Upíří deníky 14 – Vzkříšení

Nejhrozivější z Prvorozených upírů Klaus byl přivolán z temnoty a začíná šířit zkázu v kampusu školy. Elena se společně s ostatními pouští do nerovného boje. Klaus se jí a Stefanovi chce mstít za to, že se ho pokusili již dříve zničit. Podaří se zlo porazit jednou provždy? Co když se najednou objeví Stefanova první láska Katherine?

1.
Milý deníčku, minulou noc jsem měla děsivý sen. Všechno bylo tak jako před několika málo hodinami. Byla jsem znovu v obřadním sále spolku Vitale a Ethan mě držel v zajetí, cítila jsem chlad jeho ostrého nože na svém hrdle. Stefan a Damon se na nás dívali s obezřetnými výrazy a napjatými těly a čekali na okamžik, kdy se jeden z nich bude moci vrhnout vpřed a zachránit mě. Ale věděla jsem, že bude příliš pozdě. Věděla jsem, že navzdory jejich nadlidské rychlosti mi Ethan podřízne hrdlo a já zemřu.

Ve Stefanových očích bylo tolik bolesti. Lámalo mi srdce, když jsem si představila, jak ho moje smrt raní. Hrozně mi vadilo, že umřu, aniž by se Stefan dozvěděl, že jsem si vybrala jeho a jenom jeho, že veškerá moje nerozhodnost je za námi.

Ethan si mě přitáhl ještě blíž, jeho paže na hrudi mi připadala pevná a nelítostná jako ocelový pás. Cítila jsem, jak se mi chladné ostří zakouslo do kůže.

Pak bez varování Ethan padl k zemi a za ním stála Meredith, vlasy jí spadaly v dlouhých kaskádách na záda a ve tváři měla divoký a odhodlaný výraz jako sama bohyně odplaty. Bojovou hůl měla stále ještě pozdviženou, jak se rozmáchla, aby Ethanovi proklála srdce smrtícím úderem.

Měl to být okamžik radosti a úlevy. Ve skutečném životě tomu tak bylo: byl to okamžik, kdy jsem pochopila, že budu žít, a padla jsem Stefanovi do náručí. Konecně pocit bezpečí.

Ale v tom snu Mereditina tvář zmizela v záblesku oslnivě bílého světla. Cítila jsem, že je mi stále vetší zima, tělo mi mrzlo a city ustrnuly v mrazivém klidu. Moje lidskost mě opouštěla a cosi krutého, nepoddajného a… cizího… zaujímalo její místo.

V žáru boje jsem zapomněla, co mi řekl James: moji rodiče mě zaslíbili Strážkyním, měla jsem se stát jednou z nich. A nyní si pro mě prišly.

Hrůzou jsem se vzbudila.

Elena Gilbertová zaváhala, zdvihla pero nad stránku deníku a přemítala, jestli má psát dál. Pokud vtělí svěj největší strach do slov, stane se jaksi reálnější.

Rozhlédla se po svém kolejním pokoji, který se stal jejím novým domovem. Zatímco Elena spala, Bonnie a Meredith přišly a zase odešly. Bonnie měla na posteli shrnutou deku a její laptop byl pryč. Mereditina strana pokoje, která byla obvykle pečlivě uklizená, nyní naznačovala, nakolik vyčerpaná Meredith byla: zakrvácené oblečení, jež měla na sobě v boji s Ethanem a jeho upířími následovníky, zůstalo na podlaze. Zbraně měla na posteli odsunuté k jedné straně, jako kdyby se mezi ně schoulila ke spánku.

Elena si povzdechla. Meredith by možná pochopila, jak se teď cítí. Ona ví, co to je mít předem určený osud, zjistit, že vaše vlastní naděje a sny nakonec nic neznamenají.

Ale Meredith se svého osudu chopila a nyní pro ni není nic důležitějšího ani nic nemiluje víc než být lovkyní nestvůr, která chrání nevinné a stará se o jejich bezpečí.

