Denuo Sanctum 8

Osmý díl povídky ze světa knih Ritus a Sanctum. Ericův příběh pokračuje… (předchozí díly zde)

Eric, Lena a šermířka seděli u stolu. Uplynulo devět měsíců od doby, co zabili Fenrise, stále ale nepřicházely zprávy o tom, že by se měl vrátit. Neobjevily se žádné podivné vraždy ani zmizení. Všichni ale věděli, že je to pouze ticho před bouří.

Helen hleděla na dveře svého domu. Někdo je vyrazil, a to velkou silou. Dřevěné třísky se válely všude kolem. Rychle prošla chodbou a nevnímala rozmlácené vybavení domu. Kdo něco takového mohl udělat? To byla otázka, která jí neustále zněla v hlavě.

Vešla do své ložnice a vyděsila se. Na staré posteli ležela lebka. Pomalu k ní přešla a opatrně ji vzala do rukou. Nejvíc jí připomínala psa nebo vlka, ale byla mnohonásobně větší. Helen pohlédla do prázdných očních jamek a náhle spatřila rudé oči. Nemohla od nich odvrátit pohled. Lebka jí vypadla na zem a rozbila se. Dívka jen zanadávala a šla pro koště, aby zametla zbytky. Nejspíše se jí jen něco zdálo a žádné oči tam nebyly. Musela mít ještě šok z toho, co se tu stalo.

Rychle vzala koště a šla zpět do ložnice, když spatřila vlka nebo něco podobného. Zvíře stálo u její postele a tiše vrčelo. Helen pustila koště na zem a dala se do běhu. Zvíře ji ale brzy dohonilo a srazilo na zem. Cítila, jak jí netvor dýchá na krk, potom se ale ozval hlas: „Na to, že jsi moje pravnučka, moc bojovat neumíš.“

Žena strnula hrůzou, ten vlk k ní mluvil. Netvor si jejího mlčení ale zjevně nevšímal a mluvil dál: „Teď tě pustím a oba si sedneme a promluvíme si. Nezkoušej utéct, k ničemu by ti to nebylo.“

Helen vstala a společně prošli domem do obývacího pokoje. Vlk se začal pomalu měnit. Dívka jen vyděšeně hleděla na to, jak srst mizí a celé tělo se mění na lidské. Muž se nijak nenechal rušit svou nahotou. Pomalu vstal, uklonil se a představil.

„Jsem Fenris, nejstarší žijící vlkodlak. Jak už jsem řekl, jsi má pravnučka.“

Helen jen nervozně pokrčila rameny. Nevěděla, co má říct, vždyť byla sirotek. Nikdy se o ni její rodina nepřihlásila a najednou přijde její praděda a je to vlkodlak. Musela se nejspíše zbláznit. Ano, to bude ono, uhodila se do hlavy a tohle vše se jí jen zdá.

Fenris ji nechal rozjímat jen několik minut, poté začal znovu mluvit: „Před desítkami let jsem žil mezi lidmi a měl manželku. Měli jsme spolu tři děti, ale existuje jedna sekta, která to chtěla překazit. Mě uvěznili a mou manželku zabili. Emílie se snažila bránit děti, a tak zabili i ji. Vrátil jsem se, abych je zničil, ale k tomu potřebuji tebe. Jeden vlkodlak nestačí na to, aby je zničil, ale my oba to dokážeme.“

Helen jen přikývla, než jí došlo, co řekl.

„Já ale nejsem vlkodlak.“

Fenris se zasmál: „Ale budeš.“

Než stačila dívka cokoliv udělat, Fenris skočil a zakousl se jí do krku. Za pár minut ji pustil a vrátil se zpět na své místo.

„Jsem tvůj praděda! Poslechneš mě a pomůžeš mi!“ Jeho tvář při těchto slovech nabrala výhrůžný výraz, ten ale okamžitě nahradil prosebný pohled. Dále pokračoval vlídným tónem: „Potřebuji tvou pomoc, abych našel všechny své potomky. Máš velkou rodinu, jen o ní zatím nevíš. Mé děti přežily a linie pokračovala.“

Helen přikývla na souhlas, i když zatím váhala. Neušlo jí, jak se  vlkodlak na několik vteřin přestal ovládat. Nejspíše mu vůbec nezáleželo na rodině. Musela zjistit, co chce Fenris ve skutečnosti.

***

Lena stála v chodbě a naslouchala tomu, jak Eric telefonuje. Muž ale brzy domluvil a vrátil se k ní.

„Volala Justinne.“

Lena jen tiše hleděla na svého manžela. Nejspíše si spletl jméno.

„Kdo volal?“

Eris se podivně usmál a řekl jen: „Justinne, ona žije.“

Lena pomalu kolébala malé dítě, jejich dceru. Justinne byla nevlastní sestrou Erica. Zemřela při jedné honičce, když bojovali s vlkodlaky. Jen to o této ženě věděla. Eric o ní většinou odmítal mluvit. Pohlédla na svého muže.

„Kdy přijede?“

Museli jí přeci pomoci. Nejspíše byla sama a nikdo neví, kdo se ji pokusí zabít.

Eric se jen nuceně zasmál. „Nechci ji nikdy vidět. Neuvidí nás a ani naše dítě.“

Lena jen kývla a nemluvila. Věděla, že Erica nepřesvědčí. Svou sestru nechtěl vidět.

***

Helen se probudila ve své posteli. Několik vteřin doufala, že vše byl jen sen. Do pokoje ale brzy přišel Fenris. Dokonce se stačil i obléknout, i když netušila, kde mohl vzít pánské oblečení. V jejím domě to tedy rozhodně být nemohlo.

Vlkodlak kývl hlavou a řekl jen: „Oblékni se, vyrážíme na cestu.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít