M. T. Majar: Krvavý písek
Po úspěchu Znamení vlka se M. T. Majar rozhodla podruhé vypravit do urban fantasy světa vlkodlačice Tori a naservírovat dychtivým čtenářům další porci příběhů ze slunné části Spojených států viděných očima české rodačky, která nejde pro drsné slovo daleko.
V průběhu prvního dílu dostala Tori jen krátkou příležitost prožít skutečné štěstí po boku milovaného muže a vychutnat si nově nalezený domov mezi členy své smečky. Příčinou byl Eliah, Druhý konkurenčních Tichých stínů, který s ní měl jiné plány a neváhal využít šanci k jejímu únosu. V momentu, kdy se omámená Tori zvolna probírá z mrákot a navrací se jí ostré smysly, je Ruben i každá přátelská tvář už dávno stovky mil daleko. Kolem se rozléhá pustá a rozpálená krajina Arizony a jedinou společnost tady představuje indiánský šaman, který ji omráčil, svázal a jako balík posadil na svoji motorku. Není divu, že se Tori pekelně rozzuří a začne kolem sebe okamžitě kopat a kousat.
Postupem času ale přichází na to, že by měla se svým odporem a rychlým odsouzením chvíli počkat. Eliah má totiž ke svému drsnému jednání překvapivě vážný důvod. Možná reprezentuje jediného vlkodlaka v rodině, ale rozhodně není sám, kdo v ní ovládá magii navažských předků. Jeho sestra byla podobně nadaná a to se jí nakonec vymstilo a ona se ocitla uvězněná ve vlastním těle, zatímco její duše putuje mimo prostor i čas a nedokáže se sama vrátit, kam patří. A přesně k tomu Eliah potřebuje Toriin výjimečný talent, s nímž mu snad dokáže pomoct přivést sestru zpět k životu. Pohled na mladou dívku ležící bez pohnutí na nemocniční posteli i truchlící rodina kolem nakonec rozhodne. Tori prozatím odsune vlastní touhy a přání na vedlejší kolej a odhodlá se vydat na dobrodružnou cestu za tajemstvím indiánských kouzel.
Prašný americký jihozápad nepředstavuje právě to nejbezpečnější místo pro lycas, a proto ještě předtím, než má Tori příležitost zapojit se do Eliahova plánu, dostává se do hledáčku gangu pátrajícího právě po někom, jako je ona. Spirála směrem krajina nejhorších nočních můr je vzápětí až směšně krátká a Tori se setkává tváří v tvář s lidmi, pro které jsou vlkodlaci jen odolným nástrojem k dosažení morbidních potěšení. Nezbývá než se porvat s osudem. Pouť za ztracenou duší bude pro Tori mnohem nebezpečnější, než sama na počátku tuší, a odnese si z ní víc než jen pár šrámů a škrábanců.
Pokračování série Vlci přináší originálnější a lépe zpracovaný příběh, než tomu bylo u jeho předchůdce, přes veškeré drsné zvraty ale děj nedokáže úplně chytit a zaujmout. Na vině je hlavně úbytek dialogů a někdy až příliš obsáhlé popisy okolí i myšlenek, kvůli nimž se pak všechno zpomaluje. Líbilo se mi celkově drsnější pojetí, některé scény byly až překvapivě brutální i na žánr urban fantasy, kde bývá už poměrně zvykem, že autorky nechávají své hrdinky protrpět a prožít ledacos. Takové momenty jsou vykreslené do detailů, působí syrově realisticky a dávají připomenout, že přes veškerou odlišnost a nadpřirozeno nakonec bývají těmi největšími netvory obyčejní lidé mezi námi. Z vedlejších postav dostává kromě Eliaha více prostoru oblíbený Mikael, který získal skvělou šanci posunout a rozvinout svůj vztah k Tori. Osobně dávám velké plus za navažský folklor a indiánskou magii, škoda že tématu nakonec byl věnován menší prostor, než v jaký jsem doufala.
Krvavý písek trpí syndromem druhých dílů úspěšně započatých sérií, které zkrátka ne vždy zvládnou ve všem uspokojit vysoká očekávání. Nejde o dokonalou knihu, ale rozhodně je na ní poznat posun dál. A kdo ví, případné pokračování série má díky ní otevřeno spoustu nových možností. S příběhy z podobného žánru se na malém českém trhu stále ještě moc často nesetkáváme, přitom nám dávají šanci zažít zase něco trochu jiného, co by nám realita nikdy nedovolila, a i o tom myslím celá spisovatelská dřina je. Držím Tor palce, ať už ji její postavy napříště zavedou kamkoliv.