Elena si ale nemyslela, že by ve svém osudu dokázala nalézt takové potěšení.

Nechci být Strážkyní, pokračovala neštastně v psaní. Strážkyně mi zabily rodiče. Myslím, že tohle nikdy nedokážu překonat. Kdyby nebylo jich, moji obětaví rodiče by byli stále naživu a já bych se nemusela pořád bát o životy lidí, které mám ráda. Strážkyně věrí jen v jednu věc: v Řád. Ne ve Spravedlnost, ne v Lásku.

Nikdy nechci být taková. Nikdy se nechci stát jednou z nich.

Ale mám na vybranou? V Jamesově podání to znělo, jako by bylo jisté, že se Strážkyní časem stanu – jako by to bylo nevyhnutelné. Síly se náhle projeví a já se proměním a budu připravená na další hrozné události, které pro mě osud uchystal.

Elena se poškrábala po tváři hřbetem dlaně. I po dlouhém spánku měla unavené a suché oči.

Ještě jsem o tom nikomu neřekla, pokračovala v psaní. Meredith a Damon vědí, že jsem po rozhovoru s Jamesem byla rozrušená, ale nevědí, co mi řekl. Minulou noc se toho stalo tolik, že jsem neměla možnost jim o tom povědět.

Musím si o tom promluvit se Stefanem. Vím, že pak se budu cítit líp.

Ale mám strach mu to říct.

Když jsme se se Stefanem rozešli, Damon mě přiměl pochopit, jaká volba přede mnou leží. Jedna cesta vede do světla a nese možnost, že budu normální holka, která bude žít témeř normální, témeř lidský život se Stefanem. Druhá je cesta noci, kdy naplno využiji své Síly, cesta dobrodružství a všech mámivých potěšení, která může nést temný život s Damonem.

Zvolila jsem si světlo, zvolila jsem si Stefana. Ale jestli je mým osudem stát se Strážkyní, můžu se vubec vyhnout cestě temnoty a Síly? Stanu se někým, kdo dokáže dělat nemyslitelné věci – brát životy lidem tak milujícím a čistým, jako byli moji rodice? Jak bych mohla být normální dívkou jako Strážkyně?

Elenu vytrhl z myšlenek zvuk klíče v zámku. Zavřela svůj deník vázaný v sametových deskách a honem ho zasunula pod matraci.

„Ahoj,“ pozdravila Meredith, když vešla do pokoje.

„Čau,“ odpovedela Elena a zašklebila se na ni. Její tmavovlasá kamarádka určitě nespala víc než pár hodin – když Elena šla spát, ona vyrazila se Stefanem a Damonem lovit upíry a vstala dřív, než se Elena probudila – ale vypadala odpočatě a vesele, šedé oci jí blýskaly v opálené, lehce zardělé tváři.

Elena silou vůle zaplašila svoji nervozitu a usmála se na ni.

„Tak cos dělala celý den, zachraňovala svět, ty super-hrdinko?“ zeptala se jí Elena a legraci si dělala jenom zpola.

Meredith zdvihla jedno úhledné obočí. „Abych se přiznala,“ odpověděla, „právě jdu ze školní knihovny. Copak ty snad nemáš odevzdat žádné eseje?“

Eleně se rozšířily oči údivem. Při tom všem, co se tu dělo, ji ani nenapadlo přemýšlet o studijních povinnostech. Zatím ji přednášky bavily, na střední škole patřila k nejlepším studentkám, ale v poslední době ji zahltily ostatní stránky jejího života. Že by opravdu měla něco odevzdat?

A co na tom vlastně záleží? pomyslela si unaveně a sklíčeně. Pokud se mám stát Strážkyní, stejně je to jedno.

„Ale,“ ozvala se Meredith, která si zjevně mylně vyložila Elenino náhlé zamracení. Dotkla se jejího ramene chladnými štíhlými prsty. „Nedělej si s tím starosti, nakonec všecko zvládneš.“

Elena polkla a přikývla. „No jasně, já vím,“ přinutila se k úsměvu.

