Kathy Reichs a Brendan Reichs: Šifra

Tory Brennanová, praneteř proslulé „sběratelky kostí“ doktorky Temperance Brennanové, jde spolu se svými kamarády z jednoho nebezpečného dobrodružství do druhého.Před časem se Tory, Ben, Hiram a Shelton nakazili zmutovaným supervirem, který proměnil jejich DNA. Onemocněli, změnili se, ale má to i svoje výhody – všichni získali zvláštní nadlidské schopnosti. Jsou rychlejší, silnější, mají dokonalý zrak, čich, sluch i chuť. Jsou z nich viráti…

Hiram má teď nového koníčka – geocaching. Na ostrově Loggerhead nachází spolu s ostatními první kešku – záhadnou zdobenou krabičku. Uvnitř je šifrovaný vzkaz s podpisem: Pán hry. Jsou viráti připravení zapojit se do podivné Hry?
Sheltonovi se podaří zašifrovanou zprávu rozluštit a ta je dovede k dalšímu nálezu. Tory chce přijít celé záhadě na kloub, ovšem to, co zpočátku vypadalo jako nevinná zábava, se rychle mění v noční můru. Někde venku tiká bomba a čas ubíhá… (anotace)

UKÁZKA Z KNIHY:

Prolog

O 97 dní dříve

Mírný vánek čechral duny na Želví pláži.

Jemné poryvy větru roztočily maličké víry v sněhobílém písku a pak se s hvízdáním ztratily v temném lese.

Měsíc nebyl na nekonečné černé obloze vidět. Ačkoli slunce už dávno zapadlo, vzduch zůstával vlhký, dusný a teplý.

Další klidná noc na ostrově Loggerhead.

Jenže tahle byla jiná.

Těsně za prvními stromy lesa pod tyčícím se kuželem Tern Pointu se tlupa opic mačkala vysoko ve větvích borovice bahenní.

Ticho.

Obhlídka lesního porostu.

Dole na malé mýtině se vedle obrovských kořenů zvedla lopata, klesla a znovu se zvedla. Hlína se vršila na hromadu, která už nyní dosahovala ke kolenům.

Kopáč měl na sobě tlustý hnědý plášť, který se do dusivého vedra moc nehodil. Vzdouvající se kabát svého majitele zahaloval a visel až ke špičkám vysokých černých okopaných bot.

Na zamračeném čele se mu leskl pot.

Postava přerušila práci, usmála se na opičí publikum a spokojeně odpočívala.

Roky čekání, měsíce pečlivého plánování.

Konečně přišel čas.

Hra začíná.

Kopáč se chopil lopaty a trpělivě odhazoval těžkou černou hlínu. Jáma už byla téměř metr hluboká a hromada vedle ní se stále zvětšovala.

Skoro hotovo.

Kopáč se znovu zastavil. Protáhl se. Zhluboka se nadechl omamné vůně půdy, vlhké trávy a zimolezu.

Ozval se tichý smích, vysoký jako štěbetání ptáka. Ještě chvíli se nesl vzduchem a pak ztichl v posledním vysokém tónu.

Primáti ve větvích se neklidně pohnuli, jako by si uvědomovali hrozící nebezpečí. Dva mladí samci rychle vyšplhali výš do stinné koruny. Zbytek skupinky zůstal na místě. Pozorovali člověka pod sebou jako v omámení.

Ten odhodil lopatu, zalovil rukou v plátěném pytli a vyndal malý balíček. Jednou ho políbil. Se zbožnou úctou ho položil do jámy.

Začátek hry se blíží.

„Najdi si mě,“ zašeptala osoba a srdce jí bilo tak hlasitě, že přehlušilo žabí kuňkání.

Kopáč si začal pobrukovat, zasypal jámu a zakryl ji spadaným listím. Ustoupil. Roztřeseným prstem našel na hodinkách tlačítko. Stiskl.

Ding.

Znovu se ozval dětský smích.

A je to. Klíč je zakopán.

„Je čas si hrát.“

Zvedl ze země pytel i nářadí a zmizel ve stínu.

Vydal: BBart, prosinec 2013