Vydal: Fantom Print, 2013
Mě překvapil žánrový odklon od prvního dílu, kdy šlo o romantickou urban fantasy, zatímco dvojka je drsný thriller o obchodu s bílým masem. Já sice můžu oboje, ale třeba se to neodvážím půjčit mámě ani sestře, které se už Znamení zdálo v některých okamžicích (scény s Benem) dost drsné. Tím jen chci říct, že tohle není to pravé pro čtenářky romantických/erotických fantasy, kterým se mohl první díl líbit.
Takže mně sice nevadila ta drsnost, ale podobně jako Sevii dlouhé popisy. I to zachraňování Eliahovy sestry z hlubin bezvědomí mi přišlo strašně natahované. Znamení vlka mi prostě přišlo svižnější a líp se mi četlo, i když třeba nemělo takovou myšlenkovou hloubku. Eliah je proti Rubenovi nudný patron, mužský prvek tak zachraňoval Mikael.
Nebo jsem po finčiných ódách měla moc vysoká očekávání.
Jo, finka se nemohla od čtení odtrhnout a to se jí naposledy stalo při četbě AB :-))
Protože nemám ráda romanťárny a přímo nesnáším eroťárny,, tak pro mě drsný thriller byl to pravé. Jsem zvědavá, co na to řekne Darda.
chápu, proč se to líbí tobě, mně jen přijde divné, když se díly série žánrově rozchází, nebo spíš je každý vhodný pro jiný typ čtenáře; kdyby to každé vyšlo jako samostatný román, tak nic nenamítám. Ale zase na akční thriller to bylo místy dost natahované.
Víš, třeba je to jako v životě. Někdy víc romantika, někdy horor :-)))
Mám ráda, jako čtenář preferující dobrou literaturu, když děj aspoň připomíná skutečné kotrmelce v reálu ( i když je to fantazie). Můj život tak vypadá, třeba to tak někdo nemá a nezažil žádné výkyvy – nuda. V tom musím dát zapravdu Dardovi a jeho věčné „uvěřitelnosti“. Proti Krvavému písku mám jen jednu výhradu a to je konec, viz důvody výše.
Souhlasím s Renčou. Byla to razantní změna žánru i směru, kterým se série vydala. Je vidět, že je Tor vypsaná, protože umí velice dobře děsit. Já ale dávám přednost trochu jinému zaměření. Však je to znát na knihách, který recenzuju. Jsou to spíš takový pohádky a sem tam něco maličko drsnějšího, ale jen decentně. Hold první díl u mě zabodoval víc.
Proto je dobře, že Vlky vydává Fantom Print a ne Baronet :-))))))
Mě se vlci líbí,je pravda že je to trochu drsnější než první díl, ale napínavé..
Moc se mi líbil zásah Mikaela i jeho kolegy..jeho postava se zajímavě rozvíjí.Je pravda že Ruben měl málo prostoru ale už v prvním díle mi k Tori moc nesedl..Působí na mě jako nudný patron,který neví co chce..
Víc by se mi k ní hodil Mikael,ale to je jen můj názor.Jinak závěr dává skvělé možnosti jak pokračovat..uvítala bych další díl..možná i víc než jeden..
já se z pochopitelných důvodů nebudu nijak vyjadřovat k názorům na knížku či k rezenzím. Tuhle jsem zamýšlela avízovat na svém facebooku, jako každou, ale stáhla jsem ji, protože je to spoiler jako hrom :-)
Podle mě je druhý díl minimálně stejně dobrý jako první. Ruben mi popravdě vůbec nechyběl. Už od prvního dílu mi přišel jako impulzivní a agresivní alfa, který neumí dělat kompromisy a nenávidí když něco nemá pod palcem.
Eliah je naproti němu „dospělejší“. Přesně ví co chce a nebojí se za tím jít. Tím únosem si to u mě ale trochu pokazil.
Tori je silná ženská hrdinka. To se mi na ní líbí. Během jejích hádek se v ní úplně vidím. Její drzost nezná mezí. Ráda překračuje hranice, další naše společná vlastnost. Taky se mi líbí její smysl pro humor. Ovšem nelíbí se mi její přístup „Já jsem Viktorie z Česka, všechno umím a nic mě nezastaví!“
Mikael. Na něm se mi nejvíc líbí jeho odměřenost. Jak se pomalu ale jistě vyvíjí jeho vztah s Tori. Tváří se jako by nic, ale záleží mu na Tori mnohem víc, než dává najevo. On je popravdě asi moje nejoblíbenější postava. Jediná věc, která mi na něm trochu vadí je jeho „nezranitelnost“. S každé akce, do které ho Tori naveze vyjde bez škrábnutí. Chápu, že je to agent, který má drsnou minulost, ale bůh to není.