„Ale včera se nám se Stefanem a Damonem podařil i kus práce na záchraně sveta,“ pokračovala téměř plaše Meredith. „Zabili jsme čtyri upíry v lese na okraji kampusu.“ Jemně zdvihla svoji bojovou hůl z postele a uchopila ji za vyhlazený střed. „A je to fakt dobrý pocit,“ dodala, „dělat to, k čemu jsem byla vycvičená, pro co jsem se narodila.“

Elena sebou trochu trhla, když to slyšela: Pro co jsem se narodila? Ale bylo tu něco, co musela Meredith říct a co včera nevyslovila. „Zachránilas i mě, děkuju ti,“ řekla prostě.

Mereditin pohled změkl. „Pro tebe cokoliv,“ snažila se odlehčit situaci. „Ještě tě budem potřebovat, víš?“ Otevřela úzké černé pouzdro na bojovou hůl a uložila ji dovnitř. „Mám sraz se Stefanem a s Mattem v knihovně, chceme zjistit, jestli dokážeme dostat těla z tajného sálu spolku. Bonnie tvrdí, že její zaříkání moc dlouho nevydrží, a teď, když už je tma, se těch těl můžeme zbavit.“

Elena ucítila bodnutí úzkosti. „A co když se ostatní upíři vrátili?“ zeptala se. „Matt přece říkal, že by tam mohly být i další vchody.“

Meredith pokrčila rameny. „Proto si beru svoji hůl,“ odpověděla. „Moc Ethanových upírů už nezbylo a většinou jsou dost čerství, dokážeme je se Stefanem zvládnout.“

„Damon s vámi nejde?“ zeptala se Elena a vylezla z postele.

„Myslela jsem, že jste se se Stefanem k sobě vrátili,“ poznamenala Meredith a upřela na Elenu pátravý pohled.

„To ano,“ odpovedela Elena a cítila, jak se červená. „Alespoň myslím. Snažím se… neudělat nic, co by to zase pokazilo. Jsme s Damonem přátelé. Doufám. Jenom jsem měla dojem, žes říkala, že Damon s vámi předtím byl, když jste lovili upíry.“

Meredith se uvolnila. „Ano, byl s námi,“ potvrdila smutně. „Užíval si boj, ale jak noc ubíhala, začínal být čím dál tišší. Vypadal trochu…,“ zaváhala „…asi trochu unavený, nebo co.“ Meredith pokrčila rameny a už lehčím tónem dodala: „Znáš Damona, zapojí se jenom tak, jak sám chce.“

Elena sáhla pro bundu a prohlásila: „Jdu s tebou.“ Chtěla vidět Stefana, setkat se s ním bez Damona. Pokud se chce pokusit o tu cestu ve světle a se Stefanem – ať už bude Strážkyní, nebo ne –, pak musí svoje tajemství také vynést na světlo a nesmí před Stefanem nic skrývat.

***

Když Elena a Meredith došly do knihovny, Stefan a Matt už tam byli a čekali ve skoro prázdné místnosti označené jako Kancelář pro výzkum. Stefan se podíval Eleně do očí s malým vážným úsměvem a ona se najednou cítila téměř plaše. V minulých týdnech si toho kvůli ní dost vytrpěl a tak málo se viděli, že měla skoro pocit, jako kdyby mezi nimi začínal nový vztah.

Vedle něho stál Matt a vypadal příšerně. Byl bledý a vyčerpaný, měl zachmuřenou tvář a v jedné ruce svíral velikou baterku. Pohled měl zasmušilý a uštvaný. Zatímco ostatní pokládali smrt nových upírů za vítězství, Matt v nich pořád viděl bývalé přátele. Ethana obdivoval, když si ještě myslel, že je to člověk. Elena mu stiskla paži, aby ho tiše podpořila. Byl celý napjatý, ale přisunul se k ní trochu blíž.

