi urban fantasy a thrillerem, kde se to sice nehemží akcí, ale napětí by se dalo krájet. Autor si zahrává s psychikou a fantazií čtenáře, s naším strachem z neznáma. Hned v úvodu k tomu využije malého chlapce s maminkou v odlehlé chatě. Potom i jeden malý netopýr dostává děsivý rozměr. Děj je nepředvídatelný, i když bystrý čtenář brzy pochopí jisté náznaky, přesto zůstává do poslední chvíle v nejistotě, jak se zápletka vyvine. Stallo patří do žánru fantasy, ale zpočátku je těžké tomu uvěřit.
Postav je v knize více než dost a občas čtenář může zmateně přemýšlet, o koho se vlastně jedná. Spjut se snaží vykreslit hlavně myšlenkové pochody hlavních aktérů, ale stejně z nich největší dojem zanechá jejich užívání žvýkacího tabáku (i u žen). Škoda že se Stallo neodehrává na menším počtu stran v rychlejším tempu, protože jde přece o život. Konec vyvolává trochu rozpaky, protože některé odpovědi je nutné si domyslet.
Tam venku jsou opravdu trollové, kteří kradou naše děti, ale co když existuje i něco horšího?
Vydal: Host, 2013
