Lynn Flewelling: Bílá cesta (Noční běžci 5)
Pátá výprava do světa Nočních běžců navazuje těsně na události z Návratu stínu. Seregil s Alekem nemají příliš prostoru pro odpočinek, nepřátelé jsou jim na Bílé cestě v patách.
Seregil a Alek unikli smrti v Plenimaru jen díky příslovečnému štěstí. A zatímco by si nepřáli nic jiného než mít možnost odjet zpět domů do Rhíminee, aby si odpočinuli, nabrali sílu a ve víru intrik místní šlechty zapomněli na prožité hrůzy, jejich pouť ještě zdaleka není u konce. Je třeba se postarat o rhekaro Sebrahna, alchymií vyrobené magické stvoření, které dokáže zázračně léčit, zabíjet pomocí zpěvu i oživovat mrtvé díky své krvi. Jeho mléčně bílá kůže, dlouhé stříbřité vlasy a podivné oči nedovolují, aby si ho kdokoliv spletl s obyčejným dítětem, za jakého by ho Alek rád považoval. Sebrahn byl stvořený díky jeho neobyčejné krvi faeského míšence, jde o Alekovo předpovězené „dítě bez matky“, s nímž je ale život všechno jenom ne jednoduchý. Sebrahnovy děsivé a nepředvídatelné schopnosti představují hrozbu pro všechny, kdo se s ním setkají. Jeho dvěma opatrovníkům tak nezbývá, než se pokusit o něm vypátrat co možná nejvíc informací a hlavně zabránit komukoliv dalšímu v tvorbě něčeho podobného, tak silně narušujícího přirozený řád světa.
Spolu se svým dobrým přítelem Micumem Cavishem se Seregil s Alekem vydávají znovu na cestu do Plenimaru, aby na místě, odkud si odnesli nejtemnější noční můry, vypátrali alchymistické knihy s návodem na výrobu rhekara a zničili je. Naneštěstí nejsou sami, kdo ví o Sebrahenově existenci. Seregilův starý protivník Ulan í Sathil usiluje o zisk rhekara pro jeho léčivé schopnosti a je odhodlaný podniknout cokoliv, aby ho dostal do svých rukou. Kromě něj jim v patách jede i skupina Hâzadriëlfaie. S Alekem jsou svázání poutem stejné krve, ale také oni usilují o zisk rhekara, a přitom chtějí zabít i nebezpečného míšence. Alek s přáteli tak musí utíkat, co jim síly stačí, a bojovat doslova o každou hodinu, aby se jim podařilo dokončit zatím nejosobnější úkol, do něhož se kdy pustili.
Noční běžci jsou výbornou fantasy sérií, kterou stojí za to číst. Bílá cesta ale představuje její nejslabší místo. Příběh je méně temný a mnohem akčnější než předchozí díl, hrdinové se prakticky nezastaví, nechybí humor, oblíbené postavy se úspěšně charakterově rozvíjejí (čaroděj Thero) a scény odhalují bohaté detaily z perfektně prokresleného světa (draci, folklor šamanů Retha’noi). Lynn Flewelling zkrátka umí vytvořit výborné pozadí pro děj i skvělé dialogy, bohužel tentokrát vyznívá všechno příliš nuceně. Jako by autorka nevěděla, co si počít s věcmi, které si připravila na konci předchozí knihy, a věnovala celý díl pouze tomu, aby se s nimi rychle vypořádala a příště mohla začít s čistým štítem a nesvázanýma rukama znovu.
Zápletka v první polovině knihy téměř neexistuje, a když se objeví, svojí předvídatelností a přímočarostí čtenáře lehce uráží. Od začátku je jasné, jak by věci měly skončit. Samotná výprava do Plenimaru nabízí zvraty, bojové scény i překvapení, a čtení tak není úplně nudné, ale chybí jakékoliv skutečné napětí. Jak bývá v sérii zvykem, nepřátelé nejsou jednoduše černočerní, ale mají svoje vlastní důvody, proč jednají ne vždy podle pravidel cti. Tentokrát jsou ovšem vyloženě nepřesvědčiví a získávají si celkem jednoduše i naše sympatie. Což se nedá říci o nově představených postavách, kterým se věnuje málo prostoru a zdaleka nezaujmou tak jako obvykle. Závěr je pak neuvěřitelně uspěchaný, na posledních stránkách se v několika větách zacelí všechny volné konce, kterým by stálo za to věnovat mnohem víc prostoru.
Bílá cesta nepatří mezi vyloženě špatné knihy, pokulhává ovšem ve srovnání s předchozími díly a standardem, na který jsme od Lynn Flewelling zvyklí. Nechybí akce, zajímavé scény a nová odhalení, neexistuje tu ale nic dostatečně zajímavého, kvůli čemu by byla zapamatovatelná. V pořadí šestý díl Schránka duší naštěstí reputaci série opět pozvedne.
Vydal: Fantom Print, 2013
Mě tenhle díl bavil víc než ten předchozí, protože je akčnější, jak sama píšeš. Ale je fakt, že jsem nečekala, že to tak rychle skončí, respektive jsem si v průběhu myslela, že „vracení rhekara“ bude až v dalším díle, že jim ta krádež knih v Plenimaru zabere víc času.