„Tak pojďme dolů,“ vyzvala je Meredith. Pomohla Stefanovi srolovat kobereček uprostřed místnosti, čímž odkryli padací dvere, které byly pořád ještě pokryté bylinkami, jak Bonnie předchozí noc prováděla ochranná zaříkání. Přesto dveře zvedli snadno. Zaklínadlo zřejmě už vyprchalo.

Zatímco ostatní pomalu sestupovali po schodech, Elena se zvědavě rozhlížela kolem. Předešlé noci měli takový strach, jestli se jim podaří zachránit Stefana, že si okolí moc nevšímala. První část schodiště byla celkem prostá, bylo dřevěné a poněkud vratké a vedlo do nižšího patra, kde se nalézaly dlouhé police s knihami.

„To je archiv knihovny,“ zamumlala Meredith. „Dobrá kamufláž.“

Další část schodiště byla podobná, ale když Elena stoupla na první schod, nechvěl se pod její váhou tak jako předešlé schody. Zábradlí bylo hladší, a když došli na dolní podestu, rozprostírala se před nimi do tmy oběma směry dlouhá prázdná chodba. Bylo tu chladněji, a když se pod schody na chvilku zastavili, Elena se zachvěla. Jakmile vyrazili po třetím schodišti dolů, impulzivně se chytila Stefana za ruku. Nepodíval se na ni, jeho pohled se soustředil na schody před nimi, ale po chvíli jí sevřel prsty. Elenu při jeho dotyku opustilo napětí. Všechno bude zase v pořádku, pomyslela si.

Třetí schodiště bylo pevné a vyrobené z jakéhosi tvrdého tmavého dřeva, které se lesklo ve slabém světle baterky. Zábradlí bylo vyřezávané: Elena viděla hlavu hada, dlouhé štíhlé tělo lišky v rychlém běhu i další tvary, které na první pohled nerozpoznala.

Když dorazili na konec posledního schodiště, uviděli před sebou umně vyrezávané dvoukřídlé dveře, jež vedly do sálu spolku Vitale. Řezby zpodobňovaly stejné motivy, jaké zahlédli na schodišti: běžící zvířata, svinuté hady, zakroucené mystické symboly. Ve středu každého křídla bylo veliké stylizované V.

Dveře byly zavřené na řetěz tak, jak je zanechali. Tou rukou, kterou nedržel Elenu, Stefan sundal řetěz a položil ho vedle dveří na podlahu s hlasitým zazvoněním. Meredith doširoka otevřela dveře.

Uvítal je silný zápach krve. Z té místnosti byla cítit smrt.

Matt pevně svíral baterku a svítil, zatímco Meredith hledala vypínač. Konecně světlo zaplavilo scénu před nimi: oltář v přední části sálu ležel převrácený na bok, mísa krve byla rozbitá kousek od něho. Vyhořelé louče po sobě zanechaly dlouhé stopy mastného černého dýmu na zdech. Těla upírů spočívala ochable v kalužinách napůl zaschlé lepivé krve, hrdla měla roztrhaná Damonovými či Stefanovými tesáky a hrudě prokláté Mereditinou holí. Elena nervózně pohlédla do Mattovy pobledlé tváre. On tu během boje nebyl a neviděl ten masakr. On tyhle lidi znal a pamatoval si tuhle místnost, jak byla nazdobená k oslavě.

Matt těkal očima po sálu a nahlas polkl. Po chvíli se zamračil a zeptal se tichým hlasem: „Kde je Ethan?“

Elena pohlédla na místo před oltářem, kde jí vůdce spolku Vitale držel nůž na hrdle. Na to místo, kde ho Meredith zabila svojí bojovou holí. Meredith vydala tichý nevěřícný zvuk.

Podlaha se černala Ethanovou krví, ale jeho tělo nebylo nikde vidět.

Vydává: Fragment; říjen 2013